Madhouse 2

02x05

Dojeli jsme na letiště a já si hned sedla na sedačku, protože tahat ty kufry za sebou přes celou halu toho letiště je jako kdybych uběhla 1938896218 kilometrů. (A teď se přiznejte, kdo z vás to číslo nepřečetl!!!:'DDD) Byla jsem vysílená a únavou se mi zavíraly oči i když bylo ráno.

"Rogere, nemůžeš mi prosím vzít ty těžký kufry?" zakňučela jsem co nejvíc to šlo

"Vypadám snad jako služka?" řekl a odfrkl si. Já nad ním jen protočila oči a s dupotem jsem se rázně vydala k odbavovacím pásům

"Dobrý den, prosím vaše doklady" řekla pani u odbavení

"Dobrý den" usmála jsem se a podala jí všechno potřebné

"Dobře, vydržte chvíli" odběhla někam dozadu a já sledovala co se okolo mě děje.

"Pane Malik, prosím budete muset chvíli vydržet" slyšela jsem a když jsem se otočila na přepážku, která byla napravo ode mě uplně jsem ztuhla. Zayn.

"Sakra sakra!" začala jsem si špitat pro sebe a rychle jsem se otočila na stranu od něj a nandala si sluneční brýle.

"Ksakru!" zanadávala jsem ještě jednou a bouchla rukou o přepážku

"Emm, slečno, jste v pořádku?" zeptal se mě někdo zezadu. Věděla jsem, že je to Zayn. Nemohla jsem se otočit.

"Oo, no jistě, jen jsem zapomněla.. rtěnku.. Jo, zapomněla jsem rtěnku" řekla jsem a dál se koukala směrem pryč od něj a on už to nechal být.

Fuu. Sakra co teď budu dělat! Rogere ty hovado jedno sobecký, kde jsi když potřebuju zachránit?!?!? Rozhlídla jsem se po hale a našla ho. Rogera. Seděl opodál na svých kufrech, ruce založené na hrudi a smál se jak nějakej sjetej skřet. ZABIJU HO! Určitě si užívá pohled na mě a jak panikařim. Debil! Debil! Debil.

"Tady slečno (OMLOUVÁM SE, ALE NEMŮŽU SI VZPOMENOUT JAKÝ JSEM JÍ DALA PŘÍJMENÍ:((:'DD) Steward" vrátila mi pas a já koutkem oka pokoukla na Zayna

Sakra! Koukal na mě a já jsem rychlostí světla otočila hlavu, hlavně pryč. Chci pryč!!

"Tak tady to můžete podepsat slečno Steward" řekla znova moje příjmení. Sakra ježibaba jedna blbá!!

Ať zakopneš v noci malíčkem o skříň ty bábo blbá!

"Děkuji, nashledanou" řekla jsem a rychle zamířila za Rogerem.

"Ty! Tys to věděl?!" vykvíkla jsem na něj hned jak jsem k němu přiběhla

Roger neodpovídal a jenom se smál. Měla jsem mu sto chutí vrazit, vykuchat mu oči a ty si pak naložit do nádoby s kyselinou. Aáá!

"Nevěděl, ale byla sranda na tebe koukat jak vymýšlíš co dělat" začal se znovu smát, když jsme šli k letadlu

"Panebože, co budu dělat, pomooc" řekl "mým" hlasem a já jsem se tomuhle musela zasmát. Fajn, možná jsem vypadala jak mutant, ale.. jinak jsem nemohla

*Harry*

Vyškrábal jsem se z postele a zamířil rovnou do kuchyně. Neuvažuju o žádný koupelně. Na to jsem až moc unavenej a je to k ničemu.

"Ahoj Harry" pozdravili všichni sborově v kuchyni

"Čau" řekl jsem potichu a šel jsem si do ledničky pro jogurt

"Kde je Perrie?" dodal jsem a spozoroval že tady opravdu není

"Dneska pro ní jedu na letiště, Harry, nebyla tady od tý doby co-" vysvětloval mi Zayn, ale já ho nenechal domluvit.