Smoke (CZ)

7

Upozorňuju na obsah 18+ takže pokud sis ještě nevšiml, a není to tvůj šálek kafe zavri oči :D
*****

Vím, že jsem to dnes už zmiňovala ale teď to bylo doopravdy. Všechny problémy naráz zmizely. 
Moje hlava nedokázala zpracovat co se doopravdy děje. Spíš, jako bych měla obranný štít, který mě chrání před nechutností a zkažeností dnešního světa, které se ale ve skutečnosti doopravdy dějí.

"Myslím že si rozumíme." zaslechla jsem zadýchaně, právě okamžik před tím než prudce trhl celým křeslem aby si mě otočil k sobě. Z hrdla se mi vydral tlumený výjek. 
V panice jsem se chytla opěradel. Můj první pohled směřoval k zavřeným dveřím. Doslova jsem se modlila ať nejsou zamčené v případě potřeby útěku. 
Bála jsem se mu podívat do tváře. Tyčil se nade mnou jako hora odpornosti. 
Pásek mu vulgárně visel po obou stranách pánve a z rozglábeného poklopce trčely tmavé tréninky. 
Srdce mi bilo jako o závod, milionkrát rychleji než před tím u baru. Nervozitou se mi chtělo zvracet.

"A...asi nevím co tím myslíte," zalhala jsem. Samozřejmě že jsem tušila co chce. Dávno jsem viděla ten chtíč v jeho prázdných šedivých očích. Třeba se z toho ještě dokážu vykroutit. "Příště se budu snažit přijít na čas. Asi není problém si vyjít dřív." pokusila jsem se o falešný úsměv zároveň se snahou naklonit se co nejvíc dozadu. Jenom se od něj dostat o kousíček dal.

"Nedělej hloupou." úlisně se zakřenil když položil dlaně na lesklá opěradla toho zatraceného křesla a začal se ke mě naklánět blíž a blíž. "Ty víš co máš dělat." práva ruka se dotkla mé odhalené paže a hrubým pohybem ji posouval výš. Z paže se poté přesunul k odhalené klíční kosti a začal si bezmyšlenkovitě prohrávat s pramenem mých vlasů.

Znechuceně jsem se pokusila vstát ale přišpendlil mě zpátky do sedu jedním úchopem ramena, které nepříjemné stisknul v bolestivé křeči.

Vzduchoprázdno v mé hlavě se spojilo s plnícím se výhledem slabošských slz. No tak! Přestaň! Nemohla jsem dovolit se před tím ubožákem rozbrečet tady na místě. Celé moje tělo zaplavil strach z toho co se stane.

"Slibuji že budu víc makat. Zvládnu toho víc." uhnula jsem pohledem na stranu a těsně k sobě přímkla víčka. Přála bych si ležet doma v posteli. 
Lituju toho, že jsem tuhle práci vzala. Lituju toho, že vůbec potřebuju peníze. 
Co budu dělat, když nebudu mít práci? 
Měla bych tohle přetrpět pro výplatu?

"Podívej se na sebe." uchopil mě za bradu a obrátil si mě k sobě. Nikdy v životě jsem se necítila tak slabá. Měla bych vstát a odejít rovnou pryč ale jsem tu přišpendlená strachem ale zároveň myšlenkou, že pokud mu nevyhovím, nebudu mít nic.

Jeho tvář byla tak blízko že jsem cítila jeho dech. "Taková pěkná holka. Myslím že jsi chytřejší než Emilly." To je to? Neudělala to, co po ní chtěl a teď je bez práce? Tohle musí být zlí sen! 
Palcem mi přejel přes spodní ret a nečitelně ho začal v pomalém tempu třít. Sem a tam. "Myslím, že tahle pusinka umí i něco jiného než se blbě vymlouvat." ze všech sil jsem se snažila vymanit se ale čím víc jsem sebou kroutil, tím víc mě nakláněl v tom nechutném křesle. "Myslím, že by sis mohla dokonce přilepšit." Jeho ne příliš skryté podbízení se mi tak hrozně hnusilo. Obzvlášť teď, když jsem zjistila, co je to zač.

Ruka která mě držela za bradu se přesunula na stehno.

"Takže co? Nemám na to celej den." přidal na podrážděnosti.

Vzpomněla jsem si na celý dnešek. Na to, jak jsem ztratila svoje poslední peníze. Jak nepříjemně mi bylo z toho, že jsem si koupila nový svetřík. Nebyl to pocit, jaký bych u nakupování znala. 
Taky jsem si vzpomněla na degradující pocit, když jsem si v nákupním centru nedala ani kafe. Co to je za život počítat každou korunu? 
Payton, už nejsi malá holka. Něco za něco...