MUDr. David Hofbauer

7.

/M: předpokládám, že David nebude mít doma nic, takže se stavím ještě v obchodu pro nějaké jídlo.
Mery narazila po cestě na supermarket, tak do něj hned vešla. Blížila se ke kase, když potkala tu nejmíň vhodnou osobu.
PŽ(paní Žáková - Viktorova máma): ,,Dobrý den Mery."
M: ,,Dobrý den paní Žáková."
PŽ: ,,Je dobře, že jsem vás potkala."
M: ,,Nemyslím si." procedila mezi zuby.
PŽ: ,,Chtěla bych se vám omluvit za své chování. Viktor mi řekl, že mi lhal. Vím, že tohle je neomluvitelné, ale potřebovala jsem vám to říct. Tak já už půjdu. Asi nakupujete pro přítele, že?"
M: ,,Nemám přítele. Jinak také se omlouvám. Neměla jsem být tak hnusná. Ale v té chvíli to jinak nešlo. Odpouštím vám. Ale teď už s dovolením půjdu."
PŽ: ,,Děkuju! Nashledanou."
M: ,,Jo a jak to dopadlo s Viktorem?"
PŽ: ,,Dostal 5 let za ublížení na zdraví."
Mery se už ani neohlédla a šla zaplatit. Docela ji tento rozhovor vyvedl z míry. Po cestě už to však pustila z hlavy a zaměřila své myšlenky na Davida. Došla k bytu a zaklepala. David podřimoval na gauči, a tak klepání neslyšel.
Mery ještě párkrát zaklepala, ale bez odezvy.
/M: co když se mu něco stalo?!
Vzala do ruky mobil, aby mu zavolala. Vtom David otevřel dveře.
D: ,,Promiň, spal jsem a neslyšel jsem klepání."
M: ,,Už jsem si myslela, že mě nechceš pustit dovnitř." zasmála se.
D: ,,To bych nikdy neudělal." ušklíbl se.
M: ,,Hele nikdy neříkej nikdy. Nevíš, co se může stát." oplatila mu úšklebek.
D: ,,No tak pojď dovnitř, ať nestojíme takhle mezi dveřma."
David ji jako gentleman pustil a poté zavřel dveře.
M: ,,Tady to vypadá jako po výbuchu atomovky." nestačila se Mery divit.
Po celém bytě bylo Davidovo oblečení, různé papíry, špinavé nádobí a spoustu dalšího.
M: ,,Takže.. ty se ted jdi ještě vyspat a já se tady pokusím uklidit a něco uvařím." nasměrovala ho do ložnice a pustila se do úklidu. Naštěstí byt nebyl velký, takže to měla do hodiny hotové. Pustila se do vaření bramboračky a doufala, že David jí houby.
D: ,,Tady to krásné voní. Ty si mi uvařila? Z čeho?"
M: ,,No děkuju. Jo bramboračku, doufám, že jíš houby. A cestou jsem se stavila v obchodě, předpokládala jsem, že tu nic mít nebudeš." zasmála se.
D: ,,Vypadá to a voní dokonale. Určitě to tak bude i chutnat." nemohl se dočkat David. Už chtěl ochutnávat, ale Mery ho zastavila.
M: ,,Počkej prosímtě, za 10 minut to bude hotový. Jdi se zatím osprchovat." usmála se.
D: ,,Do deseti minut jsem tady." zmizel za dveřma koupelny.
Mery mezitím polévku dovařila a naservírovala na stůl.
D: ,,Týjo! Mery fakt ti moc děkuju. Je to šíleně moc dobrý!" řekl s plnou pusou.
M: ,,Tak to děkuju za pochvalu od robota." a sama začala jíst.
Mery poté ještě umyla nádobí.
M: ,,Tak najezenej, vykoupanej, teď ještě vyčistit zuby, pomodlit a spát." prohodila se smíchem.
D: ,,Nedělej si ze mě srandu!" hodil po ní polštář.
M: ,,Tak ty takhle!" popadla svoji bundu a hodila ji po Davidovi.
Takhle pokračovali ještě pár minut až oba se smíchem padli na postel.
D: ,,Dlouhou dobu jsem se líp nepobavil." začal konverzaci.
M: ,,To já taky ne. S Viktorem to takový prostě nikdy nebylo." řekla a přitom si vzpomněla na rozhovor s jeho matkou a taky si uvědomila, co vůbec řekla.
/M: doprdele to vyznělo, jako bychom se spolu vyspali nebo tak něco
D: ,,Teď si jako myslela co?" začal se znova smát.
M: ,,No jakoby.. tu srandu a tak. Nikdy jsme se takhle nepobavili. Nedělali jsme takovýhle blbosti prostě."
Davidovi přišla Mery smutná, tak ji objal. Sám neví, kde se to v něm vzalo.
/D: mohl bych jí to teď říct..
D: ,,Víš Mery.." začal.
M: ,,Ano?" podívala se mu do očí.
V tu chvíli David ztratil veškerou odvahu, kterou doteď měl. Ale vzchopil se.
/D: buď teď, nebo nikdy!
D: ,,No.. prostě.."
M: ,,Poslouchám." usmála se na něj.
D: ,,J-já vztahy nikdy neuměl a nešly mi.. a-ale a-a-asi.. Mery.. m-mil-luju tě!" podíval se na ni.
M: ,,Davide.. já.. taky se mi líbíš, ale nejsem si jistá, jestli jsem připravená na další vztah.." odpoví mu opatrně.
D: ,,Takže je v tom ten novej doktor? Nývlt nebo jak se jmenuje?" koukl po ní smutně.
M: ,,Panebože, jenom ten ne! Já tě fakt mám ráda a do budoucna bych to s tebou klidně zkusila. Ale dej mi chvilku, prosím. Teď to prostě nejde." věnuje mu úsměv.
D: ,,Jestli pak budeš moje, dám ti času, kolik chceš!" rozzáří se.
Mery se mu vtiskne do objetí ještě víc a David ji majetnicky obejme. Oba nakonec v objetí usínají.

Kdy a jak myslíte, že se dají dohromady? Nebo dá nakonec Mery přednost Alešovi? Nechte se překvapit další kapitolou💘