Arenterské kroniky - Síla lásky

Kapitola 1

Rána, kterou jsem dostala do obličeje byla silnější, než jsem čekala. Odstoupila jsem od toho kolohnáta, s kterým jsem bojovala v ringu a stiskla pevněji tyč v mých rukách. Jen mě mohlo napadnout vyzvat k boji trola bojovníka. Možná, že jsou hloupý a neobratní, ale rozhodně jsou silnější než elfové. Ti jsou spíš mrštnější a přesně tuhle vlastnost jsem získala i já. Rozeběhla jsem se proti trolovi, skrčila se, když se ohnal svou holí a sama ho praštila do nohy. Trol zaskučel a nohu zvedl. Bouchla jsem ho vší silou koncem tyče do břicha. Tentokrát nezakolísal, ale rovnou spadl na zem do písčitého prachu. Okolo se ozval radostný křik přihlížejících. Viděla jsem, jak se trol snaží zvednout ze země, tak jsem ho obešla a kopla ho do hlavy. Trocha spánku mu neuškodí. Přesně podle očekávání, zůstal nehybně ležet na zemi. Zvedla jsem ruce vzhůru a silně zařvala. Byla jsem vítěz, i když trochu domlácený. Zadívala jsem se do koutu, kde mě pozorovali mí přátelé. Smáli se, tleskali a křičeli o duši. Dokonce i Filip, náš vojevůdce se usmíval od ucha k uchu a tleskal. Odhodila jsem svou tyč k ležícímu trolovi a zamířila k mým přátelům.

Ring byl v zemi a jediný způsob, jak se do něj dostat, bylo skočit do něj nebo po úzkých schodech v opačném rohu. U stěny jsem dala ruce k tělu a využila svou magii, abych se dostala nahoru za ohrazení ringu.

„Krásně jsi skolila toho trola, ty náš malý kříženečku. Další runda je na mě!" zařval Trion a zvedl svůj korbel piva. Zasmála jsem se. Trion byl sice vysoký člověk, ale rozhodně to byl jeden z nejlepších vojáků a byl nejsilnější z celého našeho oddílu.

„Tvůj strýc nebude spokojený, až tě uvidí s monoklem na tváři," řekl Filip a posadil se obkročmo na židli. Pokrčila jsem rameny a popadla korbel piva ze stolu. Pořádně jsem se z něj napila, jelikož mi po boji vyprahlo.

„Podle strýce bych neměla dělat víc věcí a dělám je. Navíc v hospodě U Ztraceného pána je vše dovoleno. Nemám pravdu!" Na má slova naši společníci zařvali ano a musela se usmát. Filip nevěřícně zavrtěl hlavou.

„A tvůj otec?"

„Ten může být rád, že jde jeho jediná dcera v jeho šlépějích."

„Od jeho šlépějí ses trochu oddálila, Beco. Přece jen dostat se do našeho oddílu zpropadených vojáků vyděděnců místo do oddílu královské gardy je trochu jiné," řekl Esron. Naše skupinka byla různorodá a právě Esron byl z řad trpaslíků.

„A ještě k tomu se s námi potloukáš neustále v hospodě, kde zákony království neplatí," přidal se k němu elf Sirion. Jeho stříbrné vlasy mu zrovna zaplétala jedna dívka, která se k němu až příliš měla. Asi dnes nepůjde sám spát. Stejně jako většina ostatních z nás. Dívky se okolo nich jen motaly a možná by to zkusily i na Filipa kdybych tu nebyla já. Náš vojevůdce Filip byl vysoký a měl delší černé vlasy a modré oči a nádherně vypracovanou postavu. Už několikrát jsem měla tu čest ho vidět bez košile a ten pohled za to rozhodně stál. Jeho krása možná pocházela z části od jeho elfích předků, ale taky to byl člověk. I když se traduje, že není pouze křížencem elfů a lidí, ale i trpaslíků a malá část jeho krve je smíchána i s tou trolí. Jenže o tom bych už pochybovala.

„Jenže si zapomněl dodat, že se potloukám se svou posádkou a svým velitelem. Utužuji vztahy mezi svými spolubojovníky," řekla jsem mu a sedla si na židli poblíž Filipovi. Vyhodila jsem si nohy na stůl a usmívala se na všechny okolo stolu. Dnes nás tu bylo jen pět, ale celou naši skupinu tvořilo dvanáct bojovníků různých ras. Jen jediné jsme měli společné. Nikdo z nás nebyl čistokrevný. To byla pouze šlechta a i když i ta se někdy tady v hospodě ukazovala, tak rozhodně by se nezahazovala s někým jako jsme my. Teda pokud nepočítám sebe.