02x11

872 58 3
                                    

Ten člověk, byla Beau.

„Tiff…“ vydechl Harry, který za mnou přiběhl a okamžitě mě objal.

„Nesahej na mě!“ odstrčila jsem ho, celé dny jsem po ničem netoužila tolik, jako být zas v jeho náručí a aby mi slíbil, že mě nikdy nepustí. Ale moje mysl, momentálně chtěla něco jiného.

„Nech mě být !!A běž si za tou svou!!“ brečela jsem a vrazila do něj.

„Vypadni ode mě!“ vykřikla jsem, když se mě znova snažil objat. Potom Harry vybuchnul.

„Proč si na mě naštvaná?! Moje chyba to není! Nesváděj to na mě! Ty jsi měla být mrtvá a místo toho si někde v Paříži dupala se svým novým manželem!“ Proboha, měl pravdu.

„Já musela! Ty si kurva myslíš, že bych to dělala dobrovolně?! Já na rozdíl od tebe neměla na výběr!!“

„Proč si to teda udělala!!!“

„Chtěl vás zabít!! Tebe a …“ otočila jsem hlavu k malému dítěti na druhé straně místnosti, které pozorovalo naši hádku. „Beau.“ rozbrečela jsem se a padla na kolena. Beau přistoupila k Harrymu a ten ji zvedl a začal brečet také. Klekl si ke mně a koukl mi do očí.

„Ani netušíš, jak hrozně, jsem se bez tebe cítil.“ Objal mě společně s Beau.

„Moc si mi chyběl,“ řekla jsem v objetí, bylo to to objetí, po kterém, jsem tak dlouho toužila. „Promiň, za všechno, co jsem ti udělala.“

„Proč?“ utřel mi mou slz a potom utřel i sobě.

„On mě k tomu donutil. Říkal, že vás oba zabije, říkal, že vás klidně zabije všechny, pokud s ním nebudu.“

„Kdo?“

„Můj otec. A i Roger.“

„On už zase utekl z vězení? Panebože na co je policie? Měla jsi jim zavolat, zavřeli by ho a mohla bys být s námi.“ S námi…. Jak moc s námi myslí?

„Kdo je to?“

„Tiff já…“

„Kdo je ta holka?!“

„Rose.“ o můj bože, holka z mého snu.

„Kolikrát si s ní byl?“

„Tiff já miluju tebe,“ brečel, „ Všechno co jsem s ní měl, bylo jen ze žárlivosti, žárlil jsem na tebe a na Rogera a naštval jsem se a chtěl jsem… ti to oplatit, proto jsem byl s ní.“

„Aha, dobře že to vím.“ ozval se z rohu pokoje smutný hlas, patřící Rose. Harry se okamžitě postavil a šel za ní. Nechal mě tam sedět, s mým dítětem na klíně.

„Omlouvám se ti.“ řekl, ale nic víc.

„To je dobrý, jsem ráda, že už jsi šťastný, já se vrátím, ke svému normálnímu životu a ty si tu dělej, co chceš. Sbohem.“

„Rose počkej.“ řekl.

„Co Harry?“

„Je mi to líto.“

„Měj se.“ utekla.

Harry se otočil ke mně a já měla očí, zase celé ulepené od slz. Položila jsem Beau, Harry ke mně rychle přistoupil a políbil mě.

 Políbil mě tak, jak to umí jen on. Neznamenalo to jen, že jsem zpátky s ním, ale že už nikdy nikomu nedá šanci, nás rozdělit. Řekl mi to. A já, potom co mi vše vysvětlil a já jemu taky, už neměla důvod, mu nevěřit.

Madhouse 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat