Smoke (CZ)

6

Tohle mi opravdu hodně rozházelo domeček z karet. 
Veškeré sebevědomí a sebedůvěra mi tímto výstupem klesla na nulu. Necítila jsem se ani v nejmenším bezpečně. Narážky jsem slýchávala často ale nikdy se mě nikdo opravdu nedotkl. Stál těsně u mě a kdyby chtěl, může si dělat co chce. To všechno pro to, jak titěrná jsem se vedle této osoby cítila a když si nic nebudu nalhávat, zjistím, že to tak ve skutečnosti i je.

Jako by každý další pár očí byl novým důvodem se chtít schovat. Bylo mi nechutně z pomyšlení na ten dotyk a jak blízko se ten hnusák nacházel.
Může mu být zatracenejch pětapadesát nebo možná víc a dělá si nároky na mladé holky?

Nejsem žádná puritánka, už jsem si něco užila ale vždycky jsem měla za to, že tihle hodní dědečkové nemají na sex ani pomyšlení. Ne tak přemýšlet o tělech holek co by mohli být jejich vnučky. Z takového pomyšlení mi vyskočila husí kůže. 
Všechno se zdálo jako sranda. Nikdy mě nenapadlo, že se mnou může někdo takhle zacházet.

Vždycky měl nade mnou ochranou ruku a najednou jsem sama. Defakto je tohle moje první skutečná brigáda, vlastně jsem nikdy nemusela dělat nic na vlastní pěst. Vždycky tu byla moje rodina, co mi zajistila všechno co jsem potřebovala a vlastně daleko víc než to. Teď už tu není. Přála bych si aby to mezi námi bylo jinak. 
Navíc jsem zvědavá, jestli mám vůbec šanci dostat předčasnou výplatu, o kterou jsem si chtěla zažádat.

"120." zopakovala jsem bezmyšlenkovitě číslovku uvedenou na kalkulačce. Večer se táhl a já si doslova přála ať odbije 3. hodina a já vypadnu domů. Hlavu jsem měla těžkou únavou ale zároveň všemi těmi zvláštními myšlenkami. Jakoby bylo dnes všechno proti mně. Jsem bez peněz, bez nálady, pravděpodobně jsem definitivně ztratila všechny privilegia dětství, které se vztahovaly na ochranu proti pedofilii a ještě do toho všeho budu do brzkého rána poslouchat tuc tuc tuc víc než bych si přála.

Stereotypně jsem v čističce na sklo zatočila průhlednou skleničku a při tom pozorovala, jak se mi smýva poslední zbytek pěny pod tenoučkým proudem vody.

Z pozorování mě vytrhl rozjařený mužský hlas, který se přes nekonečné tóny dostal až ke mně. "Tak jo co si dáš." slyšela jsem z davu. 
V tu chvíli by mě v nejmenším nenapadlo, že je mi hlas povědomý, dokud jsem neochotně nevzhlédla nad bar a nesetkala se s tím pronikavým, nezapomenutelným pohledem. Oceán při bouři a nekonečně modrá obloha, to vše v jednom mrknutí oka. V doprovodu s podobně rozjařenou brunetou, která měla jeho poloviční pozornost. 
"Já nevím." hloupě se uchechtla. Čelo měla lehce olepené potem smíchaným s levným makeupem.

"Co to bude." hlesla jsem poměrně nahlas, spíš abych probudila samu sebe z dlouhého výletu do vlastních myšlenek. Dokonce jsem se pokusila o úsměv.

V práci, jako je tahle potkáváme spoustu lidí ale většina z nich jen projde a nikdy se s nimi už neshledáte. Tenhle typ byl ale jiný. Byl to někdo, koho jsem neznala ale i tak mě jeho oči donutili si ono setkání v ubytovně pro magory přehrávat v hlavě ještě dlouhou chvíli. 
Zdál se ale o poznání jiný. Jeho gesta byly daleko živější a výrazy v jeho tváří mi byli zcela nové. Nejspíš se v doprovodu té milé dámy dobře baví.

"Já nevím." zopakoval doprovod pana neznámého, jako by se právě probudila z kómatu a začala tam kde skončila. "asi vodku a džus ať to nemíchám. Naposledy jsem to tak udělala a..." srdcervoucí příběh, jehož konec jsem mohla odhadnout byl přerušen.