Pod zámkem

Kapitola 10.

Z dálky už viděl svého bývalého přítele. Naposledy se nadechl, aby vůbec sebral odvahu k němu vykročit. Sasori hleděl do mobilu, proto si blondýna hned nevšiml. Svůj zrak na něj stočil až od něj Deidara stál jeden metr. Odloupl se od zdi kina a mile se usmál. Opravdu ho rád viděl.

„Ahoj," pozdravil ho a rukou mu chtěl pohladit tvář, ale Deidara ji odstrčil.

„Nemám moc času. Musím se co nejdřív vrátit," odůvodnil svůj počin blondýn a založil ruce na hrudníku.

„Sedneme si někam?"

„Nemám tolik času," připomněl Deidara otráveně. Nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Nejraději by to rychle ukončil a utíkal domů. Počítal, že mu zbývá nějaká půlhodina, aby jeho milenci nebylo podezřelé, že je dlouho pryč. Kdyby se Itachi dozvěděl o této schůzce, určitě by se naštval. Už z minulé reakce se seznámil s Uchihovou žárlivostí.

„Chci se ti omluvit za minule," spustil lítostně Sasori. „Musíš ale pochopit situaci, ve které jsem se ocitl. Nevěděl jsem, jestli ti můžu věřit, protože před tím ses mi dlouho vyhýbal, a myslel jsem, že to mezi námi chceš ukončit útěkem. Věř mi, že tě moc miluju a nechci o tebe přijít, a už vůbec ne tímto způsobem," usmál se na Deidaru a o dva kroky se k němu přiblížil.

Blondýn se nenechal jeho šarmem a milou stránkou znovu ovlivnit. Když se poznali, Sasori se mu bezpochyby velmi líbil. Párkrát spolu zašli ven, lépe se poznali, pak spolu začali chodit. Čím víc času ale spolu trávili, tím víc se projevovala Sasoriho skrytá pravá povaha, která Deidaru odpuzovala. Majetnictví a samolibost byly hlavním důvodem, proč od něj Deidara měl v plánu odejít, před tím se to ale snažil překousnout. Věřil, že se rudovlásek změní, nebo si on sám zvykne na jeho povahu. Přece když někoho miluješ, miluješ ho i s chybami a nedostatky, že? Jenomže to pro Deidaru neplatilo. Čas, který netrávil v Sasoriho přítomnosti, se mu stával drahým a váženým, naopak když mu byl rusovlásek poblíž, často se cítil nepříjemně nebo znuděně. Už ho jejich vztah jednoduše přestával bavit, a vrcholem toho všeho byl ten večer po hvězdami. Nehodlal se Sasorimu nabídnout jen tak. Nebude jen další z věcí, které mu spadnou do klína. Byl naštvaný, ale po příchodu k Itachimu si uvědomil, že rudovlásek bylo to jediné, co mu zbývalo. Mermomocí se snažil zapomenout na vše špatné a říkal si, že to prostě a jednoduše smaže a začne od znova. A opět se do toho vztahu nutil.

„Už je konec, Sasori," řekl Deidara co nejjemněji uměl. Sledoval, jak jeho bývalému příteli spadla čelist a nakrčilo se mu obočí.

„To neříkej," vyhrkl ze sebe rudovlásek. „Víš kolik času a peněz jsem do tebe vložil? Mohl jsem se věnovat jiným věcem, ale já byl s tebou! Vždycky jsme tě upřednostňoval, nebo jsi toho chtěl víc?" začal hystericky máchat rukama.

Deidara založil ruce do zadních kapes u kalhot a odvrátil zrak na stranu.

„Jo, chtěl," přikývl po chvilce. „Zezačátku to bylo moc hezký a idylkový, ale postupem času se to prostě změnilo. Jenom ses mi líbil, víc v tom nebylo. Možná že kdyby sis mě víc vážil... možná bych se do tebe i zamiloval. Teď si uvědomuju, že jsem celou tu dobu byl s tebou, protože... vlastně ani nevím proč," vysvětlil Dei, a přitom krčil rameny.

„Co to meleš?!" křikl Sasori. „Já si tě nevážil?! To ty sis nevážil ničeho, co jsem pro tebe dělal! Jak jsem ti pomohl utýct, když tě tvůj fotr zamknul na půdě!"

„To jsem se zamknul sám, protože jsem z něj měl strach!" vysvětlil stejně hlasitě Deidara. Lidé na ulici se na ně otáčeli a Deidara se nervózně rozhlédl po nich. Zbytečně přitahují pozornost, měli by se minimálně někde schovat, nebo tuto schůzku ukončit.