Smoke (CZ)

3

Už jsem viděla i luxusnější zařízení, ale oproti sterilnímu prostředí vedle za dveřmi, to tady, společně s červenými peršany působilo spíše komorněji než léčebně. 

Prostor nebyl tak otevřený jako v hlavní hale. Spíše útulný. Hned při vchodu jsme se museli vyzouvat. Kdybych to věděla, nevzala bych si své růžové ponožky se žlutými banány. V kožených, lehkých kozačkách byly schované před okolním světem ale teď jsem je musela vystavit na obdiv.

Několik tazavých pohledů jsem přešla bez povšimnutí. Co mi je po těchto lidech. Nehodlám se s nikým z těchto individuí sbližovat. Všichni jsou tu jen známí, kteří se mění jak na běžícím pase. Někdo přijde a zase odejde, protože je moc slabej na to dostudovat. Je na koleji pár lidí, se kterýma se vydávám častěji ale sotva je můžu nazývat svými přáteli.

Bosí jsme se došoupali do přijímací haly. Místní poměrně chladná zem mi při kontaktu s chodidly připomněla, že se mi chce čůrat.

Místnost tvořil kruhový půdorys, s pultíkem do půlkruhu proti vchodu. Za ním seděla postarší dáma s brýlemy, nízko posazenými na nose.

"Dobrý den, paní Pakketová. Vedu studenty z místní univerzity. Přišli se podívat na muzikoterapii." naše průvodkyně přistoupila k oné dámě blíž a ukázala ji nějakou kartu. Zaměstnanecké ID hádám. 

Mezi tím, co se s naší profesorkou na něčem polohlasně domlouvali, měla jsem možnost více se porozhlédnout. Nicméně jsem tuto šanci nevyužila. Očumování hotelového lobby mám už dnes dost.

Založila jsem si ruce na prsou a ramenem se opřela o stěnu vedle mě.

Zvuk mačkání papíru prozradil zbytku skupiny moji laxnost při čekání. Bohužel jsem si nevšimla korkové nástěnky těsně u vchodových dveří.

Byla plná různých plakátků a barevných kartiček s různorodým textem. Mezi nimi byla i lesklá růžová pozvánka na loutkové divadlo s nápisem: Srdečně Vás zveme na zábavné dopoledne s Žandou a jejím psím kamarádem Pajdou.

Musela jsem se pousmát nad patetickou fotkou pod textem, na které byla žena kolem padesátky s loutkou psa na ruce. Co se člověku musí stát aby dělal práci jako tahle? Chápu, peníze jsou potřeba ale takhle se ztrapňovat, to bych se mohla na stálý příjem vykašlat. 

Společně s tímto papírem jsem ještě lehce pokrčilá několik dalších jako třeba: rozvrh pravidelných terapií nebo "hledáme asistentky na poloviční úvazek".

Čím déle jsem tu byla, tím víc mi místní prostředí připadalo patetické.

O pár chvil později jsme už všichni kráčeli další nudnou tuctovou chodbou, která směřovala na levo od recepce. Byla od stropu, přes stěny až k zemi zbarvená do námořnicky modré, osvětlena jen několika tlumenými nástěnými lampami ve tvaru tulipánu
.
Celkem mě unavovalo, že jsme tu už byli něco kolem hodiny a stále jsme nedošli k jádru věci.

Vím že jsem před tím říkala, jak mě podobné věci baví ale s přibývajícím časem, kdy jsme stále jenom přecházeli z místa na místo, jsem byla upřímně otrávená. Navíc mě čím dál tím víc tlačil močový měchýř, který podporoval moji netrpělivost.

"Půjdeme teď do druhého patra, kde je společenský sál. Tam právě probíhá zmiňovaná muzikoterapie. Poprosím vás ať si opatrně najdete místo někde podél stěny. Paní profesorko, výklad si necháme až na potom, nebo mám říct něco teď?" tázavě nadzvedla obočí naše průvodkyně.