All I want for Christmas is you ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Po čem toužím celý život •Crewt

„Credenci," zašeptal Mlok klidným hlasem, do nějž prosákla veškerá naléhavost, jíž pociťoval. Muž, uvězněný v temné schránce obscura, se začal pomalu uklidňovat. Vzpomněl si, že už jednou se mu ten hlas snažil pomoct, byl vroucný a přátelský, upřímný, příjemný a klidný, plný lidskosti a bezelstnosti. Temné šlahouny plující ve vzduchu kolem něj se začaly zmenšovat a stahovaly se zpátky do jeho těla, do jeho nitra, kde se vyvíjely a rostly už od té doby, co jej jako malé dítě adoptovala Mary Lou Holocostová. Jakmile jej temnota zase na nějakou dobu pustila ze svého sevření, Credence zničeně dopadl na kolena, chvěje se strachem, únavou i zimou.

Mlok úlevně vydechl, odložil svůj kufr plný kouzelných zvířat na zem, a spěchal ke zničenému muži. Klekl si před Credence, který si trup objímal pažemi a oči zarýval do země, jako by se snad bál podívat se Mlokovi do očí. Jako kdyby byl malé dítě, které něco provedlo, a teď se za to stydí.

„Pššt, už je dobře," zašeptal Mlok a opatrně mu položil dlaně na ramena, aby ho nevyděsil, a pak je jemně stiskl. „Už je dobře. Všechno je v pořádku. Není čeho se bát," šeptal mu konejšivě.

Credence pomalu zvedl hlavu a Mlok si všiml, že se mu třpytí jeho světlé oči. „Pomoz mi," vydechl prosebně a zoufale vzlykl. Mlok ho pohladil po vlasech a přitiskl si ho k sobě na hruď, objímaje ho pažemi. Zatímco na smrt vyčerpaný Credence bořil svou bledou vyděšenou tvář do jeho vesty, Mlok se ohlédl, aby zjistil, zda je vše v pořádku.

Bylo. Brumbál stál nad svým dávným přítelem, který ležel spoutaný na zemi a díky kouzlu, jež ho ochromilo, se nemohl pohnout. Albus se chvěl, což na to dálku samozřejmě nebylo vidět, v dlani pevně třímal Bezovou hůlku, jíž získal při svém vítězství nad Gellertem Grindelwaldem, a smutně na muže svého srdce hleděl. Nikdy není jednoduché se rozhodovat mezi tím, co je správné, a co je snadné. Správné bylo se Grindelwaldovi konečně postavit, zbavit tak kouzelnický svět jeho vlády a navždy jej uvěznit, a Mlok už poněkolikáté pocítil ke svému bývalému profesorovi obrovský obdiv.

„Samozřejmě, že ti pomůžu," přislíbil mu Mlok, když se ujistil, že Brumbál žádnou pomoc nepotřebuje. Nejspíš teď potřeboval být chvíli sám, určitě bude muset ještě jednat s bystrozory a bude toho na něj moc... A Credence potřebuje pomoc, ano, jistěže potřebuje pomoc. „Pojď. Můžeš vstát? Nejspíš bude lepší, když odsud zmizíme," navrhl pomalu Mlok, počkal, až Credence zvedne hlavu, a pak se na něj povzbudivě usmál. „Tak pojď. To zvládneme. Jen opatrně... není kam spěchat," mluvil na něj celou dobu, co mu pomáhal na nohy, a když to vypadalo, že Credence sám kvůli třesoucím se nohám daleko nedojde, obtočil mu paži kolem pasu a zatímco pomalým krokem kráčeli k Mlokovu kufru, magizoolog se rozhlížel kolem, hledaje Tinu, Jacoba a Queenie. Nakonec je všechny našel; Tina rozmlouvala s bystrozory, zatímco Queenie a Jacob stáli opodál a vypadali, jako by k sobě byli přilepení. Jeho mudlovský přítel nejspíš vycítil, že se na ně někdo dívá, proto se ohlédl. Mlok mu naznačil, že se musí postarat o Credence, načež mu vášnivý pekař odpověděl kývnutím hlavy.

Mlok popadl svůj kufr a než se s Credencem přemístil do domu, v němž spolu s Jacobem, Tinou a svými kouzelnými mazlíčky bydlel, poslední, co viděl, než mu všechno splynulo ve víru barev, byla právě Porpentina.

„Jen klid. Všechno je v pořádku. Pojď, sedni si. Ano, tak je to správně. Jsi celý bílý. Jen klid, to vyřešíme," promlouval ke Credencovi Mlok a posadil ho na židli u jídelního stolu, na nějž tmavovlasý muž položil hlavu a zavřel oči. Mlok položil svůj kufr, jehož vnitřek byl zvětšený nezjistitelným zvětšovacím kouzlem, na zem, vytáhl hůlku a přivolal si sklenici vody, již Credencovi nabídl. Ten ji vděčně přijal a všechnu poslušně vypil.

„Měl by sis jít lehnout do postele a pořádně si odpočinout, potřebuješ to. Přinesu ti několik lektvarů, které ti určitě udělají lépe. Až se vrátí Tina s Queenie, bude ti lépe, neboj se," sliboval mu Mlok. Credence pomalu pozvedl koutky rtů do nepatrného úsměvu.

„Mloku," zašeptal, vyhledal jeho ruku, jíž pevně stiskl a zahleděl se mu do očí. „Děkuju."

***

„No tak, no tak, jen klid," smál se hlasitě Mlok, když přinesl krmení pro hrabáky a zjistil, že se všechna mláďata vrhla na nebohého Credence, který si s nimi očividně nevěděl rady, protože vypadal dost zoufale. Od Grindelwaldova uvěznění uplynulo už několik týdnů a Credence se začal rychle zotavovat. Bylo mu tak dobře, že dokonce Mlokovi nabídl, že mu pomůže s péčí o jeho kouzelné tvory. Bylo jich tolik, že Mlokovi, jenž samozřejmě nevynechal jedinou příležitost, kdy by se s nimi směl pomazlit a optat se jich, jak se jim daří, péče o ně trvala klidně i den. Proto uvítal jakoukoliv pomoc; pomáhal Credence, Jacob, Queenie i Tina. Všichni si je zamilovali, když poznali, že není třeba se jich bát.

„Neboj se, nic ti neudělají, jenom si s tebou chtějí hrát. Očividně se jim líbíš," usmíval se Mlok, přišel až k nim a dvě několikatýdenní mláďata opatrně vzal do dlaně. Podal Credencovi kousek krmiva, čímž hrabáka trochu zklidnil a tvoreček přelezl do Credencovy dlaně, kde se okamžitě pustil do jídla. Tmavovlasému kouzelníkovi se úžasem rozšířily zorničky a ukazováčkem druhé ruky zvířátko opatrně pohladil po hřbetu. Mlok se pyšně usmál a vrátil mláďata zpět do jejich hnízdečka, kde už na ně čekala jejich maminka. Credence byl tvorečkem náhle úplně fascinovaný.

„Je roztomilý," vydechl a zvedl hlavu, aby se podíval na Mloka. Ten souhlasně přikývl.

„Vidíš? Jsou naprosto neškodní a určitě se brzy stanete dobrými přáteli. Jestli chceš, můžeš tuhle malou slečnu pojmenovat," navrhl mu Mlok jemně. Credencovi se v očích mihlo překvapení.

„J-já? Ale... jsou přece tvoji..." odvětil zaraženě, ale Mlok nad tím jen mávl rukou. Tmavovlásek se na mládě znovu zadíval, i ono na něj hledělo, jako by čekalo, až jej pojmenuje. Nakonec vyhrkl první jméno, jež jej napadlo. „Bude... bude to Modesty." Hrabák se svým čumáčkem spokojeně otřel o Credencovu dlaň, jako by mu tím chtěl naznačit, že souhlasí.

„Nejspíš se jí to jméno líbí," zasmál se Mlok a opatrně Modesty vrátil zpět k jejím sourozencům. „Vlastně pro tebe něco mám, Credenci," řekl mu váhavě a rozpačitě si prohrábl své rozcuchané medově hnědé vlasy.

„Ale – ty mi přece nemusíš nic dávat, já nic nechci –" odporoval mu, ale magizoolog nechtěl slyšet žádné námitky.

„Určitě ti přijde vhod. Říkal jsi mi, že ta tvoje se zlomila. Tak mě napadlo... vím, že si hůlka vybírá kouzelníka, ale Ollivander si myslel... no, když tak můžeme na Příčnou ulici zajít spolu a koupit ti jinou, já jen... Veselé Vánoce, Credenci. Vezmi si ji, je tvoje," řekl mu a z kapsy svých kalhot vytáhl hůlku z ebenového dřeva. Credence zalapal po dechu a když si od Mloka roztřesenými prsty hůlku převzal, celým tělem se mu rozlilo příjemné teplo. Dojatě se na něj podíval. Mlok se jen vesele usmíval. Credence mu padl kolem krku a vděčně jej objal, šťasten, že konečně našel opravdovou rodinu, jíž hledal celý život.

🎄🎄🎄

Máte rádi Credence? A shipuje jej někdo s Mlokem romanticky? Já jsem za přátelský vztah a hrozně mě mrzí, že se v prvním díle nepřidal k Mlokovi a Tině😄
Snad se vám jednodílovka líbila, upřímně bych klidně brala, kdyby Fantastická zvířata skončila takhle dobře, ale bojím se, že tomu tak nebude...🤔
Zítra se vrátíme do Harryho generace😅
Millie🍪