All I want for Christmas is you ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Co si přejí Elsa a Maisie •Theufemia

„Šup, do postele, vy dvě nezbedy!" řekl naoko přísně Theo, když se objevil na prahu dětského pokoje, kde to vypadalo jako po výbuchu. Elsa a Maisie, které už měly dávno ležet ve svých postýlkách, se chichotaly a jedna po druhé házely plyšáky. Polštáře a peřiny ležely na zemi a stejně tak hračky, které měla děvčátka před spaním uklidit. „Elso, Maisie! Jestli nebudete poslouchat, Otec Vánoc vám nepřinese žádné dárky!"

Jednoduchá věta, a jak byla účinná. Elsa s Maisie věnovaly svému otci zděšený pohled, přestaly vřískat a okamžitě se natáhly pro polštář a peřinu. Theo se nad tím musel uchechtnout, a v dalším okamžiku se za ním objevila jeho manželka Eufemia, která mu nahlédla přes rameno. S vítězným úsměvem se na ni otočil. „Vidíš, a ty jsi nevěřila, že to zvládnu."

Eufemia se zasmála. „No, možná se ti podařilo je uklidnit, ale ty dvě ještě nespí."

„Tati, a vážně by se mohlo stát, že Otec Vánoc nepřijde?" ptala se vyděšeně Elsa, když se zachumlala pod peřinu. Theo přišel k její posteli a posadil se na kraj, zatímco Eufemia vytáhla hůlku a začala uklízet hračky, které se válely po celém pokojíčku. Maisie maminku fascinovaně pozorovala a když se jedna na druhou podívaly, usmály se na sebe.

„Samozřejmě, že mohlo. Když totiž děti hodně zlobí, tak přece nemůžou dostat dárky," vysvětloval jí trpělivě a odhrnul jí tmavé vlásky z čela. „Tak, a teď už hajdy spát, už je pozdě."

„Tati, my ale chceme ještě pohádku," prosila Maisie a překulila se na břicho, špulíc prosebně rty. Elsa se ke svému dvojčeti okamžitě přidala a Eufemie se musela smát, když na ni Theo vrhl zoufalý pohled. „Prosím, vyprávějte nám o Vánocích v Bradavicích!"

„Jo! Co za blbosti dělal teta Blaise?" ptala se dychtivě Elsa, která strýčka Blaise milovala nejvíc na světě.

Theodore se rozchechtal. „Co dělal za blbosti Blaise? Páni, tak to bychom tady seděli až do rána. Ale můžu vám povídat o tom, jak jsme všichni šli na Stezku odvahy," prohlásil tajemně a děvčátka nadšeně přitakala. Eufemia se posadila na postel Maisie a ta si jí položila hlavu do klína. Femia ji začala vískat ve vlasech a stejně jako holčičky čekala, až Theo začne vyprávět. „Hm, snad na nic nezapomenu. Kdyžtak mě maminka bude muset doplnit."

„Tak už vyprávěj!"

„Dobře, dobře. Bylo to v mém posledním ročníku v Bradavicích, když tam učil jeden profesor, který měl ve veliké oblibě našeho Blaise. Byl trochu extravagantní –"

„Co to znamená?"

„No, že byl trochu jiný než ostatní. A ten pro nás přichystal tu Stezku odvahy. Já jsem tehdy šel ve dvojici s vaší maminkou a museli jsme překonat různé překážky –"

„Jaké třeba!"

Theo se mírně začervenal. „Třeba bruslení na ledě."

Elsa se honem posadila a rozhodila rukama. „Ale to přece není žádná překážka!"

Eufemia se potichu zasmála. „Pro vašeho tatínka to byla trochu výzva. Na bruslích se mu moc nelíbilo."

„No tati!"

„No co, já za to nemůžu," bránil se Theo.

„No a co bylo dál?"

„Pak jsme museli ozdobit stromeček..."

Elsa sebou švihla do peřin a protočila oči. „To je ta nejnudnější Stezka odvahy, o jaké jsem kdy slyšela."

„No, no, mladá dámo. Asi jsem zapomněl dodat, že se celá odehrávala v Zapovězeném lese, kde na nás číhaly nejrůznější a nebezpečná stvoření," dodal tajemně Theodore a ztlumil hlas do šepotu. „Každou chvíli na nás mohlo něco vyskočit a zamordovat nás..."

„To už je lepší!"

„Theo, budou mít noční můry," smála se Eufemia.

„No dobře. Možná to nebyla ta nejstrašidelnější Stezka odvahy, ale důležité jsou ty zážitky. A já na ten večer nikdy nezapomenu," prozradil jim a podíval se nejdřív na Maisie a pak na Elsu, než zvedl oči k Eufemii, jež jej něžně sledovala, a láskyplně se na ni usmál. „Protože tehdy jsem si uvědomil, že miluju vaši maminku a že s ní chci strávit zbytek svého života."

„Aww, to je tak sladký, až mě z toho bolí zuby!"

„Nekaž to!" okřikla svou sestru Maisie a hodila po ní plyšového medvěda.

Theo si povzdechl. „Trávíš moc času s Blaisem, Elsi. Tak, konec pohádky, a šup do hajan. Dobrou noc a ať vás kůrolezci koušou celou noc!" Štípl Elsu do tváře a ta se zahihňala. Maisie dostala od maminky pusu na čelo.

„Tati, tati," zašeptala ještě Elsa a zatahala ho za rukáv. Naklonil se k ní. „Pořídíme si sobí miminko?"

„Tady nejsme na Severním pólu, hlupáčku! A teď už spinkej," řekl jí a zvedl se, aby mohl popřát dobrou noc i Maisie.

„Já chci sobí miminko," ohrnula spodní ret Elsa, přitiskla si plyšáka na hruď a nechala si dát od maminky pusu na čelo. Pak se rozzářila novou nadějí. „Třeba mi ho Santa přinese!"

„Elsi, ale Santa nosí dárky v Americe," poučila dceru Eufemia.

Elsa na ni nevinně vykoukla. „Ale mohl by se tu zastavit."

Žena se rozesmála a pohladila ji po vlasech. „Hezky se vyspěte, ať máte zítra sílu na rozbalování dárků!"

„Dostanu sobíka, dostanu sobíka," manifestovala se zavřenýma očima Elsa a Theo s Eufemiou, kteří stáli ve dveřích a dívali se na své děti, se museli smát.

„Já chci mít jednou takovou lásku, jakou má maminka s tatínkem," zamumlala ospale Maisie. Eufemia se láskyplně opřela o svého manžela a ten ji pohladil po zádech.

Elsa se zamyslela. „Já taky. Ale jestli mi můj manžel nekoupí sobíka, tak ho nechci."

„Ty jsi divná, Elso."

„To odvolej, Maisie, nebo tě nenechám svézt se na mém sobíkovi!"

„Tak jo."