Kapitola dvacátá druhá

151 23 22
                                    

Zlatá zvedla hlavu. Měsíční psice už byla na obloze a vrhala na tábor bílé světlo.
Vylezla z doupěte a lehla si před něj. Vál chladný vánek, který jí pročesával srst.
Nadechla se. Tábor byl ve dne ponurý. Neměli jídlo, Alfa byla pryč a vrah pořád nebyl odhalen.
Ale v noci vypadal jinak. Tak... Kouzelně.
Zlatá to nedokázal popsat slovy.
,,Co tu děláš?" Zeptal se někdo. Zlatá věděla kdo to je.
,,Užívám si noc" odpověděla a otočila se na Arona.
Černý pes si lehl vedle ní, a Zlatá se usmála.
,,Věř, že ať se stane cokoliv-budu při tobě" zašeptala a Aron se zazubil.
,,Nic se nestane" řekl, a olízl jí obličej.
Pak se zvedl, a odešel zpátky do doupěte.
Zlatá si položila hlavu na tlapy, a pozorovala hvězdnou oblohu.

,,Žádná smrt!" Zahulákali hlasy.
,,Já se snažil" zaskučel vrah. Znova stál v tom temném lese, a znova viděl na obloze hlavy svých předků. ,,Skoro jsem zabil Vločku"
,,Zabij Smaragda" zasyčeli hlasy. Vrahovi se udělal v krku knedlík. Už nechtěl nikoho zabijet. Chtěl být hodný.
Ale oni mu to nedovolí.
Sen se pomalu začal rozplývat, a on se probudil.

Zlomená Bouře se probudila vedle ostatních hlídkařů. Pořád na to nebyla zvyklá. Vstala a vyšla ven. Sluneční pes vycházel a jí zakručelo v žaludku. Přesto věděla že bude muset jít na hlídku. Byla nervózní a zároveň nadšená. Čekala až vstanou i ostatní hlídkaři, a pak Beta unaveně řekl: ,,Dnešní hlídka... Bouře a Vlna" celou dobu zíval a pak usnul. Zlomená Bouře si všimla jak jsou všichni pohublí. Musí najít kořist dřív než bude pozdě. Vlna vylezla z doupěte a usmála se na ní. Bouře jí úsměv opětovala.
Obě vyrazili z tábora, a hledali nějaké pachy.
,,Tak co štěňata? Neměla by si chodit na hlídku" řekla Bouře.
Vlna se usmála. ,,Ještě pořád můžu"
Bouře se taky usmála a dál pokračovali v tichosti.
Sem tam jí něco Vlna vysvětlila, protože Bouře byla v téhle pozici nová, ale jinak se chytala celkem rychle.

Tara si měřila Alfu vlků pohledem. Věřila že pět psů by dokázalo toho vlka porazit.
,,Jmenuji se Věrný" řekl vlk a pohledem je vybízel aby se také představili. Nikdo nevydal ani hlásku. ,,Jmenuji se Věrný" zavrčel a vycenil zuby.
,,Tara"
,,Galaxy"
,,Květina"
,,Pírko"
,,Vouhska"
Každý odříkal své jméno.
,,Tak se mi to líbí" ušklíbl se Věrný. ,,Pojďte za mnou"
Tara měla pocit že nemají na výběr a tak všichni-dokonce i Alfa a Snowhair- vyrazili za Věrným. Vedl je spletitými chodbami do další jeskyně.
Ta byla větší, a pronikalo tam ze stropu sluneční světlo.
Věrný se posadil ke vchodu, a oni se posadili naproti němu. ,,Musíme si promluvit"
Nikdo ani nepípl.
,,Jsem Anděl Smrti" řekl a podíval se na jejich pohledy.
Všichni až na Alfu se Snowhairem vypadali zmateně. ,,Vy jste neslyšeli příběh o Andělích Smrti?!" Zaburácel Věrný.
Tara zavrtěla hlavou.
,,Jaká drzost!" Zuřil Věrný, ale pak se ušklíbl. ,,Dobrá tedy-řeknu vám ten příběh"
Podíval se po nich, aby se ujistil že poslouchají a začal:
,,Kdysi dávno existovali dvě vlčí smečky. V jedné byli jenom bílí vlci, prostoupení dobrem a podobným hnusem. V druhé byli černí vlci, zlý a mocní. Ty dvě smečky proti sobě neustále bojovali.
Zlá smečka měla tu moc, vysát ze svého okolí život.
Dobrá smečka ho uměla vracet.
Proto jsme se pojmenovali Andělé Smrti, a oni Andělé Života.
Jednou se ale narodil někdo, kdo zamíchal osudy.
Vlčice, která byla napůl Andělem Smrti a napůl Andělem Života.
Uvěznila Anděli Smrti na místo, odkut nemohli utéct. Andělé Života té vlčici poděkovali, a rozprskli se do všech koutů světa.
Pomalu začali Andělé Života vymírat. Vlci z té smečky měli štěňata s obyčejnými a tak jich bylo čím dál míň. A to byla šance pro Andělé Smrti. Přemohli obranu kterou, tam kdysi dala ta vlčice a usadili se tady. To my jsme zavinili rozpad Živelné smečky. To my jsme nechali z vašeho okolí zmizet kořist. To naše generace zplodila vraha který řádí ve vaší smečce"
Škodolibě se zasmál. ,,Chtěli byste vědět kdo ten vrah je?"
V jeskyni se rozhostilo ticho. Tara měla pocit že slyší tlukot vlastního srdce.

Takže ahoj!
Dneska krátce a stručně.
Máte několik možností co se může stát:
1.Věrný vykřikne: ,,Jméno!" A budete to vědět vy i ostatní
2.Věrný vykřkl jméno. Všichni zalapali po dechu. Budou to vědět jenom ti psi.
3.Řekne: ,,To byste chtěli vědět co?!" A počkáme na pozdější kapitoly.

Hlasujte😁

Zatím ahuuuuuj

Zákon smečky:Anděl Smrti ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat