Zákon smečky:Anděl Smrti ✔

Kapitola devatenáctá

Beta zaštěkal: ,,Proč obviňujete Omegu? Ona jediná si zaslouží jídlo!"
Omega se krčila uprostřed tábora, u nohy měla mrtvou myš. Byla to první kořist po několika dnech. A celá smečka věděla že to není možné.
Bouře na tu myš náhodou narazila, když zbírala podestýlku. Divné bylo, že byla mrtvá. Když jí donesla do tábora, smečka na ní začala rozzuřeně štěkat. Jenom pár psů se Omegy zastalo.
Hádka nabírala na síle, a nikdo si nevšiml, že tři psi jsou pryč.

,,Kam to jdeme?" Zeptala se Vločka Karmína.
,,Uvidíš" řekl a Vločka si odfrkla. Před nějakou dobou vyšli z tábora, a tak nevěděla o té hádce která, tam propukla.
Vločka zakopla, a znova se zeptala: ,,Kam jdeme?"
Karmín neodpověděl.
Dál postupovali lesem, a za chvíli se vynořili na malé mýtině. Uprostřed seděla znuděná Zlatá.
Když je uviděla, naklonila hlavu na stranu. ,,Co tu děláte?"
,,Vedu ti toho, s kým se máš sejít" poznamenal Karmín.
Zlatá zabručela. ,,Vločka?"
Karmín kývl. ,,Zůstanete tu, dokud si nevyřešíte rodinné záležitosti"
Obě dvě feny se na sebe podívali.
Karmín se otočil, a zamířil zpátky do tábora. Zlatá ho pozorně pozorovala, jak mizí skrz křoví.
Vločka k ní opatrně přišla, a sedla si naproti ní. Obě mlčeli.
Zlatá viděla před sebou ztělesnění svého utrpení.
Diamanta viděla fenu, která za nic nemůže.
Ta vytlačila Zlatou ze své mysli a řekla: ,,Promiň... Ty roky jsem tě nenáviděla. Za něco za co nemůžeš"
Vločka vykulila oči údivem. Zlatá... Se jí omlouvala?
Nevěděla co na to říct.
,,Chápu že tomu nevěříš" pokračovala Zlatá. ,,Ale... Přišel za mnou vlk"
Vločka na ní ohromeně zírala. ,,Byl černý a jmenoval se Věrný?"
Zlatá naklonila hlavu na stranu. ,,Ano..."
Vloččina tvář se rozzářila údivem. ,,Za mnou přišel taky! Nebo spíš já ho viděla, a šla za ním, ale i tak..."
Zlatá se usmála. ,,Řekl mi..." Zarazila se, a pohlédla do země. Vločka čekala.
,,Řekl mi něco, díky čemu jsem si uvědomila že musím bojovat" zvedla hlavu a usmála se na ní.
Ta fena, kterou Vločka znala byla pryč.
Ale, než stačila něco říct, před očima se jí zamlžilo, a než se propadla do mrákot, uviděla Zlatin vyděšený výraz.

Stála na mýtině. Na té úplně stejné, na které stála před chvílí se Zlatou.
Rozdíl byl v tom že nebyl den, ale hluboká noc. Měsíční psice byla vysoko na nebi, a vrhala na svět stříbrné světlo. A navíc... Místo Zlatá tam stála její matka, půlvčice.
,,Má dcero" usmála se matka a Vločka k ní přiběhla.
Zavořila hlavu do její srsti, a užívala si dávno ztracený pocit.
Pak vzhlédla. ,,Sněhulko, Andělé Smrti jsou na cestě. Jdi na místo kde zemřel hlídkař..."
Pak se jí matka začala rozplývat před očima.

Vločka se s trhnutím probudila. ,,Jsi v pořádku? Omdlela si, a.." říkala udivená Zlatá.
,,Počkej tu!" Křikla Vločka, a rozběhla s lesem. Větve jí šlehali do obličeje, a ona se hnala jako vítr. Za chvíli uviděla pařez, na kterém zemřel Duhák.
Vločka se rozhlédla.
Nikde nic nebylo. Najednou ale, uviděla nějaký kus něčeho. Leželo to na tom pařezu.
Vypadalo to trochu jako nějaká kůže zvířete, ale jinačí. Už, už rozpoznala pach majitele, když jí někdo ze zadu udeřil do hlavy.
Před očima se jí roztančili hvězdičky, a ona zakřičela: ,,Pomóc!"
Zmateně si uvědomila že jí z hlavy teče krev.
Celá se třásla, hlava jí třeštila a ona někoho viděla, jak bere tu věc do zubů, a utíká s ní pryč.
,,Vločko!" Vykřikl poplašený hlas. Byl to Pírko, který byl asi na hlídce a uslyšel jí.

Vločka se zhroutila na zem, a Pírko popadl její zátylek mezi zuby.
Ztěžka jí táhl lesem, tlapy ho boleli, ale on věděl že jí musí dostat pryč.
Už zdálky uslyšel hlasy. Rozzlobené hlasy.
Neříkejte mi, že se hádáte, pomyslel si Pírko naštvaně. Pustil Vločku na kraj tábora a zakřičel: ,,Beto! Théto!"
Všechny zraky se upřeli na něj.
Beta se tvářil zašmušile, Aron podezíravě, a ostatní... Vyděšeně. 
Théta okamžitě přiběhla k Vločce, a popadla jí za zátylek.
Odnesla jí do doupěte zraněných, a táborem se rozhostilo ticho.
,,Kde je Zlatá?" Ožila najednou Kometa.
,,Tady" řekl někdo, a oni se otočili za hlasem. Zlatá zmateně stála na kraji tábora, spolu s Karmínem.
Před nějakou dobou zjistila že Karmín byl celou dobu v křoví, a sledoval jejich rozhovor. ,,Abych se ujistil že si to vyřešíte" vysvětlil s úsměvem.
,,Nebyla tady, když jsme se hádali" poznamenala Vlna. Zlatá se zmateně rozhlédla. ,,Co se stalo?"
,,Někdo napadl Vločku, to se stalo!" Zavrčel Beta a probodl Zlatou pohledem.
Ta vykulila oči. ,,Vy si myslíte... Že já jsem to byla?"
Nikdo nepromluvil, a Zlaté se to dotklo.
,,Nesmysl!" Zaštěkal Karmín. ,,Byl jsem celou dobu s ní"

Aron si sice všiml, že se Zlatá baví s Karmínem, ale že by to došlo až tak..?
Když Karmín dořekl poslední slovo, Aron zkrátka a jednoduše vybuchl. Vyskočil na nohy a rozběhl se ke Karmínovi.
,,Co to děláš?!" Zakřičela Zlatá vyděšeně, když se Aron zakousl Karmínovi do ocasu.
Aron sám nevěděl. Žárlivost? Zlost? Strach?
Ať už to bylo jakkoliv, Vouhska vyskočila také na nohy, a odhodila Arona pryč.
Beta zaštěkal: ,,A dost! Co to mělo znamenat?!"
Aron neodpověděl. ,,Arone, po dobu šesti cest Slunečního psa, budeš Omegou. Ty Omego, se nyní stáváš hlídkařkou" zavrčel Beta, a pak odešel do doupěte.
Všichni se vzpamatovávali z toho co se stalo.
Zlatá se omluvila Karmínovi, který ve společnosti Vouhsky odešel.
,,Co to bylo?" Otočila se na Arona.
Nový Omega neodpověděl. A Zlaté to najednou docvaklo.
,,Ty sis myslel že s ním něco mám?" Zeptala se úžasle. ,,Ty jsi žárlil?"
Aron pomalu, kývl. Zlatá se zatvářila úžasle.
,,To já žárlím na Kometu" poznamenala, aby ho utěšila.
Teď se zatvářil překvapeně Aron. ,,Proč?"
Zlatin pohled říkal: Myslíš to vážně?
,,A promiň, co jsem říkala v tom lese" omluvila se Zlatá, a Aron se zatvářil ještě zmateněji.
,,Ty se mi omlouváš? Kdo jsi, a co si provedla se Zlatou?"
Zlatá se usmála, a přátelsky do něj drcla. ,,Tak pojď Omego, nasbíráme podestýlku"

Já jsem borec!
Tři kapitoly za den! XD
A možná(opravdu možná) budou čtyři XD

Kdyžtak napište: #MojePostava

Zatím čuuuuus! XD