All I want for Christmas is you ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Pomocná ruka •Drarry

Z oblohy se sypal sníh a mírný poryv zimního vánku si pohrával s prameny Dracových blonďatých vlasů. Mladík stál na kraji Astronomické věže, kam byl sice mimo vyučování vstup zakázán, opíral se předloktími o zmrzlé zábradlí a prázdný pohled upíral kamsi dolů. Od té doby, co proběhlo jeho zasvěcení a on vstoupil mezi Voldemortovy přívržence, se mu hlavou čím dál více a častěji honily nepříjemné myšlenky, které nedokázal vypnout. A které den ode dne, spolu s jeho zoufalstvím a bezmocí, jenom sílily a přebíraly vládu nad Dracovou myslí i jeho tělem.

Chvěl se. Nebylo to ale pravděpodobně zimou, spíš strachem a celkovým vyčerpáním. Zkřehlými prsty přejel po ledovém zábradlí a pokusil se polknout slzy, jež mu vítr vháněl do očí. Cítil, jak se mu na hrudi usazuje nepříjemný tlak, balvan, jehož se nešlo zbavit, jenž jej dusil a znemožňoval mu dýchat. Zhluboka se nadechoval a vydechoval ve snaze se uklidnit. Poslední dobou se nic nedařilo, nic nešlo podle plánu. Dracovo bylo jasné, že nemá jedinou šanci. Že veškeré jeho snažení je marné. Věděl to i sám Pán Zla, stejně jako Draco věděl, že jediný důvod, proč jej přijal do svých řad a uložil mu nezvládnutelný úkol, byl potrestat Luciuse za jeho selhání. Luciuse i celou jeho rodinu.

Draco věděl, že zemře.

Avšak pokud si měl vybrat, raději zemře sám, dobrovolně, ze své vůle a v den, který si určí, než rukou Pána Zla.

A tak byl tady.

Astronomická věž mu vždycky poskytovala příjemné klidné místo, na kterém mohl nerušeně přemýšlet. Ale za poslední čtyři měsíce zde strávil nespočet hodin. Připadalo mu, že tohle je jediné místo, kde může být sám sebou, kde může odhodit svou masku a dát volný průchod svým pocitům. Svým obavám. Protože těch měl Draco spoustu. A jedna ho tížila už několik dní, když si začal uvědomovat, že tohle je jediné východisko z celé situace. Ve skutečnosti se příšerně bál smrti. Nechtěl umřít. Nechtěl si vzít život. Ale věděl, že nemá jinou možnost. Tohle byl jeho nezvratný osud.

Nebyl si jistý, jak dlouho zde stál, ale bylo mu to úplně jedno. Sbíral odvahu, jako už tolik dní předtím. Dnes už to ale muselo vyjít. Draco byl unavený. Chtěl, aby to skončilo. Prsty se křečovitě sevřel zábradlí a tiše vzlykal. Měl takový strach. Bude to bolet? Doufal, že to bude rychlé. Byla to strašná výška. Snad... snad to bude bezbolestné. Snad to skončí dřív, než něco stihne postřehnout. Trhaně se nadechl. Neměl by to tolik prodlužovat. Jen zbytečně oddaluje nevyhnutelné.

Srdce mu bušilo tak rychle a mocně, až to skoro bolelo, jako by si chtělo vynahradit veškerý počet, o nějž ho Draco zanedlouho připraví. Bylo to paradoxní, ale ještě nikdy se necítil tak živý. Najednou si naprosto dokonale uvědomoval každičký kousek svého těla, od palců u nohou až po poslední vlásek. Nechci umřít, problesklo mu znovu hlavou. Nechci. Ale věděl, že by už měl přelézt zábradlí a potom udělat krok vpřed, do propasti, do neznáma. Krok, který jej osvobodí.

Musíš to udělat, nabádal se v duchu. Když to uděláš, všechno to přestane. Budeš volný. A to je přece to, co chceš. Je to správné rozhodnutí.

Zhluboka se nadechl, stiskl zábradlí a pak se na něj roztřeseně vyhoupl. Na okamžik se ho zmocnila závrať, když pohlédl dolů. Cítil, jak se mu třesou nohy. Zavřel oči. Spodní ret se mu chvěl. Pomalu přehodil nohu přes zábradlí, špičkou nahmatal pevný okraj. Pak přehodil i tu druhou. A právě v ten okamžik k němu dolehl vyděšený výkřik.

,,Malfoyi - proboha, Draco!" Dovolil si na okamžik pootevřít oči. Leknul se tak, že kdyby se pevně nedržel, tak pevně, jako by mu šlo o život, pravděpodobně by spadl dolů. Co tady dělá Potter?! Aby ho zrovna on našel v takovéhle situaci, to bylo to poslední, o co stál.

,,Nepřibližuj se," varoval ho slabým, přiškrceným hlasem a křečovitě se držel. Cítil, jak se ho zmocňuje panika, hysterie. Věděl moc dobře, co má za sebou.

Harry se okamžitě zastavil a zvedl ruce, aby mu dal najevo, že mu nijak nechce ublížit. Jeho zelené oči byly plné strachu. ,,Dobře, zůstanu tady, slibuju. Klidně se vzdálím, ale prosím, prosím... vrať se zpátky," žádal ho tichým, vyděšeným hlasem.

Draco začal zuřivě vrtět hlavou a cítil, jak mu po tvářích tečou horké slzy. ,,Ty to nechápeš," zašeptal celý rozechvělý, ,,já to musím udělat, rozumíš? Jiná možnost neexistuje. Musím - potřebuju -"

,,Draco, vždycky existuje nějaká jiná možnost," přemlouval ho Harry naléhavě. Když našel Dracovo jméno na plánku a rozhodl se vydat se za ním a zjistit, co dělá na Astronomické věži, na níž byl vstup zakázán z dobrého důvodu, ani ve snu by jej nenapadlo, že jej najde v takovéhle situaci. ,,Nevím, co se děje, co tě přinutilo udělat... tohle, ale prosím... nech si pomoc. Dovol mi ti pomoct."

,,Nechápeš to?! Mně nemůže nic a nikdo pomoct!" křikl na něj hystericky. Plakal a třásl se po celém prokřehlém těle.

,,Prosím. Dej mi šanci přesvědčit tě o opaku. Žádám tě o to," hlesl tiše. Někde kdesi v koutku mysli věděl, že Draco nechce skočit, nechce umřít. Kdyby chtěl, udělal by to dávno, klidně i přímo jemu před očima. Ale on to nechtěl udělat. Čekal až do poslední chvíle, dokud se neobjeví pomoc. To ale nahlas říct nehodlal, protože se bál, že kdyby něco takového vyslovil nebo jen naznačil, Draco by se rozhodl dokázat mu, že se mýlí, a přesvědčil by ho o opaku.

,,Jestli ti vyhrožuje... ublížil ti... můžeme ti pomoct, můžeme tě schovat, tebe i tvoji rodinu, aby tě nenašel a už nikdy na tebe nemohl," pokračoval dál, když Draco mlčel. Udělal váhavý krok vpřed směrem k němu. ,,Prosím, věř mi. Ať už se stalo cokoliv, můžeme to spolu vyřešit. Jen potřebuju, abys ještě chvíli vydržel, abys byl ještě chvíli silný, ano? Draco... vrátíš se prosím sem za mnou? Mohl bys to pro mě udělat? Pomůžu ti, pokud mi to dovolíš," mluvil k němu pozvolna, opatrně, jako by byl vyděšené raněné zvíře. Draco na něj upíral zoufalý pohled, z něhož Harry dokázal zcela jasně vyčíst, že si přeje, aby mu pomohl. Pomalinku k němu natáhl ruku. Bral jako dobré znamení, že Draco neucukl nebo ho neokřikl. Pomalu se k němu přibližoval. Pak pod prsty nahmatal jeho paži a pevně ji stiskl. Oddechl si. Ani si neuvědomoval, že posledních pár vteřin zadržoval dech. ,,Držím tě," zašeptal povzbudivě, a pak se Draco, který byl dosud v křeči, konečně trochu uvolnil. S Harryho pomocí se vyškrábal na zábradlí, překulil se přes něj a pak se vrátil zpátky na druhou stranu, která slibovala bezpečí, pomoc a život.

Jakmile stál oběma nohama zase pevně na zemi, zmocnila se jej okamžitá slabost a nohy se pod ním podlomily. Harry jej zachytil do náruče a pomalu se s ním posadil na zem. Draco se k němu přitiskl, znovu se rozplakal a pod prsty pevně svíral jeho paže, jako by na tom závisel jeho život. Harryho sevření zesílilo.

,,Držím tě," zopakoval znovu a to bylo vše, co Draco v ten moment potřeboval.
...
za tuhle tak trochu depku se omlouvám🙊 a jen takový reminder, že na to nejste sami, i když vám hlava říká něco jiného. koneckonců, znám to z vlastní zkušenosti. kdybyste se potřebovali někomu svěřit, tak jsem zde❤️