Zákon smečky:Anděl Smrti ✔

Kapitola první

Vrba zívla a vycenila řadu ostrých tesáků.
Teron vedle ní ještě klidně oddechoval, a ona do něj jemně drcla.
,,Vstávej" Řekla mu láskyplně a olízla mu ucho. Hlídací pes zvedl hlavu a usmál se na ní.
Když si ho Vrba vyvolila za Betu, bála se jak na to bude smečka reagovat, jelikož byl Teron hlídací pes a o nich se neříkalo nic dobrého.
Jenže její Beta se brzo osvědčil, a dokázal smečce že i hlídací pes může být dobrý.
Oba vstali a vyšli z doupěte.
Sluneční pes už dávno svítil na obloze, a oni si sedli vedle sebe.
Pozorovali celou smečku která se právě probouzela.
Když byli všichni venku, Vrba svolala všechny lovce k ní.
,,První loveckou skupinu povede Aron. Půjdou s ním Vločka, Zlatá a jejich průzkumnice bude Vlna" Řekla Vrba, a kývla na čtyři psi.
Ti odběhli a Vrba se podívala na ostatní. ,,Až se vrátí, povede druhou loveckou skupinu Teron a s ním půjdou Zlatá, Karmín a jejich průzkumník bude Duhák"
Pak ještě rozdělila hlídky a lehla si před doupě.
Vedle ní se uvelebil Teron, a oba pozorovali tři malá štěňata která, dováděla uprostřed tábora.
Jade hrdě pozorovala svou dceru Pomněnku která, právě porazila dvě druhé štěňata v souboji.
Vichřice povzbudivě vykřikla: ,,No tak štěňátka! Nenechte jí vyhrát!"
A dál si povídala s Jade.
Vánek a Větřík se na sebe podívali a nadšeně se vrhli na Pomněnku.
Ta nadšeně vyjekla, a všichni tři se začali válet po táboře.
Vrba ucítila osten smutku. Sama ještě štěňata neměla.
Ale, jednou to příjde, pomyslela si, a přitulila se k Teronovi.
,,Víš čeho jsem si všiml?" Zeptal se hlídací pes, a Vrba zavrtěla hlavou. ,,Že Terona má skoro stejné jméno" Ušklíbl se a Vrba se rozesmála.
Znova věnovali pohled smečce.
Hlídací fena která, právě naháněla pro táboře veverku Květina je pozdravila: ,,Ahoj Alfo, ahoj Beto" A zmizela za doupěty.
Pak si všimli Pírka, který právě pomáhal Omeze z podestýlkou.
Zlomená Bouře na něj vděčně pohlédla a Vrba se usmála.
Ve smečce panoval takový klid a harmonie...
Jenže to se mělo změnit...

Zlatá se plížila trávou. Hned vedle sebe cítila přítomnost Vločky, a z druhé strany Arona.
Jejich průzkumnice Vlna, prohledávala terén před nimi, a upozorňovala je na různé pachy.
,,Cítím králíky" Řekla a Aron zvedl hlavu.
,,Taky je cítím" Souhlasil a Zlatá přikývla.
,,Obklíčíme je" Řekl Aron. ,,Zlatá a Vločka je naženou ke mě a pokud by nějaký proklouzl, chytí ho Vlna"
,,Ale, já nejsem lovec" Namítla Vlna, ale Aron jí přerušil: ,,Nevadí"
Jeho hlas zněl drsně, a tak Vlna zmlkla.
Vločka se na ní soucitně podívala a Zlatá protočila očima.
Za chvíli opravdu ucítili králíky.
Na louce, kde lovili se to tam hemžilo plno zvířaty a to i v době Ledovítru.
Problém byl že na otevřené plánině bylo těžké se schovat.
Používali keře, a malé stromy aby se aspoň částečně ukryli před nic netušící kořistí.
Dlouhým obloukem si králíky obešli a Zlatá s Vločkou se schovali za řídký keř.
Naproti nim byl ukrytý Aron a Vlna.
Aron neznatelně kývl, a Zlatá s Vločkou vyrazili.
Štěkali, a odráželi panikařící králíky.
Zlatá jednoho chytila do zubů, ale další se rozběhli na stranu kde se ukrýval Aron.
Ten vyskočil a zakousl se do králíka.
Dva proběhli kolem Vlny, a ta po nich zmateně chňapala.
Skoro je chytila, ale i tak jí pláchli.
Zlatá spočítala kolik toho ulovili.
I Vločka držela v zubech králíka.
Aron toho svého pustil, a řekl: ,,Z šesti králíků jsem chytili tři. To je dobré"
Zlatá vyvalila oči.
Aron je málokdy chválil, pokud vůbec někdy. Když spatřil černý pes její pohled zamračil se a řekl: ,,Ale, mohlo to být lepší. Pojďte, zkusíme cestou do tábora něco chytit"
,,To je náš starý Aron" Zamumlala Vločka a rozhihňala se.
Zlatá jí ignorovala a pokračovala za Aronem.
Cestou ještě chytili veverku ale, jinak nic.
Vrátili se do tábora, a odložili jídlo na hromadu kořisti.
Zlatá si lehla před doupě a vyhřívala se.
Koutkem oka zahlédla hlídkaře Pírka.
Tlumeně zavrčela, ale zdálo se že si toho nikdo nevšiml.
Pírko byl sice čestný pes, a byl věrný své smečce, jenže Zlatá ho neměla ráda. Nebylo to nic osobního.
Pírko byl vodítkový pes.
Sice jenom nějakou dobu, a většinou nikam nechodil, protože byl štěně, ale i tak mu v žilách kolovala krev vodítkových psů.
Stejně jako mě, pomyslela si nakvašeně, zavrčela oči a usnula.

Terona vstala a protáhla se.
Zamručela a vyskočila na nohy. Potřebovala se proběhnout.
Vyrazila z tábora, a volně klusala lesem.
Rozhlížela se po nějaké kořisti kterou, by cestou mohla chytit, ale nic neviděla.
Zastavila se a zavětřila.
Krásně tu voněla levandule.
Takže necítila útočníka za ní.
Vzápětí jí k zemi ztrhli něčí obří drápy.
Vykřikla, a snažila se bránit, jenže útočník jí zakryl oči nějakou věcí.
Drápy se jí zaryli do masa a ona zakvílela.
Snažila se to něco z hlavy strhnout, jenže vzápětí ucítila jak se jí útočník zakousl do hrdla.
Hlasitě vykřikla.

Květina zvedla hlavu.
Měla pocit že slyší křik. Celý tábor utichl, všichni špicovali uši.
Hrozivý skřek se ozval znova.
Květina se naježila a vyskočila na nohy.
Nebyla samotná. I Alfa s Betou se dali do pohybu, a také mnoho dalších členů jejich smečky.
Mířili za tím zvukem, a Květina vyděšeně ucítila pach Terony, jedné lovkyně.
Květina se držela v čele, ale Alfa jí brzo předběhla.
Její ladné tělo se prohýbalo, a Květina žasla jak byla jejich Alfa rychlá.
Najednou se prudce zastavila, a Květina do ní málem narazila.
Do nosu jí udeřil pach levandule, mezi kterým byl i pach krve.
Propletla se vedle Alfy a zalapala po dechu.
Před nimi ležela Terona, s roztřeným bokem ze kterého se valila krev.
,,Honem! Musíme jí zachránit!" Štěkla Alfa a všichni se dali do pohybu.
Vločka na tělo lovkyně jen zírala.
,,Ta rána..." Zalapala po dechu, a Alfa se na ní nechápavě podívala. ,,Je stejná jakou měla matka"

Takže... Proč nezačít dalším krvavým střetem že jo?
XD
Moc se omlouvám danitau protože zemřela její postava, ale vrah se kterým jsem domluvená si jako svou první oběť vybral tvojí postavu:(

Jinak doufám že se vám zatím příběh líbí, a zatím ahoj!
🐶