MUDr. David Hofbauer

4.

Mery už skončila služba, tak se šla převléct na lékařák. Cestou ji zastavil Roman.
R: ,,Mery? Jdeš za Davidem?"
M: ,,Asi se za ním ještě stavím, proč?"
R: ,,Tak mu řekni, že pozítří může domů. Ale pracovat nejdřív za týden a jenom lehké případy."
M: ,,Dobře, vyřídím. Měj se."
R: ,,Díky, čau."

***
M: ,,Davide? Můžu?"
D: ,,Ty vždycky."
M: ,,Mám ti vyřídit, že pozítří jdeš domů, ale pracovat budeš moct nejdřív za týden. A prý jen lehké případy."
D: ,,Hmm, díky. To si přišla jen kvůli tomuhle?" řekl trochu smutně.
M: ,,Ne. Byla jsem na cestě za tebou a Roman mě zastavil, abych ti to vyřídila."
D: ,,Děkuju. Máš kruhy pod očima, měla by ses jít vyspat." koukl na ni ustaraně.
M: ,,To bych asi mohla, ale nechci být doma až přijde Viktor. Stejně se tomu nevyhnu. Musím mu říct, ať si vezme svoje věci. Pokud to teda ještě neudělal."
D: ,,To bude dobrý uvidíš." věnoval jí úsměv.
M: ,,Děkuju. Večer se stavím. Ahoj." úsměv mu opětovala.
D: ,,Ahoj."
David nepřestával na Mery myslet. Pořád měl před očima její oči, rty, tělo, zadek. Po pár hodinách, co se usilovně snažil usnout, konečně zavřel oči a usnul.

***
U Mery
Mery dorazila domů a byla připravená na všechno. Ale na to, co spatřila po odemčení bytu, nečekala. Viktor tam neměl snad ani vlas. Bylo všude uklizeno. Na stole byla velká kytice a u ní dopis. Ale jediné na co se Mery zmohla bylo sundat si bundu a prásknout sebou do postele. Do pár vteřin byla tuhá.

Pomalu otevírala oči. Vidí před sebou obličej. Ten obličej je jí tak moc známý.. Sklouzne pohledem na ruku. Drží nůž. ,,Viktore, co děláš?!" Víc už říct nestihla. Bodnul ji přímo do srdce.
Mery se vyšvihla do sedu. Rozhlížela se kolem sebe, ale nikoho neviděla. Ani Viktora. Koukla se na hodiny. 17:58.
/M: tak to za chvíli půjdu do práce, nemá už cenu usínat.
Všimla si dopisu, který pořád ležel na stole. Zvedla se z postele a sedla si na židli. Do ruky vzala onen dopis. Takhle tam seděla asi 20 minut.
/M: sakra Mery! Seber se a otevři ho! Nebuď bábovka!
Mery se ho snažila rozklepanýma rukama otevřít. Nakonec se povedlo. Vyndala papír a začala číst.
Milá Mery, do včera ještě "moje" Mery. Chtěl jsem tě pro sebe a štvalo mě, jak se na sebe s Hofbauerem díváte. Tak jsem mu dal v umývárkách pěstí. Jenže nepřestal. Řekl jsem ti, že si potřebuju něco zařídit, ale šel jsem za ním. Napadl jsem ho. Když jsem slyšel, co jsem mu udělal, začalo mi být líto, co jsem udělal. Ale minulost nezměním. Proto ti píšu tenhle dopis. Všechny svoje věci jsem si odnesl, vytřel jsem podlahu a uklidil tady. Pak jsem šel koupit kytku a napsal tenhle dopis. Klíče jsem ti nechal na urgentu. Nejdřív jsem chtěl dát výpověď, ale to bych pouze utíkal před minulostí. Stejně by mě někdy dohnala. Proto tu zůstávám, ale budu se ti vyhýbat, pokud chceš. Posr*l jsem toho dost a chci to zkusit napravit. To, co se stalo, už nezměním, ale chci se alespoň omluvit. Osobně. Tobě, i Davidovi. A taky se jdu přiznat na policii. Kdyžtak mě najdeš na urgentu. Ahoj, Viktor.
Mery dopis dočetla a připadala si jako někde v pohádce. Nedokázala pobrat to, že se Viktor chce přiznat na policii a to, že se chce omluvit. On, takovej srab. Dál už se nechtěla Viktorem zabývat, tak se šla osprchovat. Oblékla se, vzala s sebou dopis a šla směr nemocnice.
P: ,,Mery? Něco tu máš."
M: ,,Jo, díky."
L+V(Vali): ,,Ahoj Mery!"
M: ,,Ahoj holky."
V: ,,Počkej tu na nás, jdeme se převlíct a hned jsme tu."
M: ,,Počkejte! Vždyť mám službu."
L: ,,Nemáš brouku a teď čekej!"
Mery využila chvilky a šla za Davidem.
M: ,,Davide? Můžu? Musím ti něco ukázat."
D: ,,Pojď. Mám se bát?"
M: ,,Jak se to vezme, mě to dost zaskočilo. Můžeš číst sám nebo to mám přečíst já?"
D: ,,Můžu číst." odpoví se smíchem.
Mery mu podá dopis. David čte a tváří se dost divně.
D: ,,Tohle opravdu psal Viktor? A udělal všechno, co psal?"
M: ,,V bytě uklidil, kytka tam byla a dopis taky. S tou policií nevím."
V tu chvíli Mery začal zvonit mobil.
M: ,,Ondro?"
O(Ondra): ,,Je tam někde Viktor?"
M: ,,Jak to mám vědět, nejsem jeho máma."
O: ,,Ty už s ním nejsi? No, řekneš mi to pak. Jsem na cestě k vám na urgent."
M: ,,Ok, zatím ahoj."
O: ,,Ahoj."
D: ,,To byl Ondřej?"
M: ,,Jo, ptal se po Viktorovi. Asi se fakt přiznal."
D: ,,To bych do něj neřekl."
M: ,,Já taky ne. Hele budu muset jít počkat na Ondru, ale určitě tě bude chtít vidět, tak se stavíme."
D: ,,Jojo, ahoj."
Mery zavřela dveře a koukla na Davida.
/M: co se mu asi honí hlavou? Že by to, co mně?

Dnešní kapitola je slabší a kratší, tak snad nevadí❤️ příští bude snad lepší😂