Arenterské kroniky - Síla lásky

Kapitola 16

Riskovala jsem její vztek, když jsem se přenesla jako součást vzduchu do knihovny, ale nechtělo se mi ztrácet čas tím, že bych tam musela dojet. Musela jsem jednat hned a pokud jsem dobře předvídala, tak skulinka mezi zákony bude v některé z knih v knihovně v Sapientii, městě, které bylo sídlem učenců a vzdělanců. Knihovna se nacházela přímo uprostřed města. Byla to budova obrovských rozměrů, která imponovala celému městu a univerzit v něm.

Proklouzla jsem dovnitř jedním z otevřených oken a zhmotnila se mezi regály plných knih. Vítr kolem mě udělal slabý vír, dokud jsem nestála pevně na zemi a on zmizel. Před očima jsem měla zamlženo a třásly se mi ruce. Využila jsem příliš silné kouzlo na sebe. Kdybych mohla použít pentagramový přenašeč možná by mě to nevysílilo tolik jako proměna v živel, ale nikdy jsem ve zdejší knihovně nebyla a přenést se sem pomocí pentagramu by bylo nebezpečné.

Počkala jsem až se mi obraz před očima zaostřil a třas v rukou trochu pominul. Cítila jsem, jak mi pot stéká po tváři i zádech a zhluboka jsem dýchala. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale z obou stran byly vysoké police s knihami. Musela jsem najít někoho, kdo mi pomůže vyhledat informace či knihy, které je obsahují, jenž jsem potřebovala k Filipově záchraně.

Rozešla jsem se uličkou mezi regály. Chtěla jsem použít lokační kouzlo, abych ji našla. Ji nebo někoho jiného, kdo by mi pomohl, ale byla jsem příliš vysílená na to, abych mohla použít magii. Nejdřív jsem se musela vzpamatovat a až pak zase čarovat.

Během cesty jsem se několikrát objevila na křižovatkách a já uvažovala kudy se dát. Vždy jsem se rozhlédla doprava i doleva, ale neviděla jsem nikoho a nic než jen další uličky osvětlené zářivým magickým světlem, které osvětlovalo celou knihovnu. S takovou mi víc času zabere někoho tu najít než nalézt potřebné informace.

„Teto Filie!" zakřičela jsem u další z křižovatek a doufala, že mě uslyší. Odpovědělo mi ticho, takže jsem se rozhodla pokračovat dál rovně. Cítila jsem, jak se mi znovu postupně a pomalu vrací síla, což byl vynikající pocit.

„Teto Filie!" zakřičela jsem znovu a vyšla z uličky do odpočívadla. Přešla jsem k zábradlí, které bylo naproti a naklonila se přes něj, abych viděla jak nahoru na skleněnou kupoli, tak dolů na řady stolů s lampami a židlemi, na kterých seděli učenci. Pochybovala jsem, že oni by mě slyšely kdybych jen tak zakřičela kolem sebe, ale doufala jsem že má teta mě uslyší díky své živelné magii, která nás spojovala.

Otočila jsem se zpátky čelem k policím a rozhlédla se vpravo i vlevo. Na obou stranách se nacházelo schodiště, které vedla do nižších i vyšších pater. Jenže kudy se vydat, když neznám její pobyt.

„Teto Filie!" zakřičela jsem znovu a tentokrát podpořila mé volání magií, aby má slova donesl vítr k uším té, kterou jsem v knihovně potřebovala najít.

Tentokrát jsem nemusela ani dlouho čekat. Její ohnivou magii jsem ucítila dřív než se přede mnou objevil ohnivý kruh, z kterého vyšla. Stále to byla ta úchvatná žena, kterou jsem si pamatovala. Hnědé vlasy měla upravené v drdolu a dva pramínky jí spadaly podél obličeje. Její stejně zelené oči jako mé, byly plné plamene hněvu, který v ní plál. Ano já vím, narušila jsem její území, ale musela jsem.

„Teto," začala jsem opatrně, ale zastavila mě zvednutou rukou. V hierarchii naší rodiny byla nade mnou, a proto jsem zůstala mlčet. Všimla jsem si, jak si mě prohlíží a zkoumá. Nevypadala jsem nejlépe a věděla jsem to. Byla jsem přesný opak jí. Několik pramenů se mi dostaly z copů a oblečení jsem taky neměla nejčistší. Ještě teď jsme z něj mohla cítit zápach smrti, strachu a výkalů z vězení. Zato tetiny rudé šaty se zlatou výšivkou byly čisté a tvarovaly jí její štíhlou postavu. Sukně šatů se jí rozšiřovala až od kolen, jinak na ní lpěly jako druhá kůže.