Zákon smečky:Anděl Smrti ✔

Kapitola patnáctá

Tma. Nekonečná tma. Květina měla pocit že ta tma jí pohltí, jestli brzo neuteče. Snažila se pohnout, ale nohy jakoby jí neposlouchali. Propadla panice.
Nevěděla kde je. Nevěděla jestli je to sen. A nevěděla jestli to něco neznamená.
Ty víš kdo je vrah, řekl nějaký hlas, který jakoby se ozýval v její hlavě. Jen se to bojíš připustit.
,,I kdyby vrah byl ten, kdo si myslím, nelitovala bych ho" vykřikla Květina.
Ty ne. Připustil hlas. Ale, někdo jiný ano.
Květinu polil studený pot. ,,Ne..." Zachraptěla.

Zlatá se protáhla. Vyběhla z doupěte, a rozhlédla se. Paprsky Slunečního psa jí dopadali na zlatou srst, až vypadala jako že září.
Na okamžik se jí zastesklo po Smaragdovi. Pak si ale, vzpomněla na Vlnu.
Sklonila hlavu, a zatnula zuby.
Když uviděla Kometu, naježila se. Po včerejším incidentu se Zlaté líbila méně a méně.
Možná uměla být zlá. Ale, takhle se s Vločkou hádat byla její práce. To Vloččina matka zničila Zlaté život. Má na to plné právo. Ale, Kometa ne. A i když byla Korála taky drzá, nebyla taková jako Zlatá. Nikdo takový nebyl. Až na Arona. A teď i Komety. To Zlatou ničilo. Naježila se, když uviděla Kometu, která kráčela z doupěte, a zastavila se u Arona.
Zlatá tlumeně zavrčela. Kometa se totiž dala do rozhovoru s Aronem. ,,Co?" Zeptal se Karmín, který si všiml jejího pohledu. ,,Závidíš Kometě?"
Zlatá po něm chňapla a hnědobílí pes ucukl. Ušklíbl se, a odešel.
Alfa pověřila velitelky dnešních lovů Vločku a Galaxy. Jak Zlatá čekala, ani jedna si jí nevybrala na lov.
Jí to nevadilo. Aspoň zabrání Kometě něco nakecat Aronovi.
Alfa řekla, aby šli spolu bojovat. Tentokrát dovolila, aby lovci bojovali proti hlídkařům.
Zlatá si ihned vybrala Kometu.
Ta se ušklíbla a postavila se naproti ní.
Zlatá se v žilách rozpalovala krev. Takovou nenávist necítila ještě ani k Vločce. Nevěděla co jí to popadlo. Pak koutkem oka spatřila Arona, který je pozoroval, protože neměl co dělat, jelikož s ním nikdo nechtěl bojovat. To jí povzbudilo, aby vyhrála.
,,Skolila jsem obřího kožicha" poznamenala Kometa. Zlatá jí ignorovala. Nenechá se vyprovokovat. Pozvolna se uvolnila, přesto někde v ní ještě zuřila bouře nenávisti, která mohla kdykoliv znova propuknout.
Zlatá se na Kometu ladně vrhla, a napřáhla tlapu. Ta trefila svůj cíl, a Kometa trochu couvla. Pak se postavila na zadní, aby na Zlatou došáhla ze zhora. Zlatá se také postavila a rovnováhu udržovala ocasem.
Kometa zavrčela, a cvakla zuby těsně u Zlatina ucha. Obě feny dopadli na zem, a měřili se pohledem. Zlatá napjala svaly, a odrazila se. Notnou chvíli letěla vzduchem, než se její drápy zasekli do Kometina hřbetu. Ta zavyla, a zhodila jí.
Zlatou popadla zuřivost, když Kometa vrhla po Aronovi vítězný pohled.
Zlatá hbitě vyskočila na nohy a hrdelně zavrčela. Povalila Kometu na zem, a přitiskla jí k zemi.

Kometa vykulila oči. Nikdy jí nikdo neporazil. Tuhle fenu poháněla zuřivost. Kdyby se chovala normálně, porazila by jí. ,,Dost!" Řekla Alfa, když uviděla Zlatou.
Ta slezla z Komety, a vyrazila pryč. Srst se jí zlostně ježila.
,,Je výbušná" poznamenala Kometa k Aronovi. Ten si jí nevšímal. Hleděl na místo, kde před chvílí Zlatá uzemnila Kometu. Ta se lehce naježila. ,,Porazila bych jí"
Aron nepřítomně kývl, a pak vyrazil za Zlatou. Kometa protočila očima, a lehla si před doupě. Položila si hlavu na tlapy.
,,Nemusela si být na Omegu včera tak zlá" poznamenal nějaký hlas. Kometa v něm poznala Betu.
Kometa se nervózně ošila. Takže se to dostalo k uším Bety. Určitě jí vyhodí.
,,Dělá co může, stejně jako všichni z téhle smečky" pokračoval hlídací pes, a lehl si vedle ní. ,,Jsou to těžké časy Kometo, a potřebujeme takové silné psi jako ty"
Slabě se usmál. Kometa by se taky ráda usmála, ale nešlo to. Zapomněla kdy se naposledy usmívala jen tak z radosti-ne ze škodolibosti.
,,Neradi bychom tě museli vyhostit" řekl lehce vesele. Pak zase zvážněl. ,,Zamysli se příště nad svými slovy. Vloččina matka byla zabita, možná tím který tu řádí teď. A ty si o její matce mluvila škaredě"
Podíval se na ní vyčítavým pohledem. ,,Zlatá... No... Sama si zjistila jaká je, ale i ona má v sobě kus dobra. Všichni ho mají. I ona měla těžké dětství. Skoro všichni ho tu měli. Alfiny rodiče zemřeli, sotva se narodila. Já vyrůstal ve smečce hlídacích psů, která vládla moje setra, Květinina matka. Když nastoupila na místo Alfy moje druhá sestra, chtěla zabít všechny co měli krev původní Alfy. Zlatou, matka opustila sotva se narodila. Dlouhé packy zabili Karmínovi, rodiče. A tak bych mohl pokračovat"
,,Všichni se snaží držet spolu, ale jestli brzo neodhalíme vraha, celá smečka se rozpadne"
Pak se zvedl a odešel. Kometa jeho slova zasáhla. Její ledové srdce, která tak dlouho střežila, jakoby roztálo.
Nezklamu ho, pomyslela si.

Zlomená Bouře nadšeně vyskočila. Milovala svojí práci. Sbírat mech na podestýlku není nuda. A jestli pro někoho je, tak to není její problém.
Je prospěšná smečce, ať už dělá cokoliv.
Zastavila se, a smutně pohlédla na svou chromou, zadní nohu. Povzdechla si.
Vzápětí spatřila, jak k ní rychlým krokem míří Kometa. Trochu se naježila.
,,Omego" zavolala Kometa. Bouře se otočila, a pokračovala ve své práci"
,,Chtěla sem se ti jít omluvit" řekla.
Zlomená Bouře se zastavila, a pomalu se otočila.
,,Je mi líto co jsem ti řekla. Život ve smečce, je pro mě nový"
Bouře se zamyslela. Mohla by jí dát druhou šanci...
,,Můžu ti pomoct?" Zeptala se Kometa, a Bouře pomalu přikývla.
Druhou šanci si zaslouží každý, ne?

Ahooooooj!
Dvě kapitoly, zase za jeden den! XD
Doufám že jsem vám vynahradila tu krátkou, kapitolu😂😂😂😂

Zase pište: #MojePostava 😂😂😂

A kdyby měl někdo nějakou postavu, kterou by obětoval... Napište do SZ.

A pokud máte nějaké nápady na průběh děje(myslím tím nějaké maličkosti-ne že tam vybuchne sopka a všechny to zabije XD) tak taky napište do SZ.

Zatím ahuuuuj^^