Zákon smečky:Anděl Smrti ✔

Kapitola čtvrtá

Vichřice si položila hlavu na tlapy a pozorovala štěňata.
Větřík a Vánek honili Pomněnku, která jim mrštně utíkala.
Jade si lehla vedle ní, a usmála se na ní.
Vichřice ale, nedokázala vyhnat z hlavy vzpomínku na svého druha který zemřel krátce před tím než se štěňata narodila.
Trochu zavrčela. Jade do ní jemně drcla.
,,Pořád myslíš na Hroma?" Zeptala se tiše, a Vichřice přikývla.
Hrom vypadal přesně jako Větřík, zatímco Vánek byl stejný jako Vichřice.
Byl silný a statečný, a to ho stálo život.
Nabídl se že půjde na hlídku, blízko území Ohnivých a ti ho zabili.
Ale, když nad tím tak přemýšlela...
Někdo napadl Teronu a zabil Duháka. Mohl by to být ten který zabil Hroma? Nebo to byla jenom bláznivá shoda náhod?
Potřásla hlavou a smutně se pousmála.
Štěňata zrovna povalila Pomněnku na zem, a rošťácky se prala.
Vichřice zavrtěla ocasem, a Jade se rozesmála když Pomněnka vyskočila a zakopla o dvě štěňata.
,,To není k smíchu!" Bránila se naoko uražená Pomněnka.
Jade jí olízla hlavičku, a řekla: ,,Není to k smíchu"
,,Tak proč ses smála?" Zeptala se podezíravě Pomněnka.
,,Protože Vichřice řekla vtipnou věc" Vysvětlila a Pomněnka zavrtěla ocasem. ,,Tak to jo" Usmála se a odběhla si zpátky hrát.
Vichřice se usmála a řekla: ,,Štěňátka, nechcete si poslechnout příběh?"
Tři štěňata vyskočila na nohy a doběhla k Vichřici. Jade se usmála.
,,Budu vám vyprávět o Větrných psech" Začala Vichřice, a Vánek nadšeně zavrtěl ocasem.
Vichřice natáhla tlapy před sebe, a začala vyprávět: ,,Určitě si vzpomínáte, že Větrní psi každý rok loví Zlatou laň a ženou se za ní okolo celého světa.
A když jí konečně chytí, skončí Dlouhé světlo, nastane Rudolistí a Zeměpsice se začne chystat na Ledový vítr"
,,Ano, ano! To si pamatuji!" Zaštěkala Pomněnka.
,,Za normálních okolností Zlatá laň opět povstane na přelomu Stromokvětu a dalšího Dlouhého světla. Ale jednou, před mnoha a mnoha lety, se Větrným psům nepodařilo Zlatou laň chytit"
,,Jak to?" Zajímal se Vánek.
,,To nikdo neví" Odpověděla Vichřice. ,,A protože Zlatá laň zůstala na svobodě, Rudolistí nepřišlo a Ledový vítr už vůbec ne. Větrní psi nepolevovali a pronásledovali Zlatou laň, co jim síly stačily, jenže začínali být unavení. Tak unavení, že se obávali že už jí nikdy nedostihnou.
Jenže kdyby se jim to skutečně nepodařilo, celý svět by to vyvedlo z rovnováhy"
Tři štěňata jí z vykuleným očima poslouchala.
,,Větrným psům došel dech a zdálo se, že Zlatá laň skutečně zůstane navždy nepolapena. Ale co by se stalo se světem bez Rudolistí a Ledovítra? Bez chladných období by si stromy a rostliny neodpočinuly a nemohly by pak růst!
A právě tehdy, štěňátka vyšla první závodní fena ze svého doupěte a byla zděšená tím že Zlatá laň stále běhá po světě. Věděla však co je třeba" řekla Vichřice a zvážněla. ,,Nelenila a rozběhla se za větrnými psy. Stačila jim protože byli unavení zatímco ona byla odpočatá a plná sil. , podívejte se jak jsem lehká A jak je mám dlouhé a štíhlé nohy' řekla jim. ,Umím běhat a nejsem unavená dovolte mi pokračovat místo vás v lovu! '
Větrní psi byli tak vyčerpání že souhlasili a nechali první závodní fenu aby ukázala co v ní je. Brzy poznali že nelhala. Její tělo bylo lehké a mrštné jako pták v letu a její dlouhé nohy jí nesly kupředu rychlosti větru.
Zlatá laň byla rychlá, štěňátka, ale i ona začínala být unavená. Uháněla nahoru po svahu velkého kopce a statečná závodní fena ji pronásledovala dokud nedorazili na vrchol, kde se závodní fena mohutně odrazila a strhla Zlatou laň k zemi!"
Štěňata byla bez sebe nadšením. ,,Hurá! Sláva závodní feně"
,, A tak byla opět nastolena rovnováha. Větrní psi měli velkou radost a byli pyšní na to jak je první závodní fena odvážná a odhodlaná. Proto rozhodli že každý smrtelný pes který v budoucnu chytí Zlatou laň nebo jeden z jejich stínu, bude požehnán dlouhým a šťastným životem. A nejen on ale také jeho štěňata a celá smečka smečka"
Tři štěňata nadšeně dováděla a Pomněnka vykřikla: ,,Já Zlatou laň ulovím!"
,,Ne! Já!" Zvolal Vánek.
,,Já! Já!" Hulákal Větřík.
Vichřice se na Jade usmála.
,,Jednou jí určitě ulovíte všichni společně" Řekla Jade a Pomněnka zavrtěla ocasem.
,,Budeme si hrát na Zlatou laň!" Napadlo Pomněnku. ,,Já budu závodní fena, Vánek bude Větrný pes a Větřík bude Zlatá laň!"
,,Já nechci být Zlatá laň" Ohradil se Větřík.
Nakonec to dopadlo tak, že Zlomená Bouře byla Zlatá laň, Větřík s Vánkem Větrní psi a Pomněnka závodní fena.
Vichřice se na Omegu vděčně usmála, a pozorovala je při hře.

Květina chodila po táboře sem a tam. Pokud byl její sen pravdivý, musí se dostat mezi lovce.
Jenže jí bylo líto někoho vyzývat.
Zklamaně si sedla, a mrskala ocasem.
,,Co se děje?" Zeptal se někdo. Květina se otočila a uviděla Betu, druhého hlídacího psa v táboře.
Květina se mu většinou se vším svěřovala, ale teď si nebyla jistá, jestli mu její sen bude připadat důležitý.
Napadla jí jiná věc, kterou by mohla odpovědět.
,,Víš" Řekla a trochu poposedla. ,,Strašně bych se chtěla stát lovcem, jenže nechci vyzvat někoho z lovců. Terona? Ta je zraněná. Tara? Tu bych neporazila. Arona a Zlatou už vůbec, a ani Karmína se Snowhairem. A Vločku vyzývat nechci"
,,Tak to máš složitý" Odpověděl Beta pomalu.
Květina se lehce ušklíbla.
,,Leda by nějaký lovec vyzval tebe" Řekl a Květina naklonila hlavu na stranu. ,,Proč by lovec bojoval o místo hlídkaře?"
Teron pokrčil rameny. ,,Psi někdy dělají divné věci, když se bojí" Odpověděl a odešel.
Květina za ním překvapení hleděla. Naznačoval jí něco?
Pokud jo, tak já jsem to nepochopila, pomyslela si trochu mrzutě.

Čus!
Dnes klidná, a kratší kapitola tak trochu o ničem, ale jinak doufám že dobrý.
A pokud se tam někdo objevuje málo, tak mi to napište abych se vám mohla příští kapitolu více věnovat.
A potřebuji se na něco zeptat: Ví někdo podrobnosti o tom jak si štěňata vybírají své dospělácké jméno? Pokud jo, napište do SZ😂😂😂
Díky XD

Zatím ahoj😉