Zákon smečky:Anděl Smrti ✔

Kapitola devátá

Snowhair si Galaxy měřil pohledem. Neměl nic proti tomu, aby se k nim přidávalo další psi-ba naopak. Byli silnější, a když na ně někdo zaútočí, budou připravení. Jenže ho trápila jedna věc. Když se zjistilo že zrádce je někde v jejich smečce, ohrožovalo to všechny psi kteří, se k nim přidají.
Ale, zase na druhou stranu, Alfa Galaxy obeznámila s jejich současnou situaci, a ona se i přesto chtěla přidat.
Zívl, a protáhl si tlapky. Zase bude pršet, pomysel si nabručeně, když pohlédl na šedou oblohu.
Jeho tvrzení se potvrdilo, když mu na čumák spadla kapka vody. Za chvíli se spustil obrovský déšť. Bil do nich, a znemožňoval jim vidět.
Alfa si zalezla do doupěte, a aji ostatní psi kteří nebyli na lovu nebo na hlídce se schovali před deštěm.
Snowhair také zalezl do doupěte, a dal si hlavu na tlapy. Po nějaké době usnul.

Bílá fena šla lesem. Vrah si jí měřil zkoumavýma očima, a ptal se sám sebe jestli jí dokáže zabít.
Samozřejmě že dokážu, pomyslel si a začal se plížit za Galaxyným pachem. Ta se najednou zastavila, a pohlédla směrem, kde stál vrah.
Začichala ale, pak se otočila a pokračovala dál.
Teď je má šance, řekl si vrah a vyskočil z houští. Na hlavu jí dal tu věc kterou, dával všem svým obětem a zakousl se jí do zátylku.
Galaxy zavřískala a snažila se zorientovat.
Vrah byl větší a tak měla menší fena problém udržet se na nohou.
Snažila se ho setřást ale, vrah se držel.
,,Pomóc!" Zavřískala a vrah zvedl hlavu.
Věděl že jestli tu bude moc dlouho, smečka odhalí jeho pach i když prší.
Zavrčel a seskočil z Galaxy. Pak uháněl pryč, zpátky do tábora.

Pírko zvedl hlavu. Měl pocit že něco slyší.
Bylo to přesně jako v den útoku na Teronu. S tím rozdílem že pršelo. Všichni nastražili uši, a za chvíli se ozvalo: ,,Pomóc!"
Pírko se zvedl na nohy, a pelášil za hlasem. Málem uklouzl po kluzkém blátě, ale dál běžel.
,,Nenechám toho vraha, aby zabil někoho dalšího" Procedil skrz zuby. Vedle něj bežel Beta, a za nimi několik hlídkařů a lovců.
Pírko zachytil pach Galaxy, a zabědoval.
Sotva se sem přidala...
Přeskočil spadlou větev stromu, a měl pocit že zachytil něčí pach... Ten ale, pak odezněl.
Potřásl hlavou, a snažil si ten pach vybavit, aby poznal o koho šlo.. Ale, nešlo to.
Zamračil se a pak spatřil Galaxy, která se tak tak udřela na nohou, s hlavou skloněnou.
Ze zátylku jí vytékala krev. Stejně jako u Karmína.
Bílá fena se svalila na zem, a propadla do bezvědomí.
Pírko se k nové hlídkařce sklonil, a jemně, tak aby neprouhloubil její ránu jí začal táhnout k táboru.
Beta mu pomohl, a ostatní se mezitím snažili zachytit pach útočníka.

Vichřice pozorovala Pírka a Betu jak táhnou bezvládnou Galaxy do doupěte pro zraněné. Karmín už byl nějakou dobu venku, seděl vedle Vouhsky a z pohledem upřeným na Galaxy jí něco říkal. Jeho rána se pomalu začala hojit.
Jede si sedla vedle ní. ,,Zdá se mi to, anebo se všechny rány které, ten vrah způsobil hojí nějak rychle?" Poznamenala, lehla si a natáhla tlapy před sebe.
Měla pravdu. Rána na Teroně už nebyla skoro vidět, a Alfa jí včera oznámila že už zase může lovit.
,,Je to divný" Souhlasila Vichřice. Tři štěňata vylezla z doupěte, jelikož už přestalo pršet-i když bylo pořád zataženo- a začli si hrát v blátě.
Vichřice lehce zavrtěla ocasem.
,,Zajímalo by mě, kdo to je" Mluvila Jade dál. Vichřice přikývla.

Vlna se znuděně převalila. Zbývali ještě dvě cesty slunečního psa, než se bude moct vrátit ke své práci. Přišlo jí to tak nefér! Proč musí pykat za něco, co neudělala?
Její srst byla mokrá, z toho jak na ní pršelo.
Mohla být v teplém, suchém doupěti... Ale, místo toho trčí tady.
Chtěla pomoct své smečce jak to jen jde! Hlavně když tam řádí ten vrah.
Ale, jak by mohla, když je na blbý skále, ze které nevidí nic jiného než blbý hory!
Možná o mojí pomoc nestojí, přemítala. Ty dny, které strávila na Zelené skále, uvažovala o tom, jaké je ve smečce její místo. Nenarodila se tady. Nebýt té blbé zraněné nohy, nemusela by opouštět svůj život samotáře.
Ano. Smečku milovala, chtěla jí chránit celým svým srdcem... Ale, přesto toho občas litovala.
Položila si hlavu na tlapy, a znuděně sledovala jednotvárnou krajinu.
Za chvíli uslyšela jak se někdo škrábe na skálu.
Naježila se, a napjala, připravená zaútočit. To ale, nebylo třeba. Byla to Květina. Tmavohnědá hlídací fena jí zvesela přivítala, a lehla si vedle ní.
,,Alfa mě posílá, abych ti řekla že máš přijít na Velké Vytí" Vysvětlila, když se jí Vlna zeptala co tu dělá.
,,Chceš vědět co se stalo, zatímco si seděla tady?" Zeptala se jí Květina a Vlna přikývla.
A tak jí hlídkařka vyprávěla co se za ty čtyři dny stalo. O dalších útocích a o tom že se k nim přidali další dva nový psi.
,,A jsou to kluci?" Zajímala se Vlna, a Květina se rozesmála. ,,Bohužel ne"
Vlna se zazubila.
,,Víš Květino.." Začala Vlna vážněji. Květina se na ní podívala a nastražila uši.
,,Přemýšlím o tom, jestli bych měla odejít" Vyhrkla.
Květina vyvalila oči. ,,To nesmíš!" Zaprotestovala.
,,Přemýšlela jsem o tom. Je tolik věcí, které bych chtěla poznat, a najít si druha..." Říkala Vlna.
Květina jí přerušila: ,,Vždyť tu máme spoustu psů"
Vlna se ušklíbla. ,,Karmín? Podle toho co so říkala si vyčíhl Vouhsku. Aron? Ne, díky. Pírko? Ten je moc mladý..." Zavrtěla hlavou. ,,Ne, bude to tak lepší"
Květina sklonila hlavu. ,,Nesouhlasím s tím" Řekla. ,,Ale, budu respektovat tvé rozhodnutí"
,,Zatím to Alfě neříkej. Chci si užít poslední Velké Vytí, se smečkou" Řekla trochu veseleji.
Květina se smutně usmála a pak řekla: ,,Uvidíme se večer" A odešla.
Vlna v srdci pocítila nejen smutek. Ale, i svobodu.

Ten večer se sešli všichni na malé mýtině, nedaleko hrobů Duháka a matky od Vločky.
Posadili se do kruhu, a čekali dokud Mědíční psice nevystoupala vysoko nad ně.
Alfa zvedla hlavu k obloze, a začala výt. Po ní se přidávali i ostatní. Bylo to symfonické... Magické...
Když Vločka otevřela oči, viděla kolem sebe psí duchy.
Vznešenou Zeměpsici, chytrého Lesopsa a mocného Říčního psa. Byli tu i další.
Snažila se výt nejhlasitěji jak to jde.
Vzdávali poctu Měsíční psici. A Vločka věděla že i svojí matce a Duhákovi.
Celá smečka vyla tak synchronizovaně. Jako by byli jeden.

Ach. Kdyby to tak mělo zůstat navěky.

Jsem zde z další kapitolou! XD
Jak se máte?
Já docela dobře😁
Zase můžete napsat: #MojePostava.

A tradiční otázka...

Jakou barvu trička máte právě na sobě? 😂😂😂😂😂😂😂😂

Zatím čuuuus!!!