Smoke (CZ)

4

Muzikoterapie byla fajn. Navíc mi přišlo roztomilé jak mají třicetiletí pánové upřímnou radost z hry na bubínek.

Já vím, já vím. Není to ode mě pěkné ale beru to tak, že když oni mají radost, já mám radost taky.
Zároveň jsem uznala, že práce tady musí být vážně dřina. Je to jako starat se o přerostlé děti.

Bylo to zajímavé ale abych pravdu řekla, tak nejpoutavější zážitek, který jsem si odnesla bylo moje malé trapné setkaní.
Tak krásné, hluboké oči jsem ještě neviděla. Jako by mi pronikly přímo do duše. Mráz mi přejel po zádech pokaždé, co jsem si na něj vzpomněla. Po celou dobu exkurze jsem umírala touhou se té průvodkyně zeptat, kdo to byl ale radši jsem to nechala tak.

Sama ve své hlavě jsem dospěla k závěru, že to byl zkrátka další, ačkoliv pohledný, pacient. Nemůžu říct sexy, to by bylo nevhodné, ne?

Tento výjev se mi proháněl hlavou ještě ráno poté. Byl pátek.

Vyučování jsem měla od půl jedenácté. Tak nějak jsem přežila přednášku literatury, psychologie a společenských věd. Na čtvrtek poměrně pohodový rozvrh.

"Jestli chceš tak se zítra večer stav. Nebude to nic velkýho." šeptl z řady zamnou snědý kluk pozvánku na páteční chlastačku. Jak znám podobné klubové akce, nebude to tak skromné, jak se tváří.

"Popřemýšlím o tom. Ale nevím. Možná půjdu do práce." pokrčila jsem nenucně rameny. Mám se domlouvat dnes před večerem. Vlastně ani nevím, proč jsem to tomu náhodnému klukovy řekla. Jediné, k čemu to bylo dobré bylo znechucení nálady, při pomyšlení na povinnost jménem práce.

Nesnáším telefonovat s tím obtloustlým úchylem co tomu pajzlu šéfuje. Věčně má oplzlé řeči a ještě je mu za těžko vyplácet zaměstnancům to minimum co si tvrdě vypracují.

"Fajn. V klidu." koketně na mě mrkl a vrátil se do výchozí pozice. Drzoun.

Výška je nekonečný kolotoč přednášek a setkávání se s lidmy které sotva znáte. Pamatuju si časy, kdy všichni hromadně prohlašovali jaká je univerzita samá zábava a minimální stres ale víte co? Sračka. 

Asi je to ale mnou. Nemám zájem navazovat bližší vztahy. Problémy místních slepic a kohoutů na smetišti jménem univerzita mě nezajímají. Každopádně nemůžu tvrdit, že se společenských akcí nezůčastňuju. Občas je fajn si v pátek večer vyrazit. Většinou to dopadá tak, že si nějakého toho kamaráda na večer najdu, jestli chápete co tím myslím. Jednou za čas se odreagovat musí každý.

Po přednášce jsem si sbalila zápisky do světle hnědé, kožené tašky přes rameno a vydala se do města. 
Podle včerejšího upozornění v mobilu mám objednané nehty na půl třetí, což znamená že mám přes hodinu čas, který jsem hodlala využít na menší obhlídku nákupního centra.

Po nekonečných prohlídkách tuctových regálů jsem sem tam narazila na několik ucházejících kousků.

Jedny tmavé džíny s rafinovanými dírami na kolenou ve slevě, které jsem ovšem nechala někomu jinému, jelikož mi dělali mamkovský zadek. Znáte to ne? Rozkydlá zadnice zapříčiněná špatnou pozicí a střihem zadních kapes. Ryfle vaším křivkám musí fandit, ne je zesměšňovat před případným obecenstvem.