TWELVE

Klání

S Eleven jsme se šermovali zhruba půl hodiny, a protože bylo opravdu brzo ráno, moc nám to nešlo. Zatímco já se musel držet, abych svojí soupeřce náhodou neublížil, El se nepodařilo ani jednou mi přivodit těžký čas. Každý její úder jsem zablokoval, každému výpadu jsem se vyhnul, chudák holka dělala jednu chybu za druhou, a když se zdálo, že už toho má dost, tak jsme skončili. Uklidili jsme náčiní a opustili tělocvičnu tak, jak jsme ji našli. I když jsme se bili pouze třicet minut, oba jsme propotili celá pyžama. Ke konci mi dělalo opravdu problém soustředit se, všichni chlapi budou vědět. Oba jsme se zašli osprchovat, samozřejmě odděleně, a vklouzli zpátky do postelí, abychom si za těch posledních několik desítek minut odpočinuli.

Souboj s Eleven mě natolik odreagoval a vyčerpal, že jsem za chviličku zase usnul. Budík, který připomínal spíše požární sirénu, zazvonil v šest hodin a všech dvanáct lidí v pokoji, počítaje i se mnou, se shromáždilo před postelemi. Za pár okamžiků přišel do pokoje jeden z velitelů a obvyklou rutinou nám popřál dobré ráno a zrychleně popsal, co se dnes bude dít. Provrtal mě očima, když si všiml mého znechuceného výrazu. Když odešel, vystoupila dopředu vysoká blondýna a začala rozdávat úkoly, které se týkaly úklidu a takových těch věcí. Dneska mě nic čekat nemělo, takže ...

"... a Twelve si vezme umývání záchodů." Dokončila One svůj proslov. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že mluvila o mně.

"Ale, jak to? záchody jsem umýval minulý týden!" Protestoval jsem. Přece jsem si takovou nespravedlnost nemohl nechat líbit!

One se zadívala mým směrem, jako by tam viděla obvzlášť nechutný mastný flek. "To máš za to, že o dvě hodiny dřív tak šetrně budíš celý pokoj." Usmála se. Kdyby to nebyla holka a nebyla takhle daleko, ten její přiblblý úsměv bych jí z obličeje moc rád pěstí setřásl.

---------

Po snídani, která se skládala z ne příliš chutného čehosi, co jíme každý den a co nám má dodat potřebné množství vitamínů, tuků, cukrů, bílkovin a všeho ostatního, jsme měli čas na udělání nám přidělených prací. Nakonec se ukázalo, že El dělala dívčí záchody, které vyfasovala, protože se semnou vyplížila z pokoje. Byla to opravdu piplačka, nás kluků tu je třikrát víc než holek, takže se záchody častěji používají.

Bylo osm hodin ráno a všechny úklidové aktivity byly zastaveny. Z rozhlasu, který se přesně v osm rozezněl chodbami, jsme dostali nakázáno sejí se v tělocvičně. Za pár minut jsme všichni převlečení stáli nastoupení před modrou žíněnkou, čísla jedna až šest na jedné a sedm až dvanáct na straně druhé. Zíral jsem do očí o půl hlavy vyššímu klukovi, který si v ruce pohazoval dvoumetrovou ocelovou tyčí. Six se na mě díval jako na kus žvance, upřímně mě to neskutečně rozčilovalo. El se mírně klepala, i po takové době, co tomuto soupeři ustavičně čelí se bála výprasku. Five, nejsurovější ze všech přítomných, vyzbrojený dvěma jednoručními meči, připomínal bosse, na kterého by jste narazili v nejvyšší úrovni jakékoli RPG hry.

První na žíněnku vlezly One a Seven, byl to opravdu dech beroucí souboj. Seven sekala katanou tak obratně, že by se to dalo přirovnat k tanci. Naopak One se svými dýkami blokovala každý výpad, který by pro normálního smrtelníka byl smrtelný. Po asi minutě boje se One povedlo aktivovat Boost a svoji protivnici poslala k zemi. Za ohromného potlesku protější strany se vítězka vrátila na svoje místo.

"718 ku 291 vedou Šampioni!" Rozkřikl se jeden z rozhodčích a s úsměvem na rtech se přidal k bouřlivému potlesku. To že to od samého začátku počítá mi vždycky strašně rvalo nervy.