All I want for Christmas is you ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Čtyři sladcí hadíci •Zmijozel

„Vstávejte! Přinesla jsem vám sušenky!“ vypískla Pansy Parkinsonová hned, co rozrazila dveře od pokoje, jenž obývala trojice chlapců. Zmateně se rozhlédla po dvou prázdných, perfektně ustlaných postelích a povytáhla obočí. Že by už vstali? To je hloupost. Pokaždé chodili na snídani spolu a buď je vyzvedla Pansy v pokoji, nebo na sebe čekali ve zmijozelské společenské místnosti.

Kolem třetí postele ale byly pečlivě zatažené tmavě zelené závěsy. Pansy se uculila, po špičkách k ní došla, položila tác se sušenkami na noční stolek a s poťouchlým úsměvem závěsy uchopila mezi prsty a pak je hlasitě rozvinula.

Naskytl se jí pohled na trojici chlapců, kteří se k sobě tulili a ještě stále sladce spali. Pansy se nad nimi začala rozněžňovat a když se sklonila a vzala Blaise, jenž ležel na kraji, za tváře, vysoký mladík s tmavou pletí okamžitě otevřel oči a s vyděšeným výkřikem se posadil, přitahuje si na sebe přikrývku. Pansy se rozesmála.

„U Salazara, Pansy! Co to sakra děláš, takhle mě nemůžeš budit!“ zvolal Blaise Zabini zamračeně a zapíchl do smějící se dívky své tmavé oči. „Tohle vůbec není vtipné. Mohl jsem dostat infarkt!“

„Blaisi, buď ticho,“ zabručel ospale Draco ležící uprostřed a obtočil kolem svého nejlepšího přítele ruce. Za Dracem tiše chrápal Theodore Nott a hlavu měl zabořenou v jeho krku.

„Blaisi, ty se chováš, jako kdybys byl nahej, přitom na sobě máš normální svetr!“ zvolala Pansy pobaveně a hupsla k nim na postel. „Vy tři jste tak sladcí!“

„Huš, ať už jsi dole,“ přikázal jí Blaise, jako kdyby byla pes. „Co nám sem vůbec takhle brzy ráno lezeš? Jsou prázdniny, Pansy. Znáš to slovo? Když jsou prázdniny, může se dlouho spát!“

Pansy si znuděně odfrkla a začala si prohlížet své upravené nehty. „Jsou Vánoce, pokud o tom nevíš. A já se hrozně nudím! Jenom jsem nečekala, že vás najdu všechny tři ležet v jedné posteli,“ zamrkala na něj laškovně a trochu litovala toho, že nemluvila třeba s Dracem, který byl na rozdíl od Blaise bílý jako stěna, jelikož na něm by bylo vidět, zda se červená nebo ne. Blaise si navíc udržoval svůj kamenný výraz (Pansy i Theodore ho podezřívali z toho, že chodil ke Snapeovi na soukromé hodiny, aby se to naučil přesně tak, jako to umí on.) a ani v očích mu neprobleskla jediná emoce.

„U Merlina, Pansy! Co z toho hned děláš za závěry? Draco byl na nás naštvanej, že jsme mu dali předvánoční dárek a byla to fretka, a taky nám tvrdil, že kvůli tomu bude mít noční můry. Tak jsme si s Theem raději lehli k němu. Ale. Nic. Se. Mezi. Náma. Nestalo. Jasný?“ zavrčel na ni, když se Pansy culila a houpala nohama ve vzduchu. Draco tiše mručel a zatahal Blaise za svetr.

„Můžete být ticho? My s Theem chceme spát,“ řekl mrzutě a pootevřel jedno oko. Theo, objímaje Draca kolem pasu, souhlasně přikývl. „Vypadni, Pansy. Tohle je klučičí postel.“

„Jste vážně sladcí,“ zopakovala znovu Pansy. „Nejspíš mezi sebou máte opravdu skvělý přátelský vztah, nemám pravdu?“

„Ano,“ protočil očima Blaise. „Skvělý přátelský vztah, nic víc. A jestli se budeš pořád takhle culit a pomrkávat, nechám tu fretku, ať tě sežere.“ Draco byl náhle plně probuzený, s výkřikem se posadil, přitáhl si peřinu až k bradě a vyděšenýma modrýma očima se rozhlížel kolem, jako by se bál, že na něj odněkud vyskočí fretka.

„Cože?! Děláš si srandu, Blaisi?! Myslel jsem, že jsi ji utopil!“

„Děkuji ti moc za probuzení, Pansy,“ zazíval Theodore, prohrábl si rukou své tmavé vlasy a taky se posadil, protahuje se. Pak Draca vzal kolem pasu a položil si hlavu na jeho rameno. „Promiň, Draco, ale ta frefka nám fakt připadala jako dobrej dárek. Blaise ale říkal, že bychom ji mohli dát Moodymu, než abychom ji šli utopit v Černým jezeře.“

Pansy se otřásla a zatvářila se znechuceně. „Jste hnusní!“

„Vždyť jsem řekl, že ji dáme Moodymu!“ křikl Blaise a rozhodil rukama, zatímco se Theo plácl do čela. „Laskavě poslouchej ušima a ne kolenem, Pansy.“

„A od kdy ty vlastně děláš dobrý skutky, Blaisi?“ zajímal se Draco, který se už trochu uvolnil, přestože se ještě radši ostražitě rozhlížel kolem.

„Já dělám dobrý skutky odjakživa!“ prohlásil hrdě Blaise.

Theo se zasmál. „To, že Snapeovi každou chvíli něco chválíš a pořád souhlasíš s čímkoliv, co řekne, se nepočítá jako dobrej skutek, Blaisi.“

Blaise pokrčil rameny. „Tak jsem hodná duše.“

„Ty máš duši?“ ušklíbla se Pansy. „Černou -“

Blaise po ní mrsknul polštář. „To bylo rasistický, Parkinsonová! Grangerová je taky černá a jí nic neřekneš!“

„Pansy se o Grangerovou nezajímá, o tu se zajímá Draco od Vánočního plesu,“ škádlil Theodore blonďáka, který protočil očima. „Konečně bude taky mluvit o někom jiném než o Potterovi. Samozřejmě jen proto, aby si postěžoval,“ dodal rychle, když ho Pansy a Draco propálili naštvaným pohledem. „Ach jo. Pansy mě chce zabít, Blaise pořád žvaní o Snapeovi, Draco zase o Potterovi...“

„No a? Je to mnohem lepší než tvoje neustálé básnění o čokoládových sušenkách!“ poznamenal Blaise a zase si lehl. Natáhl ruku a nahmatal jednu teplou sušenku, kterou hodil Theodorovi, jenž se nejspíš ocitl v sedmém nebi.

„Vánoce jak mají být,“ zavzdychal spokojeně. Pansy si k nim lehla dřív, než se Draco stihl zabořit do polštáře, a zatvářila se vítězoslavně, že se jí to povedlo. Draco protočil očima a frustrovaně si vjel rukou do vlasů.

„To jako vážně? Budeme se všichni čtyři mačkat na jedný posteli? Na mojí posteli?“ dodal důrazně. Pansy ho uchopila za zápěstí a stáhla ho na matraci mezi sebe a Theodora. Blaise je všechny přikryl a čtveřice oděná v teplých zelených svetrech se přitulila k sobě, jednak proto, že se jim líbilo ležet v takové blízkosti vedle svých nejlepších přátel a druhak proto, - jak si to všichni obhajovali ve své mysli - aby Blaise nespadl na zem.

„Nejradši bych tu takhle zůstala ležet celý den a nic bych nedělala,“ povzdechla si spokojeně Pansy, opírajíc se o Dracovo rameno.

„Jenom jíst sušenky,“ zasnil se Theodore a spokojeně přes Draca a Pansy přehodil paži.

„K tomu pít horkou čokoládu,“ přidal se Draco a trojice čekala, co ještě řekne Blaise. Ten se zahihňal.

„A honit fretky!“ zvolal pobaveně, a to už ho Draco pleskl dlaní přes tvář. „Auu! Myslel jsem to jako srandu, přece!“

„Mám vás rád, lidi,“ řekl po chvíli Draco s mírným úsměvem, když všichni leželi se zavřenýma očima a naslouchali tichu.

„Stejně bys tu měl radši Pottera,“ škádlil ho Theodore. Malfoy pokroutil hlavou.

„Někdy se ale vážně chováte jako idioti.“

🎄🎄🎄

Poslední jednodílovka je za námi, snad se vám líbila. Jaká je vaše nejoblíbenější? Dost by mě to zajímalo😅
Užijte si dnešek a zbytek prázdnin, všem přeju krásné Vánoce a ať najdete pod stromečkem to, co jste si přáli❤
Millie🍪