All I want for Christmas is you ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Draco se bojí draků •Darlie

Draco Malfoy stál rozpačitě v obyčejně zařízeném pokoji a hleděl z okna na zářivě zelené pastviny. Jakožto podřízený svého šéfa na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory měl za úkol jednat s chovateli kouzelných zvířat z celého světa. V Rumunsku, kde byl největší chov draků v celé Evropě, byl po pěti letech práce na Ministerstvu kouzel poprvé a moc nevěděl, co očekávat. Už jen to, že ho tady ten obtloustlý žvanil, který na něj čekal hned, co se nedaleko odtud přemístil, nechal samotného, se mu vůbec nelíbilo. A jak dlouho tu má čekat, než se někdo uráčí přijít a alespoň ty papíry podepsat, aby se mohl co nejrychleji vrátit domů?

Netrpělivě se podíval na hodinky na levém zápěstí a povolil si knoflík na límečku u košile. Dotyčný měl už sedm minut zpoždění. A s kým že to měl vlastně jednat? Měl by to rychle zjistit, dokud má čas, aby před ním - nebo před ní, nechtěl diskriminovat ženy, ale pochyboval, že by tu některá byla tak silná, aby zvládla zkrotit divoké draky - nevypadal jako idiot. Zmateně nahlédl do pergamenů zrovna ve chvíli, kdy se hlasitě rozrazily dveře a dovnitř vešel svalnatý muž asi tak kolem třicítky. Dobrosrdečně se na Draca usmíval a za chůze si sundaval tvrdé tmavé rukavice.

Malfoy zvedl hlavu a otevřel ústa, že příchozího pozdraví, když náhle ustrnul v úžasu a překvapeně na muže hleděl. Byl pihatý, na obličeji i na pažích měl spoustu jizev i popálenin, na hlavě mu rostly zrzavé rozcuchané vlasy... Nebylo pochyb, jeho jméno si ani nemusel zjišťovat, musel to být -

„Charlie Weasley, těší mne,“ řekl bodře a než si s Dracem potřásl rukou, otřel si ji do kalhot. Stisk měl pevný, jeho dlaň byla plná mozolů a hrubá na dotek, přesto příjemně teplá. „Omlouvám se, že jste musel tak dlouho čekat, ale před chvílí nám akorát přivezli nové draky a jeden se vzbudil, tak nám způsobil maličké komplikace... Ostatně, nechtěl byste se na ně jít podívat?“ zeptal se ho zvesela, jako kdyby rozmlouval se svým dávným přítelem. Draco na něj jen nevěřícně zíral. Weasley... je k němu... milý?!

„Já... já jsem Malfoy. Draco Malfoy,“ odkašlal si a pak se důležitě napřímil. Charlie ani nezakolísal, jeho oči byly plné upřímnosti a byly hravé a veselé, ani úsměv mu nezmizel, což Malfoye docela překvapilo. „Pan Werther mě posílá s nějakými papíry, které musíte podepsat -“

„Pomocí sov to nešlo? Ušetřil byste si dlouhou cestu, jistě nejsem jediný, koho musíte takhle složitě hledat a čekat, až se uráčí přijít,“ zasmál se dobrosrdečně Charlie. Draca tím mile překvapil, a tak trochu roztál, přesto zůstával ještě obezřetný.

„Musí to být podepsané co nejdříve a pan Werther tak nechce riskovat, že se sovy zatoulají a nebo ta lejstra dotyční chovatelé někam odhodí a najdou je až za deset let. Věřte mi, i já z toho nejsem nadšený, ale šéfovi se nesmí odmlouvat,“ zabručel. Charlie pobaveně přikývl.

„Jistě, jistě, tomu rozumím. Zrovna jsem vám ale chtěl navrhnout, abyste je ledabyle odhodil tamhle na stůl, projdu si je později, musel jsem od té divoké dračice narychlo odběhnout, abych vás zastihl, a ostatní krotitelé na mne čekají. Dáte si čaj? Kávu? Nebo něco jiného? Pošlu sem za vámi Agathu a můžete tu na mě počkat, dokud se nevrátím, pokud tedy nechcete jít se mnou,“ nabídl mu velkoryse. Draco zaváhal. Nechtělo se mu tu sedět a čekat kdovíjak dlouho, protože Merlin ví kdy toho draka zvládnou uspat... na druhou stranu, nebyl si jistý, jestli jít s Weasleym je dobrý nápad... ačkoliv... zase by mohl doma Teddymu a matce co vyprávět a to malé škvrně by to jistě zajímalo...

„Tak dobrá, půjdu tedy s vámi, pane Weasley,“ souhlasil nakonec opatrně, čímž Charlieho nejspíš potěšil. „Dáváte takové nabídky každému, kdo přijde?“