All I want for Christmas is you ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Žádost •Theomione

„Tak, co máš dnes v plánu?" zeptala se zvědavě Hermiona, když před rychle snídajícího Theodora postavila hrnek kávy.

„Musím do práce," zahuhlal s plnými ústy a zapil sousto jedním dlouhým lokem.

Hermiona se zarazila, trochu se zamračila a posadila se ke stolu naproti němu. „Do práce? Vždyť jsi měl mít volno a jsou Vánoce a –"

„Promiň, Herm, ale je to naléhavé, nestíháme," řekl Theodore, ale do očí se jí nepodíval. Založila si ruce na hrudi a snažila se netvářit moc zklamaně. Poslední dobou se nevídali tak často, jak by si přála. Chodili spolu už několik let, ale poslední dny jí přišlo, jako by se jí Theo čím dál víc vzdaloval. Doufala, že si to jen nalhává, ale začínala o tom trochu pochybovat. Dělo se něco? Jak ráda by to věděla!

„Myslela jsem, že dnešek strávíme spolu," hlesla nakonec tiše. Theo cosi zahuhlal a dopil zbytek své kávy, než vstal a odnesl nádobí do dřezu.

„Mrzí mě to, ale nemůžu s tím nic moc udělat. Pokusím se přijít brzy. Pa," rozloučil se s ní a vtiskl jí pusu do vlasů, než zmizel v předsíni, aby se oblékl. Když k Hermioně dolehlo zabouchnutí dveří, vstoupily jí slzy do očí. Nechtěla si nic domýšlet, nechtěla si v hlavě vytvářet scénáře, které s největší pravděpodobností nebudou pravda, ale nemohla si pomoct. Co když už ji Theo nemá rád? Co když mu už nemá co nabídnou? Co když už není dost?

Zvedla se ze židle a šla se do ložnice převléknout. Prsty zavadila o jednu z Theodorových kostkovaných košil, neodolala a stáhla ji z ramínka. Zabořila do ní svou tvář a zhluboka se nadechla jeho vůně. Chyběl jí. Chyběly jí všechny ty společně strávené chvíle. Nemuselo to být nic speciálního, třeba jen to, když se schoulila do jeho objetí na pohovce a společně si četli. Dala by cokoliv, aby mohla dnešní den strávit právě takhle.

„Haló, je někdo doma?" rozlehl se domem vzápětí známý ženský hlas. Hermiona si na sebe oblékla košili, kterou držela v ruce, a rychle vyšla z ložnice. V obýváku před krbem se objevila Ginny Potterová a držela talíř se skořicovými šneky. „Hermiono! Už jsem se bála, že jste s Theem někde pryč. Promiň, že jsem se tu tak zjevila, ale mamka posílá."

„Ani nevíš, jak ráda tě vidím," vydechla Hermiona a vzala jí talíř z rukou, aby ji mohla obejmout. Ginny ji trochu rozpačitě poplácala po zádech. „Někde s Theodorem? To asi těžko."

„Co se děje?" ptala se jí zrzka starostlivě a následovala ji do kuchyně, kam Hermiona odnášela nadílku od Molly. „Vy jste se pohádali?"

„Ne, to ne, ale mám pocit, že ho už vůbec nevidím. Dneska jsme měli být spolu, ale šel zase do práce," svěřila se jí s povzdechem. „Nevím, jestli se něco děje, nebo... Prostě mi chybí."

„To mě mrzí, Hermiono," řekla jí upřímně Ginny a stiskla jí rameno. „Víš co? Pojď aspoň na chvíli k nám. James už se učí chodit a Harry je na něj tak pyšný! Můžeme si dát spolu oběd a aspoň přijdeš na jiné myšlenky, co ty na to?" navrhla jí nadšeně.

„Nechci vás otravovat..."

„Ale nesmysl! Jen pojď," prohlásila spokojeně a zavěsila se do ní, aby ji odvedla ke krbu, odkud se mohli pomocí letaxu přenést k Potterovým.

Nakonec to byl velice příjemně strávený čas. Harry byl rád, že Hermionu zase vidí, a James všechny bavil svým dětským žvatláním a užíval si přítomnost tety Hermiony. Ginny ji dokonale rozptýlila a ona se cítila o něco lépe.

„Díky, Ginn," zamumlala s úsměvem, když se loučily.

„Bude to v pohodě. Věř mi," mrkla na ni a krátce ji objala, než Hermiona vkročila do krbu, aby se odletaxovala zpátky domů. Kde na ni čekalo velké překvapení.

Jakmile vykročila z krbu, upoutala ji cestička vytvořená z okvětních lístků růží. Po celém obývacím pokoji byly rozmístěné svíčky a jejich světlo tak vytvářelo romantické přítmí. Hermiona zalapala po dechu a s mírným úsměvem na tváři se pomalu vydala po cestičce směrem vpřed.

Nebylo pro ni překvapením, když zjistila, že jde směrem k ložnici. Se zatajeným dechem otevřela dveře a její úsměv se ještě rozšířil, když uprostřed místnosti plné svíček a okvětních lístků spatřila Theodora v obleku. Zeširoka se na ni usmál, když ji spatřil, a vydal se směrem k ní. Podal oněmělé Hermioně kytici růží a pohladil ji po tváři.

„Vypadáš úžasně, Hermiono," zašeptal jí, něžně sevřel její obličej v dlaních a přitáhl si ji do hlubokého polibku. Hermiona měla pocit, že zapomněla, jak se dýchá.

„Vždyť mám na sobě jen tepláky a tvoji košili," zamumlala mu proti rtům. Pousmál se a vtiskl jí polibek na špičku nosu.

„To neznamená, že ti to nesluší. Pro mě jsi dokonalá," řekl jí potichu a chvíli se jen vpíjel do její tváře. Díval se na ni, jako kdyby rozsvítila všechny hvězdy na obloze. A pak si před ní pomalu klekl na jedno koleno. Hermiona zalapala po dechu a dala si ruku před ústa. Oči se jí zalily slzami.

Theo se na ni něžně usmál. S láskyplným pohledem z kapsy vytáhl malou sametovou krabičku a otevřel ji. Sevřel Hermioninu ruku ve své a konečně se zeptal: „Hermiono, uděláš mě tím nejšťastnějším mužem na celém světě? Vezmeš si mě?"