Smoke (CZ)

12

Podívat se na všechno zpětně, byl to příšerný večer, ale neměnila bych, protože mi změnil život...

Po příjemné klidné cestě s Kevinem jsme zaparkovali v přeplněné ulici před domem bratrstva.
Zpoustu tváří jsem poznávala, ať už z přednášek, nebo z podobných akcí.

"Tak díky za odvoz." letmě jsem se dotkla jeho ramena, abych se k němu mohla přiklonil a zašeptat mu do ucha.
Po včerejším dnu hanby, kdy jsem si připadala jak pytel sraček bylo fajn být zase ve své štětkovské kůži. Nepouštím ji z domu zas tak často, ale když, tak to stojí za to.

"Moc ti to dnes sluší." odvětil a vklouzlu rukou těsně nad zadek, když jsme společně vcházeli do budovy.
Měl na sobě černé roztrhání džíny, a košili s jemným vinovým vzorem. Vypadal skvělě. Takový ten typický univerzitní lamač srdcí. Moc si toho ode dneška neslibuju ale pěšky bych z kolejí nešla.

Vstoupili jsme do chodby, kde postávalo několik skupin a bavili se o nejrůznějších tématech. Prošli jsme dál do společenské místnosti, která byla spojena s kuchyní.
Kevin mezi tím spozoroval několik známých, kteří vypadali značně pod parou.

"Půjdu pozdravit pár přátel." obrátil se ke mě a mimochodem ukázal za sebe, kde rozjařená skupinka postávala. "Pak si tě najdu." zakřičel, když už se ztrácel v moři lidských těl ve středu místnosti, pohupujících se do rytmu elektronické hudby.

Usmála jsem se pro sebe nad jeho roztopážností a zamířila k pultu s alkoholem.
Nalila jsem si něco co připomínalo vodku a zalila to redbulem.

Poslední dobou nejsem úplně fanoušek alkoholu.
Dřív jsem měla častější aférky ale otčímovi se nelíbilo, že jsem vrhala špatné světlo na jeho Eghart corporatiom. Vlastně pořádně nevím, o co v té jeho společnosti jde. Důležitý bylo, že se z toho sypalo dost peněz, takže jsem neměla potřebu se ptát. Pak jsem se náhle ocitla na tomhle oboru. Viděla jsem v životě dost psychopaticých mrch a ještě uvidím a proto je důležité být příprava. A jsem tu, studuju psychologii aby byli naši šťastní.

Mezi tím jsem prošla tohle sídlo, prohodila pár zdvořilostních vět s lidmi, kteří jsou mi ukradení, vyklopila do sebe několik pár drinků, rozešla se davem za kudrnatým typkem, když jsem si myslela že vidím Nicolase a pak si uvědomila, že nechodí na univerzitu, takže je to těžko on a nakonec skončila na barové zidličce rozbitá jak čínský porcelán.

"Jo jsi hrozně fajn." prohodila jsem v opilecké agonii k týpkovi, co jsem před 5 minutami potkala a představil se mi jako Sam.

Zamumlal něco ve stylu "ty taky", v tom už jsem ale cítila něčí dotek na mých bedrech.

"Ahoj, bavíš se?" vstoupila mi do výhledu Kevinova muskulentní postava. Sice už nevypadal tolik upravený, jako před tím ale v takovém stavu, jakém jsem byla jsem neměla právo se ozývat.

"Oh, Keve," projela jsem hravě jeho vlasy. "Už mi bylo i líp. Znáš Sama?"
Nevinně jsem se usmála, což bylo známkou mé nepřítomnosti.

"Jo jasně."odfrkl otráveně."Nechceš jít semnou dozadu? Něco tam pro tebe mám." kývl směrem k proskleným dveřím vedoucím na zahradu.
To už měl ruku úlisně na mém koleni.
Juchů dárek!

"Jasně." nadskočila jsem a svižně sestoupila z vysoké průhledné stoličky.
Chytla jsem ho za ruku a následovala ho davem.

Venkovní vzduch působil velice osvěžujícím dojmem oproti vnitřnímu dusnému, vydýchanému. Alkohol mé tělo chránil před chladem, takže na mou kůži dopadl šimravý vánek bez větších návalů zimy.
Na levé straně ode dveří postávala skupinka asi 3 kluků. Jeden měl obrácenou underarmor kšiltovku, delší blonďaté delší vlasy svázané do neupraveného drdolu a poslední měl naducanou oranžovou bundu. Neznala jsem je, ale všichni byli každopádně stavění jako dvoukřídlové ledničky naplněné steroidy k prasknutí. Připadala jsem si vedle nich jako poměrný diblík.