Vouhska spolu s Tarou se drželi v čele skupiny.
Galaxy s Květinou jí uzavírali, a pořád o něčem mluvili.
Vouhska občas zachytila slova jako: Vrah, oběť, kdo, Aron, Zlatá.
,,Co jsou to Schromáždění?" Zeptala se najednou Vouhska Tary. Hnědá fena se na ní překvapeně podívala.
,,No" začala, zatímco zkoumala pachy Alfy a Snowhaira. ,,Dvakrát za rok se všechny Alfy a Alfové v přítomnosti jednoho lovce dostaví ke Stromu Duchů. Neřeknu ti, kde je, ale věřím že kdyby si u něj stále, poznala by si ho.
Když je Schromáždění v době Rudolistí, přejí psí duchové Ohnivé smečce.
Když je Stromokvět, přejí nám.
Když je Dlouhé světlo, přejí Vodní smečce, a když je Ledovítr, přejí Větrné smečce.
Letošní Schromáždění se konalo v době Rudolistí, a další až bude Stromokvět" vysvětlovala Tara. ,,Alfy tam řeší různé věci a- "
,,Už si tam někdy byla?" Přerušila jí Vouhska. Tara přikývla.
Dál šli v tichosti, dokud Vouhska nevykřikla: ,,Cítím Alfinu a Snowhairovu stopu"
Ostatní se zastavili, a začichali. ,,Taky je cítím" přikývl Pírko.
,,Ale... Cítíte taky ještě někoho?" Zeptala se Galaxy nervózně.
Vouhsku do nosu udeřil nějaký pach. Bylo snadné rozeznat že patří vlkovi. Vločka měla docela podobný pach...
Jenže tenhle pach smrděl jinak... Tak zle.
Naježila se a otřásla při pomyšlení, co se asi stalo.
,,Podívejte" řekla Květina, která stála kousek od nich.
Vouhska k ní došla, a uviděla na co se dívá.
Na zemi byla zaschlá krev a rozritá hlína, jakoby se tam bojovalo.
Vouhska si vyměnila pohled z Tarou.
Ta přistoupila blíž, a řekla: ,,Asi šli zrovna ze Schromáždění, a ten vlk je napadl"
Vouhska s ní souhlasila. Když zvedla zrak, spatřila dlouhou čáru rozrité půdy, jakoby někdo něco táhl po zemi.
,,Musíme za tou stopou" řekla Galaxy, a Vouhska přikývla. Vydali se podél čáry a Vouhska cítili Alfin, Snowhairův a vlkův pach.
Vouhsce se z toho ježila srst. Čára je vedla nejdřív rovně, pak ale prudce zabočila doprava a po nějaké době doleva.
Za nějakou chvíli uviděli šedé kopce. Zdálo se, že všichni až na ní a Galaxy nevěděli na co zírají. Ale, ty dvě si to uvědomovali.
,,To jsou..." Začala Galaxy.
,,Hory Smrti" Doplnila Vouhska.
Mezi jejich skupinou se rozhostilo ticho.
Vouhska sklonila hlavu, a klusala podél čáry. Ostatní se k ní přidali.
Čára zabočovala a vedle je přímo k horám.
Končila u stěny.
Vouhska se zamračila. ,,Co to?" Zeptala se sama sebe.
Měřila si stěnu pohledem, stejně jako ostatní.
,,Myslíte že je tu někde tajný vchod?" Zeptala se Tara.
Vouhska upřímně nevěděla. ,,Je to možné" připustila.
,,A jak to teda otevřem?" Chtěl vědět Pírko. Bílý pes seděl kousek od nich, a zíral na skálu.
Vouhsku něco napadlo. ,,Pírko! Ty vypadáš trochu jako vlk! A náš nepřítel je vlk! Co když ten vchod může otevřít jenom vlk?"
Pírko vypadal pochybovačně. ,,Ale, já nejsem vlk" připomněl jí, přesto předstoupil před stěnu.
,,A co mám jako dělat?" Zeptal se, a otočil se na Vouhsku.
,,Já nevím" zamyslela se. ,,Řekni třeba: Otevři se. Nebo na tu skálu dej tlapu, co já vím"
Pírko se zamračil a řekl: ,,Otevři se"
Nic se nedělo. Pohlédl na Vouhsku. ,,Co teď?"
Než stačila něco odpovědět, Květina zaštěkala: ,,Koukejte!"
Stála kousek od nich a ukazovala na díru vyhloubenou ve skále, připomínající tlapu.
,,Zkus tam dát tlapku" řekla Vouhska a Pírko zakoulel očima.
Přesto došel ke Květině, a vložil svou tlapu do otisku.
Notnou chvíli se nic nedělo, když se najednou ozval hrozivý skřípot, až měla Vouhska chuť si zacpat uši.
Kamenná stěna se na místě končící čáry otevírala.
,,Skvěle!" Pochválila Vouhska Pírka a všichni vyrazili do otvoru.
Byla to úzká ulička, kolem nich byli skály a Vouhska se často odírala o stěnu.
Přesto viděli před sebou tu čáru, a tak po ní šli.
Nebylo to zrovna příjemné.
A ještě horší bylo, že se začalo stmívat.
Psi byli úplně potichu, šlo slyšet jenom odírání srsti o kámen.
Takhle šli v tichosti nějakou dobu, dokud se před nimi neotevřelo údolí obklopené skalami.
Rostla tu čerstvá tráva, vypadalo to tu jakoby byl Stromokvět.
A navíc...
,,Cítím kořist" zvolal Pírko nadšeně. Vouhska to taky cítila. Ta vábivá vůně...
,,Skrčte se" sykla Galaxy, která byla vepředu.
Oni jí poslechli a Vouhska se marně snažila spatřit, co jí poděsilo.
,,Dozadu, suňte se do zadu" šeptala Galaxy.
,,Co se děje?" Zeptala se Vouhska tiše.
,,Nejen že tam tudy stopa nevede, ale navíc je tam hromada vlků. Ale, jenom černých" vysvětlila Galaxy.
Šli zpátky, a možná by jim to vyšlo, kdyby je nespatřil nějaký vlk.
,,Psi! Zlý a Škodolibý, pojďte mi pomoct!" Zavrčel vlk, a dva další se rozběhli k němu.
Pět psů se zmateně v uličce otočilo, a rozběhlo pryč.
Galaxy vyděšeně vykvíkla, když vlkovi zuby proletěli těsně u ní.
Vouhska se rozhlížela, a uviděla nějakou jeskyni ve skále, který si před tím nevšimli.
,,Vede tam ta stopa!" Vykřikla a rychle vletěla do ní.
Za chvíli už se za ní hnali i ostatní.
Tři vlci se zastavili u vchodu, a vyděšeně zacouvali.
,,Ha! Bojí se nás!" Vykřikla Květina.
,,Já nemyslím že se bojí nás" poznamenal Pírko a Vouhska se otočila.
Za nimi stál další černý vlk, a probodávál je pohledem.
,,Promiňte, Alfo" zakňourali vlci, a se staženými ocasy odběhli.
Alfa vlků se usmál. ,,Výborně. Vaši kamarádíčkové jsou tady"
Poodstoupil, a Vouhska spatřila Alfu a Snowhaira, kteři unaveně leželi na vlhké zemi.
,,Neměli jste sem chodit" zachraptěla Alfa, a vlk se zasmál.
,,Mají pravdu. Ale, to už je stejně jedno" ušklíbl se vlk, a vložil tlapu do podobného otisku, jaký byl u vchodu.
Vouhska se otočila, a uviděla jak se stěna za nimi zavírá.
Udělala hlasité BUM! A v jeskyni se setmělo.Ahooooooj!
Další kapitola je na světě! XD
Já jsem kulomet no, XD
Ne, tak jak se vám zatím líbí? 😂Prý:Ten vlk na obálce nemá s knihou nic společného 😂😂
No tak jsem to změnila, no😂😂😂
Zatím čuuuuuus! XD
ČTEŠ
Zákon smečky:Anděl Smrti ✔
Random[Patří ke starším knihám] DOKONČENO! Kdysi, existovala Živelná Smečka. Skladala se z mnoha psů, a dokonce i několika půlvků. Jenže do smečky se vkradl strach, a zlost. Členové začali toužit po moci, byli na sebe zlí a snažili se jeden druhému ublíži...