Arenterské kroniky - Síla lásky

Kapitola 4

Probudilo mě, když někdo zaklepal na dveře. Cítila jsem teplo Filipova těla vedle mě, takže slunce ještě pořádně nevyšlo jinak by mě buď vzbudil nebo přenesl ke mně do pokoje. V tom bylo na něj spolehnutí. Vstával s prvními ranními paprsky a ani jeden z nás nevěděl, proč tomu tak je.

Klepání se ozvalo znovu. Nesouhlasně jsem zamručela a pootevřela oči. Chtěla jsem ještě spát. Filip se na mě podíval, a když uviděl můj nesouhlasný a unavený pohled, usmál se. Naklonil se ke mně a políbil mě.

„Zůstaň ležet, vyřídím to a hned jsem zpět," řekl a zvedl se z postele. Natáhla jsem se rukou po přikrývce a celá se jí přikryla a zahalila své nahé tělo. Takto si aspoň budou myslet, že si Filip s někým jen užil noc, ne že jsem tou osobou byla já.

Slyšela jsem, jak Filip přešel po pokoji ke dveřím, které otevřel.

„Co chceš?" zeptal se unaveně a otráveně.

„Omlouvám se, že ruším veliteli, ale král si žádá vaši přítomnost." Podle hlasu jsem poznala Oriona. Ten patolízal je snad všude.

„Hned tam budu. Nečekej na mě. Řeknu, lady Brii, ať mě tam přenese." S těmi slovy dveře zavřel. Přetočila jsem se na záda a stáhla si přikrývku z hlavy. Sledovala jsem, jak jde Filip k truhle. Na sobě měl jen hnědé kalhoty.

„Kolik je hodin?" zeptala jsme se ho ospalým hlasem. Opřela jsem se o lokty a sledovala podívanou, kterou mi Filip při oblékání nabízel.

„Za chvíli bude svítat. Počkáš tu na mě, než to vyřeším?" zeptal se mě a já přikývla. Filip si k pasu připevnil svůj meč a podíval se na mě. Ve tváři měl hladový výraz. Usmála jsem se. Filip přešel zpět k posteli a naklonil se ke mně. Nechala jsem přikrývku sklouznout níž a natáhla se k němu. Projela jsem mu rukou černé vlasy jako noc, a když jsem jí dospěla na jeho temeno, přitáhla jsme si ho k polibku. Polibku, kterým jsem mu chtěla naznačit, aby si pospíšil, že toho můžeme ještě hodně zažít.

„Ustup od postele, ať omylem nepřenesu i sebe. Přece jen nechceme, aby mě král viděl v takovéto pozici," zašeptala jsem, když jsem se od něj odtáhla.

„Ne to opravdu nechceme," potvrdil a rychle mě políbil. Jako odpověď na to, že bude spěchat, mi to stačilo. Počkala jsem, dokud si nestoupne doprostřed pokoje a až poté jsem nechala svou magii plynout. Modré úponky prýštící z mého těla, postupně omotávaly jeho. Následně se směr jejích popínání změnil směrem k zemi, kde začaly postupně tvořit modrý pentagram. Modrá zře zesílila až zahalila celou místnost, a když světlo ustoupilo, Filip tu už nebyl. Vyčerpaně jsem si lehla zpátky do postele a ponořila se zpátky do spánku. Po krušné včerejší noci si víc toho spánku zasloužím, i když musím uznat, že jsem se včera opravdu velmi bavila a to nejen s Filipem, s kterým jsme většinu společného času strávili oddáváním se jeden druhému.

Už podruhé za dnešek jsem byla buzena, ale tento způsob byl rozhodně příjemnější než ten předešlý. Cítila jsem Filipovi polibky, které mi sázel po odhaleném rameni. Otevřela jsem oči a otočila se k němu. Seděl oblečený na okraji postele.

„Dobré ráno," řekl.

„Dobré ráno," oplatila jsem mu pozdrav a přitáhla si ho k polibku. Už jsem si ani nevzpomínala, kdy naposledy mi popřál dobré ráno a ještě k tomu, abych ležela nahá v jeho posteli po noci plné vášně. Obvykle bychom už každý byly ve vlastním pokoji, ale dnes ne. Byla to příjemná změna, ale velmi nebezpečná.

„Tak povídej, proč si tě král nechal zavolat tak brzo ráno?" zeptala jsem se ho a omotala si přikrývku kolem těla. Nechtělo se mi přecházet z jeho komnaty do mojí nahá. Vstala jsem z postele a Filip odtáhl skříň, za kterou se schovávala tajná chodba, jež spojovala naše pokoje. Nebylo to sice originální, ale rozhodně to bylo účinné. Co už ale nikdo nevěděl, bylo, že stěna je pevná, ale pokud se jí dotkne jeden z nás, otevře se. A přesně to jsem udělala. Studený kámen mě chladil do dlaně a já si vzpomněla na včerejší hru s Arielem, kdy zkoušel, kolik zimy vycházející z jeho ruky vydržím. Trvalo to kolem půl hodiny ustavičného mrazu, než jsem přestala cítit konečky prstů. Byla jsem vítězem hry, protože on trval na tom, že nevydržím ani čtvrt hodiny. Ale stejně jsme pak oba vypili celý korbel piva. Možná jsem včera neměla tolik pít.