Madhouse 2

2x19 - Start again?

FUCK! Napsala jsem to už jednou, ježe se mi to nějak smazalo?! COŽE,?!?! 

"Proč?" jediný slovo, co jsem dokázala vyslovit. 

"Nemůžu jí prostě mít u sebe!" flustrovaně si povzdychl a prohrábl si vlasy. 

"Je to tvoje dcera!" křikla jsem. 

"Mám přítelkyni a Be u mě být nemůže!" křikl on po mně.

"Taky mám přítele a Be mám!" zařičela jsem a vstala jsem ze země. Ne, že by mě to nezabolelo, že má přítelkyni, ale.. 

"T-ty máš přítele?" otočil se. 

"Ano, mám přítele Harry. Měl by ses s tím srovnat. Nebavilo mě furt za tebou dolejzat a ty jsi mě furt odháněl!" řekla jsem a rozhodila jsem rukama. 

"A-" nenechala jsem ho domluvit. 

"Harry, je to Niall. Ty jsi prostě už vyřazenej. Můžeš si za to sám." řekla jsem rázně a odešla pryč. 

Harry's Pow.

Posral jsem to. Totálně jsem to dodělat. Definitivně jsem jí ztratil. Rozešel jsem se zpátky ke třídě a otevřel dveře. 

"Peníze vám pošlu na účet" zebouchl jsem a sedl si na topení. 

Bylo t všechno tak do detaily promyšlené. Měl jsem být její "profesor" jen na oko. Vše jsem měl perfektně naplánované. Měla být smutná z toho, že mě zase vidí a když jsem jí řekl, že má přítelkyni, měla se zhroutit. A já jí ěl utěšovat, aby se mi mohla vrhnout do náruče a já jí mohl zase po slouhé době zlíbat. Zase okusit její rty. Jenže ona má Nialla a já se ani nedivím. On je hodný, milý, podrží vás když potřebujete. On není jako já. 

"Kurva!" zařval jsem a kopl do odpadkového koše. Byl jsem vytočený. 

Ale já se jí nevzdám. Vždyť jí znáám dýl než on. Znám jí lépe. Rozeběhl jsem se po chodbě a zamířil si to rovnou  k autu. Nastartoval jsem a rozjel jsem se na místo, kam 100% jela. Je to naše místo. 

*

*

*

Usmál jsem se, když jsem jí tam doopravdy našel. Stála nakraji útesu. Je to tady pořád stejně nádherné, jako poprvé. Jenže poprvé byla šťastná. Teď tady brečí. Přeci jenom se to trochu liší. Je tady nádherný výhled. Nad všema těma vzpomínkama jsem se musel pousmát. 

"Tiff" řekl jsem opatrně a ona sebou škubla. 

"Co tu děláš Harry" otočila se. 

"Chci si s tebou promluvit" šel jsem k ní. 

"My nemáme o čem mluvit." řekla a udělala krok dozadu.

"Jen mě vyslechni" řekl jsem prosebně. 

"Harry tady není o čem poslouchat. Nemám důvod ti věřit. Proč bych měla ted?!" křikla a udělala další krok dozadu. 

"Tiff neděl-" 

"Ne Harry! Nemluv! Nezajímáš mě! Nezajímají mě tvoje kecy, prototže to je lež!" křikla a udělala další krok. To už jsem jenom viděl její tělo, jak padá a ona jak křičí. 

"Tiffany!" zakřičel jsem a běžel ke kraji. 

Nebyla nikde. Nikde dole nebyla. 

"Tiffany!" zkoušel jsem to znovu, ale nic. 

"Harry" zavolal někdo za mnou a já jsem se otočil. 

Zamotala se i hlava a já spadl na kolena. Au. Strašně mě rozbolela hlava a já se přidržel rukou země. 

"Harry" 

Hlas se opakoval a já neviděl nic jinýho než černo, dokud jsem uplně nespadl na zem. 

"Harry" 

"Harry, probuďte se" řekl hlas

Pokoušel jsem se otevřít oči, ale šlo to hrozně špatně. Otevřel jsem je pomalu a nad sebou jsem uviděl paní Richlovou. 

"K-kde to jsem?" zhrozil jsem se a ona se na mě nechápavě koukla. 

"Usnul jste" 

"No, ale kde to jsem?" postavil jsem se rozhledl jsem se. 

"V poslouchárně, v blázinci" řekla a já to místo poznal. To je ta místnost, kde jsem poprvé uviděl Tiff. 

"A kde je Tiff?" rozešel jsem se směrem do jejího pokoje. 

"Tiff?" zavolala za mnou paní Richlová, ale to už jsem běžel. Rozrazil jsem dveře jejího pokoje, jenže tam nebyl nikdo jiný než Fill. 

"Fill, kde je Tiff?" zeptal jsem se jí. I když jsem věděl, že je psychiky nemocná a moc toho nenamluví. 

"Počkej si" řekla a začala se smát. Cože? Rozběhl jsem se znovu za paní Richlovou a v tom se rozrazily vchodové dveře. 

Vstoupili do nich dva chlápci a nesli holku, která měla položenou hlavu na jejich ramenou a vlasy přes obličej. 

"Co se jí stalo?" zjištovala paní Richlová. 

"Nevíme, vběhla nám do silnice a prosila o pomoc." řekl chlápek a holka promluvila tenoučkým hlasem. 

"Pomozte mi" nechala opřenou hlavu a Richlová jí odhrnula vlasy, jenže jsem přes ní neviděl. 

"Dobře, dejte jí to do pokoje  Fill Ownové, je to pokoj 5." řekla a odešla za pult. 

Koukl jsem se na dívku, protože jsem konečně měl výhled. Ale ne. To ne. 

Tiff. 

Takže KONEC ^^ Ha.. takže se přiznejte, kdo si myslel, že to takhle bude?:DD a teď, kdo si tohle nemyslel ani v nejdivočejším snu?:D Muahah :D já taky ne :D Ne kecám, měla jsem to vymyšlené všechno do posledního detailu jako Harry :D 

Takže doufám, že se vám příběh líbil a že jste spokojené. 

Doufám, že si budete číst další mé příběhy. 

A doufám.

Že jsem dobrá spisovatelka "" ^^ A děkuji vám moc, za votes, komentáře a celou tu dlouhou cestu MADHOUSEM ^^, tímto se s vámi loučím s tímto příběhem ^^:**** ZUZ <3