All I want for Christmas is you ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Přátelé s výhodami •Garry

„Ahoj, Georgi,“ ozval se příjemný mužský hlas ode dveří a mladý zrzavý muž stojící za pultem, jehož příchozí oslovil, zvedl hlavu. Usmál se, když spatřil brýlatého tmavovlasého mladíka, který mířil k němu. Vyšel mu naproti a cestou rozevřel náruč, do níž Harry vděčně vklouzl, nechal se obejmout a sám mu obtočil paže kolem trupu.

„Ahoj, Harry,“ oplatil mu pozdrav tiše George a zhluboka vydechl. Jen s ním se dokázal uvolnit. Věřil mu, probíral s ním úplně všechno, co mu přišlo na jazyk a co jej trápilo. Harry byl jediný, kdo ho plně a doopravdy chápal, kdo mu mohl pomoci a kdo jej vyslechl, aniž by mu vnucoval lži a nebo se stále vyptával. Vždy mlčky vyslechl, co mu George chtěl říct, a když viděl, že to dál rozebírat nechce, beze slov mu poskytl hřejivou náruč. Chápal ho. Rozuměl tomu, jak se cítil. Sám si nejednou prošel tím samým...

„Jaký jsi měl den?“ zeptal se ho s úsměvem brýlatý mladík, když se od sebe na chvilku odtáhli. „Nebyl jsem si jistý, jestli už máš zavřeno nebo ne...“

„Nezamykal jsem, věděl jsem, že přijdeš. Asi před hodinou jsem zavřel, dnes stejně moc lidí nepřišlo, takže jsem měl docela klidný den a ne jako obvykle. Doplnil jsem zásoby ve skladu, snížil ceny u několika výrobků, něco málo jsem uklidil...“ pokrčil rameny a prohrábl si husté zrzavé vlasy. „Jak ses měl ty?“

„No, nejraději bych byl v práci, to moc dobře víš, doma se strašně nudím. Zastavil jsem se u Andromedy za Teddym. Neskutečně vyrostl a je úplně stejně divoký jako Nymfadora... a nejspíš po Remusovi zdědil jeho lásku k čokoládě. Z čehož Andromeda rozhodně nadšená není,“ zasmál se Harry a Georgeovo nitro zaplavilo hřejivé štěstí. Miloval, když se Harry upřímně smál. Bylo to hrozné, co se všemi válka provedla, kolik milovaných jim sebrala... donutila je dospět, čelit hrůzám... změnila je, zničila je. A Harry, který stál v čele armády bojující proti Voldemortovi, na tom byl nejspíš ze všech nejhůř. Jak se mohl sotva dospělý kluk postavit největšímu černokněžníkovi všech dob úplně sám? Jak jen mohl nést na svých bedrech tíhu kouzelnického světa, aniž by mu kdokoliv pomohl? Harry, Ron a Hermiona byli pořád dětmi...

„Nebude ti vadit, když tu chvilku počkáš? Musím dokončit už jen pár věcí,“ řekl mu George a pohlédl na hodiny. Blížila se pátá odpolední. Velká rodinná večeře v Doupěti se konala za dvě hodiny. Ještě má času dost...

„Můžu ti pomoct, jestli chceš,“ nabídl se velkoryse Harry. „Myslím to vážně. Mám odnést nějaké krabice? Doplnit zásoby v regálech? Řekni si... No tak, nechceš přece, abych se nudil,“ usmíval se.

„Nerad bych tě využíval, když jsi za mnou přišel,“ váhal George, když ale viděl Harryho odhodlaný pohled, který naznačoval, že jestli ho okamžitě nezaúkoluje, klidně se do něčeho pustí sám, nakonec tedy ustoupil. „No tak dobře, ty pracante. Mohl bys tamhle do regálů doplnit krvácivé kokosky, Jazyk jako jelito, dávivé dortíčky... prostě všechno, co je v těch krabicích, dobře? A děkuji ti, moc mi tím pomůžeš a mamka bude spokojená, že přijdu taky jednou včas,“ zazubil se. Harry se zasmál a odebral se ke krabicím, jak mu ukázal George, a ten ho ještě chvíli s malým úsměvem pozoroval, než se vrátil ke kase, kde si pročítal seznam zboží, doplňoval, škrtal a kontroloval.

Netrvalo to dlouho, než Harry přišel, byl už skoro u konce. Za chvíli pergamen spokojeně sroloval, odlevitoval ho do své kanceláře a rozhodl se pomoci Harrymu, který si něco tiše pobrukoval. Cestou k němu zapnul rádio, které začalo potichu hrát vánoční koledy. Černovlasý mladík se po něm ohlédl a usmál se. Pracovali mlčky bok po boku, oba dva byli napjatí jako kšandy, pokaždé, když se jejich ruce o sebe mimoděk otřely, projelo celým jejich tělem příjemné mravenčení, jež je celé rozechvívalo.

„Přijdeš dnes doufám na večeři?“ zeptal se ho po chvilce George a pohlédl na něj. Harry ustal ve své činnosti a pohled mu opětoval, načež se zlehka kousl do spodního rtu, což v zrzavém muži podněcovalo ještě větší touhu. Byli... něco jako přátelé s výhodami. Několikrát se spolu vyspali, když se oba dva potřebovali uvolnit. Nikdy se o tom nijak zvlášť nebavili, prostě se to vždycky stalo a pak to skončilo. Harry nikdy nenavrhl něco v tom smyslu, že by se možná mohli zkusit dát dohromady, a George se o tom neodvažoval začínat. Takhle to prozatím vyhovovalo jim oběma.

„Já nevím, myslel jsem, že budete chtít svátky strávit jako rodina -“

„Nemluv hlouposti,“ přerušil ho George ještě dřív, než stačil větu dokončit. „Trávil jsi s námi Vánoce snad pokaždé, co jste ty a Ron začali chodit do Bradavic. Ty přece patříš do rodiny,“ řekl mu a pak se zarazil. Nikdy neuvažoval nad tím, jak by asi reagoval jeho mladší bratr Ron na to, že se schází s jeho nejlepším přítelem. Byli přece skoro rodina...

„Doprovodím tě domů... a uvidíme,“ usmál se na něj Harry, nechal už práce a vzal George za obě ruce, jež si obtočil kolem pasu a sám ho objal kolem krku, načež se s ním začal pomalu pohybovat do rytmu hudby. „To je krásná píseň,“ vydechl zasněně a přivřel oči, aby si tak skladbu i Georgeovu blízkost vychutnal plnými doušky. Zrzek se k němu sklonil a rty se nepatrně otřel o jeho ucho.

„To ty jsi krásný,“ zašeptal mu a něžně mu skousl ušní lalůček. Harry tiše vzdychl a George si ho k sobě přitiskl ještě blíž, líbaje ho na čelist. Černovlasý mladík prsty zlehka přejížděl po jeho páteři a spokojeně mručel, když mladý Weasley obsypával jeho tvář sladkými polibky. Oba dva jasně cítili své vzrušení a Harryho z toho příjemně mrazilo na zátylku.

„Chci tě... potřebuji tě...“ vydechl George a pevně se přitiskl na jeho rty těmi svými. Násilně mu svým jazykem vklouzl do úst a začal s tím Harryho svádět vášnivou bitvu, jež snad nikdy neměla mít konce. Mladík táhle zasténal, když ho George zády přirazil ke zdi a líbal ho rychleji a naléhavěji. Cítil jeho erekci proti té své a zatočila se mu hlava.

„Tak si mě vezmi,“ řekl mu vzrušeně Harry a vjel mu oběma rukama do vlasů, za něž silně zatahal. George na nic nečekal, vzrušení mu bolestivě napínalo kalhoty, a tak Harrymu rozepl džíny, stáhl mu je i s boxerkami až ke kotníkům a udělal to samé i u sebe. Harry mu nehty pevně zaryl do ramen, když ho George nadzvedl a jedním silným přírazem do něj vnikl, opíraje ho zády o zeď. Tichou hudbu linoucí se místností okamžitě přerušily hlasité vzdechy a steny, jež si oba dva milenci kradli vzájemnými polibky.

🎄🎄🎄

Harry a George!❤ trochu netradiční, což?😂 já je shipuju od té doby, co jsem je trochu sblížila v jedné své jednodílovce😅
Jak se vám to líbilo? Shipujete je? Jsem hrozně šťastná, že některé jednodílovky čtete i přesto, že danou dvojici třeba vůbec neshipujete. Hrozně mě to těší a jsem ráda, že se mi to zatím podařilo napsat tak, aby se to i neshiperům líbilo😍 děkuju za vaše krásné komentáře!❤
Millie🍪