MUDr. David Hofbauer

3.

Nicnetušící(nejsem si si jistá, jak se to píše) David jde dál. Najednou za sebou zaslechne pomalé kroky. Chce se otočit a podívat se, ale to už mu určitá osoba nedovolí. Viktor ho obejme zezadu a praští kamenem do čela, aby mu udělal menší otřes mozku. David si na poslední chvíli všimne, že to je Viktor.
D: ,,V-Viktore? Proč kur*a?.." řekne z posledních sil.
V: ,,Víš, chlapečku, já tě varoval, ať necháš Mery být. Ale tys neposlechl."
D: ,,Ty seš ale pěknej hajzl, co?" chtěl ještě dodat "chudák Mery", ale radši si to nechal pro sebe. Bůh ví, co by mu pak ten kretén udělal. A pak upadl do bezvědomí.

***
Urgent
/M: David vypadal dost smutně, co kdybych mu zavolala, že ten večer platí? Stejně se mi nechce za Viktorem, kterej šel bůh ví kam.
Zkouší Davidovi volat a nic.
M: ,,Asi usnul nebo má vyplé zvonění." řekla si pro sebe a pokračovala ve své práci.
Volají, že za chvíli přivezou příjem.
M: ,,Romane?"
R(Roman): ,,Mery?"
M: ,,Vezou nám příjem, za chvíli tu budou, pospěš si nebo to budu muset dát Růžičkový." zasmála se.
R: ,,Jasně, už běžím."
Roman doběhl na urgent, když příjem zrovna přijel.
R: ,,David?!"
M: ,,Davide?!"
D: ,,V pohodě, skoro nic mi není."
R: ,,To vidíme. Co mu je?"
Petr(záchranář): ,,Tržná rána na čele, hematom v pravém podžebeří. Nemůžeme vyloučit krvácení do břicha a otřes. Mělo by to být asi vše, ale radši se podívejte sami."
M: ,,Box 1, doktor Vilkin a pošlu tam Valentu."
R: ,,Mery, kohokoliv, jen né Růžičkovou."
Mery šla volat Valentu, který na urgent přišel hned.
V(Valenta): ,,Co mám?"
M: ,,Box 1, David."
V: ,,Hofbauer?"
M: ,,Jo, ale už běž, všechno ti řeknou na boxu."

***
Na boxu
V: ,,Tak jsem tady. Co se stalo?"
R: ,,Dobře, že jdete." a řekl mu všechno, co zatím zjistil.
R: ,,Mery? Jedeme na sál, rychle!"
M: ,,Jasně, zařídím to. Budete potřebovat ještě někoho k sobě? Kromě anesteziologa."
R: ,,Ne, zvládneme to. A prosím ne Žáka."
M: ,,Volám Kubiše."

***
/M: proč nechtěl Žáka? Něco mě napadá, ale to asi ne. Každopádně se pak zeptám.
Mery byla jako na trní. Svírala ji neskutečná úzkost. Strašně moc se bála o Davida, přitom nevěděla proč. Vždyť je s Viktorem. Co je pro ni David?
Mery z přemýšlení vytrhl příjem.
Z(záchranář): Lukáš Koudelka, 35 let. Úraz při běhu, nateklý kotník a rozseklé obočí.
M: ,,Dobře, díky. Slečno Růžičková? Máte pacienta."
S(Saša): ,,Doktorka Růžičková. Co mu je?"
Předala ji papíry a šla zpátky na svoje místo.
R: ,,Mery?"
M: ,,Romane! Jak je na tom David?"
R: ,,David je v pořádku, leží na JIPu. Za půl hodiny ho budeme budit, tak jestli chceš přijít."
M: ,,Jo, přijdu. Díky."

***
U Davida
R: ,,Davide?"
D: ,,Romane?"
R: ,,Tak jak ti je?"
D: ,,Vždycky se na tuhle otázku ptám já. Už vím, jak to je otravné." snaží se zasmát. ,,Auu!" chytne se za břicho.
R: ,,Všechno v pohodě?"
D: ,,Jo, jen mě trochu bolí břicho. Co mi vlastně bylo?"
R: ,,Měl si tržnou ránu na čele, slabý otřes mozku, hematom pod pravými žebry a krvácení do břicha. Hele a jak se ti to vlastně stalo?"
David si všiml Mery.
D: ,,Někdy jindy a koukne směrem k Mery."
Mery jde od dveří blíž k lůžku.
M: ,,Byl to Viktor?" zeptá se bez obalu.
D: ,,Je na tobě, jestli mi budeš věřit. Jo, byl."
M: ,,Věřím ti, je mi strašně líto, že jsem ti předtím nevěřila." rozbrečela se.
R: ,,Tak já vás tady nechám. Pak zase přijdu."
D: ,,Mery, nebreč prosím. To nevadí."
M: ,,Ale vadí, nechala jsem to zajít až takhle daleko. Nenapadlo mě, že by byl schopný udělat něco takovýho. Odpustíš mi to? Kvůli mně teď tady ležíš." a začala znovu brečet.
D: ,,Mery.. Nedávej si to za vinu. Nemůžeš za to. Viktor je prostě hajzl. Ehh, promiň."
M: ,,Neomlouvej se. Je to hajzl. Rozejdu se s ním. Bůh ví, jestli by mi taky něco neudělal." chytla Davida za ruku.
David ji stisk opětoval a navázal oční kontakt.
D: ,,Hele Mery, za sklem stojí Viktor."
M: ,,Jak se opovažuje sem ještě přijít! Aspoň mi to ulehčil, řeknu mu to hned." pustí Davidovu ruku a jde za Viktorem.
V: ,,Co se mu stalo, že tady leží?"
M: ,,Viktore, nedělej blbýho. Sám moc dobře víš, proč tady leží."
V: ,,Co si o mně myslíš?!"
M: ,,Viktore, nech toho divadýlka. Prostě přiznej, že ta věc, co sis potřeboval zařídil, bylo zmlátit Davida. Víš co? Je konec. Nech mě žít můj život a už se do něj nes*r! Nazdar!"
V: ,,Ale, ale.. Najednou David? Co spolu máte, ty štětko?!"
M: ,,Jaká štětka? Hele Viktore, já nejsem ten, kdo z našeho vztahu odešel k někomu jinýmu, jo? Tak klídek."
V: ,,Hm, čau. Toho Hofa si klidně sežer!" vyštekne na rozloučenou.
Mery se vrací k Davidovi do pokoje.
D: ,,Hezky si mu to nandala."
M: ,,Díky. Měla jsem v plánu mu dát facku, ale pak jsem si uvědomila, že nestojí ani za tu facku."
D: ,,Mery? Vy jste spolu měli i něco předtím? Že jsi říkala něco o tom, že odešel z vašeho vztahu."
M: ,,Byli jsme spolu několik let, ale pak Viktor zji.. odešel k jiný. Udělali si dítě, ale ona i to dítě u porodu zemřela. Vlastně ani nevím, proč jsem se k němu vracela. Možná ze soucitu. Protože si nejsem jistá, jestli jsem ho vůbec někdy upřímně milovala."
D: ,,Taky jsem měl dlouholetou přítelkyni. Rozešli jsme se a já všechno nechal v Praze. Taky nevím, jestli jsem ji někdy opravdu miloval."
M: ,,Tak jsme na tom stejně." zasmála se a přitom znovu chytla Davidovu ruku do svých dlaní.
M: ,,Proč ses vlastně rozhodl pro Rubavu? Je tolik jiných nemocnic, kam si mohl jít."
D: ,,Znám Jirku už dlouho. Kamarádí se mým otcem. Věděl jsem, že je tady primář a vlastně jsem se potřeboval schovat."
M: ,,Proč si se potřeboval schovat?"
D: ,,Dělám, nebo spíš jsem dělal na výzkumu, který byl nelegální. Aplikoval jsem kmenové buňky jednomu pacientovi a on mi zůstal na stole. Donutil mě k tomu a taky mi vnutil peníze. Ty peníze jsem samozřejmě vrátil. O všem věděla jeho manželka, která vše řekla jeho dětem. Děti do toho zatáhly novináře a už to jelo proti mně. Musel jsem zmizet. A napadl mě Jirka."
M: ,,A až se to uklidní, vrátíš se tam zpátky?" řekne trochu smutně Mery.
D: ,,Možná. Ale moc se mi tam nechce. Přeci jen tam bude Nina a otec, se kterým si nerozumíme. Myslím ale, že v blízké době se to rozhodně neuklidní."
Mery poskočilo srdce. Nejdřív se bála, že se David bude chtít vrátit do Prahy co nejdřív, ale u poslední věty se zase vrátilo na správné místo.
M: ,,Budu se muset vrátit na urgent, ale určitě se zase stavím. Zatím ahoj." dala mu pusu na tvář a ve dveřích se na něj usmála.
D: ,,Ahoj a děkuju za všechno."
/D: ta ruka? Ta pusa? Že by cítila to samé co já? A teď je k tomu o krok blíž, není s Viktorem.

***
/M: co to do mě vjelo? S někým se rozejdu a hned dávám pusu někomu jinýmu. Ale tak je to David..

Třetí kapitola je na světě😱 jak se vám zatím děj líbí? Co myslíte, budou spolu?😏 Je trochu delší, má přes 1200 slov😂 chtěla jsem počet slov zmenšovat, ne zvyšovat. Ale prostě jsem se rozepsala😂 děkuju za všechnu zpětnou vazbu❤️