Zákon smečky:Anděl Smrti ✔

Kapitola šestá

Karmín zívl a protáhl se. Vyšel z doupěte a stoupl si pod Alfu, která rozdělovala lovce.
Když uslyšel své jméno, napřímil se a pohlédl na tu novou fenu Vouhsku, Arona a na jejich průzkumníka Pírka.
Změřil si Vouhsku pohledem. Na to, že se přidala do smečky včera, vypadala odvážně... Sebejistě.
Když Alfa domluvila, vyrazili na lov.
Pírko se držel v čele, a říkal jim kde je kořist.
Karmín ho ale, moc nevnímal.
Vouhska měla dokonalé lovecké schopnosti. Byla hbitá a ladná, jedním trhnutím hlavy držela v zubech králíka.
,,Cítím.. Nějaký divný pach" Poznamenal Pírko a zastavil se.
Karmín doběhl k němu, a začichal.
Opravdu ucítil silný pach, který jemně smrděl po rybách.
Vzápětí se ozvalo hromové zavrčení.
,,To se mi nelíbí" Poznamenala Vouhska a Karmín s ní souhlasil.
Země pod nimi se začala třást, a Karmín se naježil.
Vrčení se ozvalo znovu, a tentokrát slyšeli i praskání větviček, jak k nimi někdo šel.
Aron najednou zakřičel: ,,Pryč!" A rozběhl se směrem k táboru.
Karmím vyrazil za ním a ohlédl se.
To co spatřil ho dohnalo k ještě větší rychlosti.
Pronásledoval je obrovský tvor, s hustou hnědou srstí a drápy dlouhými jako jeho ocas.
Byl mohutný, a dusal k nim za toho hromového vrčení. Obří kožich.
Vouhska proběhla kolem něj, a Pírko také. Karmín ještě zrychlil.
,,Nesmíme ho vlákat do tábora!" Zaštěkal Aron.
,,Postavíme se mu!" Ožila Vouhska.
Karmína překvapilo, když Aron souhlasil.
Oba dva se zastavili, a Karmín do nich narazil.
Bleskově se otočili, a hleděli na obřího kožicha který se blížil.
Když byl na dosah, Aron mu skočil na mohutný krk a zakousl se do něj.
Museli na něj skočit i Vouhska a Karmín aby ho uzemnili, a i tak jim to dalo spoustu práce.
Pírko se k nim nervózně přidal.
Karmín zatínal drápy do kůže obřího kožichu a hryzal ho.
Obří kožich se zvedl na zadní, takže Karmín musel zatnout drápy aby nespadl.
Pírko zakřičel když spadl jako hruška dolů, z hřbetu obřího kožicha.
Karmín zavrčel, a spatřil Arona jak útočí na hlavu obřího kožicha.
Ten se bránil a snažil se Arona shodit přes hlavu.
Obří kožich zavrčel a shodil Arona, Vouhsku i Karmína.
Naposledy se na ně podíval a odešel.
Pírko se zvedl na nohy a Karmín si prohlížel místo kde obří kožich zmizel.

Aron se podíval na zataženou oblohu. ,,Bude pršet" Poznamenal, spíš sám pro sebe.
,,No a?" Řekl hlas vedle něho. Aron se otočil, a uviděl Zlatou která seděla kousek od něj, s ocasem obtočeným kolem nohou.
Zamračil se. ,,Co tu děláš?"
,,Nemůžu tu být?" Opáčila Zlatá, a Aron se trochu naježil.
,,Slyšela jsem o útoku obřího kožicha" Poznamenala Zlatá, když se Aron neměl ke slovu.
,,Hm" Zabručel.
Zlatá protočila očima.
Aron nikdy nebyl společenský typ.
Poposedl a na nos mu spadla kapička vody.
Vzápětí začlo poprchávat, a o chvíli později se rozlil obrovský déšť.
Aron se otřepal, a s zježenou srstí zamířil do doupěte.
Stočil se do klubíčka, a poslouchal kapky deště. Déšť byl dobrý.

Karmín seděl na kraji tábora, hnědobílá srst mu mokla, ale on jí nevnímal.
Něco mu tady nesedělo.
Kapky do něj bušili, a on špatně viděl.
Nic mu nedávalo smysl.
Kdo by napadal Teronu? Černá fena byla jedna z nejhodnějších členů smečky.
A kdo by zabijel Duháka? Možná byl často mrzutý, a netaktní ale srdce mi bilo pro smečku.
Nejhorší ale, bylo že nevěděli kdo bude další.
Od Duhákovi smrti všichni žili ve strachu, i když se to snažili nedat najevo.
Většina si ale usmyslela že to byl nějaký cizí pes, nebo třeba nějaké zvíře.
Ale, Karmín to tak neviděl.
Kdyby to bylo zvíře, proč by někoho zabijel a pak ho nesežral?
A cizí pes to být také nemohl, jelikož všechny ostatní smečky byli od míst, kde se ty útoky stali daleko. A navíc-proč by nějaký popletený pes urazil celou tu cestu jen proto aby napadl členy jejich smečky?
Ne. Musel to být nějaký zrádce.
Karmín měl hned několik podezřelých.
Zlatá, o které se všeobecně vědělo že je zlá. Ale, že by zabila Duháka?
Pak tu byl Aron. Černý pes byl sice nerudný, a nepřátelský ale byl si jistý že on, to nebyl.
Napadla ho ještě Korála. Ale, stejně jako u Zlaté-dokázala by zabít psa?
Byla to prostě neřešitelná záhada.
Taky uvažoval nad Vouhskou, ale ta fena se zdála být čestná.
Tak kdo teda? Pomyslel si. Musím si protáhnou tlapky.
Zvedl se a vyrazil do lesa. Hustými větvemi pronikalo méně deště, ale i tak měl pořád mokrou srst.
Voda smývala pach, takže necítil útočníka za sebou.
Vzápětí ucítil stisk ledových zubů na jeho hřbetě.
Zavyl a vzápětí zjistil že mu útočník něco dal na hlavu, takže neviděl.
,,Pomóc!" Zakřičel s plných plic, zatímco se snažil útočníka shodit.
Byl překvapivě silný, a těžký.
Takže Vouhska to není. I když byla hnědobílá fena vysoká, Karmín si byl jistý že takhle těžká by být nemohla.
Když útočníka konečně zhodil, vykřikl: ,,Ukaž se mi, a nebojuj jako srab!"
Karmín se oháněl tlapama, a snažil se zachytit útočníkův pach aby ho odhalil.
Vzápětí jeho tlapy zasáhli cíl.
Zasekli se do něčí kůže a útočník zavrčel.
A pak bylo ticho.
Karmín se ještě otáčel, čekajíc útok ale, nic se nestalo.
Strhl si tu věc co mu bránila vidět z hlavy a rozhlédl se.
Na místě kde bojovali bylo rozbahněné bahno, a on zklamaně zjistil že nepozná které stopy jsou která.
Karmín zatnul zuby, a vyděšeně zjistil že po bílohnědé srsti mu stékají čůrky krve.
S bolestným skřeky se belhal do tábora, rána na hřbetě ho bolela.
Těsně před tím, než upadl do bezvědomí se dostal na kraj tábora.

,,Alfo!" Zaštěkala Zlomená Bouře a vyděšeně zírala na Karmína, který bezvládně ležel na kraji tábora.
Hnědá fena vylezla z doupěte, a když uviděla hnědobílého lovce, naježila se. ,,Smečko! Došlo k dalšímu útoku!" Zaštěkal a všichni se nahrnuli ke Karmínovi.
Snowhair ho za zátylek odtáhl na suché místo, do doupěte Alfy a spolu s Betou a Alfou ho začali ošetřovat.
Zlomená Bouře pořád vyděšeně zírala na stopy krve, které pomalu smýval déšť.
,,Kdo to mohl udělat?" Řekla si sama pro sebe.

Ahoj, konečně nová kapitola!
Zase trochu kratší, a byla z pohledů Karmína, Arona a Zlomené Bouře.
Jinak... Když tak do komentářů zase napište: #Mojepostava.
Zatím...
A...
H...
O...
J...

XD
A otázečka: Taky u vás včera sněžilo? XD ❄

Teď už fakt, čus^^