All I want for Christmas is you ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Nepustím tě •Snarry

Brýlatý mladík s bledou jizvou ve tvaru blesku na čele se bedry opíral o kuchyňskou linku, nešťastně upíjel ze svého hrnku s horkou čokoládou a naslouchal depresivně tikajícím hodinám, jež mu v celém tichém bytě dělaly společnost. Usrknul si ze sladkého nápoje a pak hrnek zklamaně odložil. Jako by ho nic nedokázalo rozptýlit.

Nejraději by i přes svátky zůstal na Ministerstvu kouzel a pracoval. Stále měli všichni práce až nad hlavu a on jakožto bystrozor měl povinnost pochytat a zatknout Smrtijedy, kteří ještě pobíhali na svobodě. V práci vždycky dokázal zapomenout na své trápení, pokaždé se něčím jiným rozptýlil a nedovoloval tak odstrčeným myšlenkám, aby na sebe zase strhly veškerou pozornost. Stačilo, že jej nenechaly být, když byl sám a neměl co dělat.

Jenže Kingsley mu už nesmlouvavě vnutil na Vánoce dovolenou. Že prý ať je stráví se svými nejbližšími. Jenže Harry nikoho neměl. Jeho rodiče byli mrtví, kmotr Sirius a jeho blízký přítel Remus také. Jeho kmotřenec Teddy vyrůstal u své babičky Andromedy. Ron a Hermiona byli od té doby, co se dali dohromady, prakticky pořád jenom spolu, a ačkoliv ho několikrát pozvali na oběd či na večeři, pokaždé zdvořile odmítl, protože jim nechtěl zaclánět. Čím déle je neviděl, tím více získával pocit, že už k nim nepatří. Rozdělili se. Navíc teď trávili Vánoce na dovolené v Karibiku.

Stejně tak prakticky zpřetrhal všechna pouta s Weasleyovými. S Ginny se hned po Brumbálově pohřbu rozešel a přestože se k němu po skončení války chtěla vrátit, on k ní už nic necítil. Byl prázdný, zničený a měl pocit, že by s vinou, jež ho sžírala, měl žít sám. Nikdy si neodpustí smrt Freda Weasleyho, manželů Lupinových a desítek dalších... Jen proto, že bojovali na jeho straně, přišli o své cenné životy, a jejich příbuzní o své nejdražší.

Pokroutil hlavou a dlaní si přejel po unavené tváři. Jak by měl vánoční večer strávit, když bude o svátcích sám? Když byl ještě malý kluk, většinou je strávil v přístěnku u Dursleyových. Tehdy si strašně přál být velký dospělý muž. Musel se nad tím uchechtnout. Nebylo o co stát.

Možná by svou frustraci mohl zapít někde v mudlovském baru a pokusit se najít někoho na jednu noc. Nebo by mohl na chvíli zajít ke Třem košťatům... No, nebyl to sice ideální plán, jak strávit Vánoce, ale lepší na chvilku zapomenout na všechno, co ho sžíralo, než aby ležel v posteli a dlouhé hodiny nepřítomně koukal do zdi.

Odlepil se od kuchyňské linky, ještě mávl hůlkou, aby se umylo a do sucha utřelo nádobí, a potom na sebe v předsíni navlékl kabát a obul si zimní boty. Pohled mu padl na prázdnou misku u botníku. Možná by si mohl pořídit psa, ten by mu byl dobrou společností. Ale ne, zavrtěl vzápětí hlavou, vždyť je pořád v práci a zvíře potřebuje péči. Možná proto od něj ta toulavá kočka tehdy utekla...

Vyšel na chodbu, zamkl svůj byt a potom seběhl dvě patra po schodech dolů. Venku zase sněžilo, v oknech blikala vánoční světélka a ze zahrad na něj pomrkávali sněhuláci. Strčil ruce do kapes, úplně zapomněl na rukavice. Najednou se cítil příšerně osamělý.

Za rohem se okamžitě přemístil do Prasinek, kde byly obchody až přezdobené a hrozně kýčovité. Musel se ušklíbnout. Zamířil rovnou ke Třem košťatům, sníh mu křupal pod nohama a jakmile otevřel od podniku dveře, uvítala ho hlasitá hudba, udeřilo do něj teplo a vůně máslového ležáku. Madame Rosmerta byla v jednom kole, zákazníků tu bylo spousty a všichni hýřili dobrou náladou. Harry se rozešel k pultu, cestou si rozepínal kabát a hůlkou si vysušil tmavé vlasy, do nichž mu napadal sníh.

„Vás bych tu dnes večer opravdu nečekala, pane Pottere,“ poznamenala Rosmerta hned, co se vrátila s prázdnými sklenicemi a kouzlem je začala umývat. Harry se nuceně pousmál.  „No, tak co to bude?“