Madhouse 2

02x10

Ahojholky,, jsemzpětzdovolené, takžejdesepsát, tedypokusitsepsát:DD OdKlárkytobylanádhernáčástafakthodněsemilíbila,, zvykejtesinato, zebudemepsátněkdynapreskacku:)

"Rogere" snažila jsem se mu vytrhnout ruku z jeho ruky

"Pusť mě!" tentokrát jsem zařvala a vtrhla rukou silněji.

Otočil se a vrazil mi facku. Koukla jsem se mu do očí a viděla něco jako...zabijujeitak. Zakroutila jsem hlavu a rozeběhla jsem se směrem k Liamovi a tuctu křičících dívek. Zahlédla jsem je v dálce a rozeběhla se ještě rychleji. Ignorovala jsem Rogerovo volání, křičení..

Prodrala jsem se davem a chtěla jít dál za Liamem, jenže mě chytil jeden z bodyguardů. Začala jsem křičet Liame, jenže jsem teď zněla jako jedna z těch holek.

"Liame!" začala jsem brečet a bouchala do toho bodyguarda.

'Liame" ztrácel se mi hlas v breku.

Byla jsem tak blízko.. Tak blízko rodině..

"Liame!" začala jsem znovu bouchat do bodyguarda a modlila se aby se alespoň kouknul.

Otočil se a koukl se směrem k nám. Usmála jsem se v naději, jenže se zase otočil. Šel tři kroky dál a trhnutim a s údivem se zase otočil. Jeho ústa byla otevřena do "O" a zašeptal něco jako "Tiffany?"

Rozběhl se ke mně a vytrhl mě z rukou bodyguarda. Vzal mojí hlavu do jeho rukou a kroutil zběsile hlavou.

"Tiffany,, Tiff, Tiff!" obejmul mě až jsem nemohla dýchat a znovu jsem se rozbrečela.

Chytl mě okolo ramen a rázným krokem šel se mnou k jeho černému autu.

"Kde. Jak?! Cože?! Proč!? Tiff!" znova mě objal a začal brečet společně se mnou.

*

Všechno jsem mu řekla a Liam kroutil hlavou sem tam.

"Až se tohle Harry dozví, nevím co bude dělat. Ale on se to dozví až za měsíc, pokud se mnou pojedeš zpátky, což pojedeš ať chceš nebo ne" Liam chodil po celém pokoji sem a tam a u toho si třel druhou rukou bradu.

Já jsem seděla opodál a usmívala jsem se jak měsíček na hnoji. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to udělala a že jsem s rodinou. Rozeběhla jsem se a skočila po Liamovi, kterej stoprocentně něco říkal, ale já ho neposlouchala. Svalila jsem ho k zemi a začala jsem se smát.

"Jsem tak rád, že jsi tu" dal mi pusu na čelo a začal mě objímat..

*Harry*

"Tak jak ti je?" zeptal jsem se Rose, když jsem jí viděl, jak se probírá.

"Bolí mě hlava a záda" zaskuhrala a pokusila se posadit.

"Počkej" pomohl jsem jí a dal jí za hlavu polštář.

"Dobrý?" koukl jsem se na to blonďaté stvoření choulející se u mě v posteli pod dekou.

"Jo" zamrkala řasama, které ukrývaly světle modré oči.

*Czzr Czzr* vytáhl jsem mobil z kapsy a tam bylo cizí číslo.

"Ano?" přiložil jsem si mobil k uchu

"U telefonu Harry Styles?" slyšel jsem mužský hlas z druhé strany.

"Ano" jednoduše jsem odpověděl a čekal co z něj vyleze.

"Tady Roger, Roger Smith" řekl a já pořád nechápal kdo to je.

"A?"

"Musím vám říct něco o vaší přítelkyni Tiffany" řekl a já jsem zamrkal a trochu se zamračil, co by mi mohl říct o mé mrtví přítelkyni?

*Liam*

Tohle nemůže být pravda. Proč? Teda ne proč, proč už vím, ale jak? Jak se dokázala schovat před všema těma paparazzi a přede všemi fanynkami atd atd? Jak to udělala? A proč se objevila teprve teď?

"Tiff?" křikl jsem do bytu

"Tiff??" zkusil jsem to znovu, když se nikdo neozýval.

"Tiffa-" zarazil jsem se, když jsem otevřel dveře do ložnice a tam ležela Tiffany v Harryho košily, kterou si s Harrym tak trochu pujčujeme.

Usmál jsem se, ale hned na to zamračil. Bojim se Harryho reakce.. Znám ho a vím jak snášel její smrt, málem se z toho sesypal, tedy ne málem, ale sesypal. Byl na dně. Bylo to s nim zlý a já nevím, jak vezme její "návrat" a vlastně už podruhé.

*Harry*

"To neni pravda!" štěkl jsem do telefonu a Roger se na druhé straně zasmál.

"Ale ano je Harry, nebuď tak naivní, viděl jsi její mrtvolu?"

"No?" zeptal se znovu, když jsem neodpovídal.

"Ne" řekl jsem do telefonu potichu a začal si projíždět věci, který mi teď Roger řekl.

"Vidíš? Všechno je to pravda Harry" řekl a s posledním slovem zavěsil.

"Doprdele!" křikl jsem a hodil jsem mobil proti zdi.

Chytl jsem si rukama vlasy a zuřivě za ně zatahal. Koukl jsem se na mou postel a tam ležela vykulená Rose, která si deku tahala skoro až k očím, jak se mě bála.

"Nenene, neboj se mě" přisedl jsem si k ní a natáhl jsem se pro tu deku, abych jí mohl stáhnout níž.

"Ššš" všiml jsem si jak se klepe a pohladil jsem jí po tváři. Trochu se uklidnila a deku si stáhla trochu níž. Všiml jsem si jejích plných červených rtů, byly pootevřené jak dýchala. Čistě bílé rovné zuby. Olízl jsem si horní ret a koukl jsem se dolu.

"Všechno v pořádku?" špitla potichu a já jsem se jí podíval do jejich modrých očích, v kterých jsem se začal ztrácet.

"V nejlepšim" zašeptal jsem a odhrnul jí pramínek vlasů, kterej se jí připletl do tváře. Dal jsem jí ho za ucho a palcem jí přejel po dolním rtu.

Když může Tiffany, ty můžeš taky- začalo na mě řvát mé zlé já

Nemůžeš, musíš být lepší než Tiffany!- začalo na mě řvát me druhé já a já jsem zakroutil hlavou.

Pokud je to všechno pravda, to co mi řekl Roger. Nevidim v tom žádnou zábranu. Znovu jsem se koukl Rose do očí a ruku dal na její zátylek, přičemž jsem si jí přitáhl blíž. Nosy jsme se dotýkali jeden druhého a koukali si do oči. Porušil jsem tu milimetrovou díru mezi námi a pomalu jsem se jí otřel o rty.

Když necukala a neodporovala, pomalu a jemně jsem se jí na rty přisál a chvíli tak držel. Udělal jsem první tempo velmi pomalu, jako bych jí měl nějak ublížit. Druhí a třetí tempo už spolupracovala a zapletla svoje drobné  ruce do mých vlasů, které si sem tam namotávala na prst. Přesně tohle dělala Tiff. Přestaň na ní myslet!- okřiklo mě podvědomí a já jsem si začal užívat polibek s Rose. Byl jsem do toho ponořený, že jsem nevnímal nic a nikoho okolo.

"Nenávidim tě!!" probudil mě z tranzu hlas, který mohl patřit člověku, který pro mě znamená nejvíc na světě. Otočil jsem se a viděl její siluetu jak vyběhla z pokoje.

Tralala:DD KDo si myslíte že to je?:DD muhaha:DD Tohle jsem zase po DLOUHÝ ukrutně dlouhý době napsala já Zuaza:3:DD Takže jak se vám to líbí???