Zákon smečky:Anděl Smrti ✔

Kapitola dvacátá pátá

(Jestli chcete brečet, tak si tu písničku k tomu pusťte)

Zlatá tomu nemohla uvěřit. Aron to být nemohl. Vždyť se tolik změnil...
,,Alfo" zaštěkala, když hnědá fena na Arona zavrčela. ,,Pusť ho, ať si to můžeme v klidu vyjasnit..."
Alfa se k ní otočila, a zhluboka zavrčela. ,,City k němu ti zatemnily mozek, Zlatá"
Zlatá si odfrkla. ,,Nech ho!" Zavřískala, když Alfa zasekla drápy do jeho hrudi.
Rozběhla se a zhodila Alfu z Arona.
Postavila se ochranitelsky k němu, a rozzlobeně mávala ocasem.
Alfa už už chtěla něco říct, ale Beta jí přerušil: ,,Zlatá má pravdu. Co když Věrný lhal?"
,,Nelhal" ozval se něčí hlas, a všichni se otočili na Květinu. Aron, který už se zvedl, naklonil hlavu na stranu.
Alfa si jí zvědavě měřila. ,,Jak to myslíš?"
Květina se nervózně ošila. ,,Už nějakou dobu..."
Nadechla se. ,,Už nějakou dobu se mi zdají sny"
Vločka sebou trhla. ,,Sny o vrahovi. Jednou se mi zdálo o útoku na Duháka, a já nakrátko spatřila útočníka. Byl to Aron"
Alfa probodla Arona pohledem. ,,Vidíš!" Zaštěkala na Betu.
,,Já... Já také měla sny" připustila Vločka.
Zlatá se na ní nevěřícně podívala. Konečně se skamarádili, a ona jí takhle podrazí nohy.
,,V mém snu mě matka varovala že někdo zemře. Myslela jsem si že to bude Terona, protože ten sen se mi zdál těsně po útoku na Teronu. Nikdy mě nenapadlo že by to byl Duhák" řekla roztřeseně. ,,Navíc... Když jsem byla se Zlatou a Karmínem, jako bych omdlela a zdál se mi další sen. Matka mě navedla na místo kde byl Duhák zabit. Když jsem se vzbudila, běžela jsem tam a našla tu věc, kterou vrah zakrýval oči obětem. Bylo to cítit jako Aron"
Na to už neměl Beta co říct.
,,To je nesmysl!" Vybuchla Zlatá. ,,Arone, že to tak není?"
Pohlédla na něj, a čekala. ,,Zlatá" řekl tiše. ,,Já musel. Nutili mě"
Zlatá vyděšeně vyjekla. ,,Ne... Ne" naříkala. ,,To není možné"
Aron sklonil hlavu. ,,Ve snech se mi oběvolali moji předci. Moje další oběť měl být Smaragd"
Zlatá pohlédla na svého bratra. ,,Ale já ho nechtěl zabít. Kvůli tobě. Nechal jsem se ovládnout svými předky, ale tobě jsem nikdy nechtěl ublížit. Mám tě rád"
Alfa po něm skočila, a Zlatá bolestně vyjekla. Skočila před ní, a její tesáky se jí zasekli do hřbetu.
,,Zlatá!" Vykřikl Aron, a odhodil Alfu ze Zlatina hřbetu.
Pak mu ze zad vyrostli netopýří křídla, a on se vznesl do vzduchu.
,,Miluji tě!" Zakřičel než odletěl.
Zlatá propadla beznaději. Zavřískala, a Alfa i ostatní se od ní odtáhli.
,,To bude v pořádku" říkala Kometa, která se k ní jediná nebála přiblížit. Běsnící Zlatou to neuklidnilo, přesto šla spolu s Kometou do doupěte. Tohle nikdo nečekal. Opravdu nikdo.
Alfa hleděla na černou mizející tečku, a pak zmizela ve svém doupěti.
Tábor se ponořil do nečinnosti.
Odhalili vraha. Ale, za jakou cenu?

A tohle byla poslední kapitola této knížky.
Já jsem u toho brečela, je to normální? XD
A když si k tomu pustíte tu písničku, je to ještě horší XD

Mám hned dvě otázky.
1.Jak se vám kapitola líbila?

A za druhé...

Chcete druhý díl?
XD

Už mám cover a název, takže by to nebyl problém:D

Loučí se s vámi Azi, která má slzy v očích.