MUDr. David Hofbauer

14.

Mery se ráno probudila v Davidově objetí. Měla pocit bezpečí jako nikdy dřív a byla šťastná. Opravdu šťastná. Přesto měla v hlavě pořádný guláš. Nebyla si jistá, jestli udělala dobře. Nakonec se opatrně dostala z objetí a zvedla se z postele. Vydala se směr koupelna. Svlékla se, stoupla si pod sprchu a teplé kapky dopadaly na její tělo a pomalu stékaly dolů. Takhle tam stála přes půl hodiny. Zastavila vodu, utřela se a oblékla. Vyčistila si zuby, namalovala se a vyrazila na urgent. Snídani se rozhodla dát si v bufetu.

***
David:
David se ráno probudil v posteli sám. ,,To se mi to jenom zdálo?" ptal se sám sebe. Nakonec vstal a vydal se do kuchyně pro snídani. Na lince našel lísteček, kde Mery psala, že jí služba začíná dřív. Udělal si kafe a vzal si něco z ledničky. Služba mu začínala za necelou hodinu, tak se rychle oblékl a cestou se stavil v květinářství. Do nemocnice šel zadním vchodem, aby ho moc lidí nevidělo. Zmizel v kumbálu, kde nechal kytku a vydal se na lékařák, aby se převlékl. ,,Ale dobré ráno, co se stalo, že tak záříš?" vyzvídal Roman. ,,Co by se mělo stát? Mám prostě dobrou náladu." odpověděl mu David. ,,Tak to je dobře." řekl, i když Davidovi rozhodně nevěřil. ,,Píše Mery, že mám případ, tak pojď taky. Třeba to bude něco pro oba." začal další konverzaci Roman. ,,Já už jsem připravenej, takže můžu." otočil se na něj David. ,,Fajn, jdeme."

***
Mery:
,,Sakra, kde je ten Roman? Už mu jede pacient. Zavolejte mu někdo, prosím." rozčilovala se Mery. ,,Není potřeba, jsme tady. A Mery, nerozčiluj se, budeš mít vrásky." zasmál se. ,,Jsme?" otočila se, ,,ahoj Davide." ,,Ahoj Mery." usmál se na ní, ,,Tak co tu máme?" zeptal se Roman. ,,Hana Poklická, 32 let, spa.." začal záchranář. ,,Pojeďte, řekněte nám to na boxu, vypadá to dost divoce, tak ať neztrácíme čas. Mery, box?" přerušil ho David. ,,Dvojka je vaše." Mery mu podala papíry a koukala za nimi, než zmizeli v boxu. Vrátila se ke svým papírům. ,,Dobré ráno, krásná vrchní." řekl hlas nad Mery. ,,No dobré." řekla otráveně, když viděla, komu hlas patří. ,,Ale copak? Osamělá, bezesná noc." zeptal se. ,,Haha, kdyby jen věděl.." pomyslela si. ,,Do toho vám nic není a navíc.. všechno lepší než čas strávenej s váma." mrkla na něj. ,,Ta bude pořádnej oříšek, ale bude moje! Prostě bude, i přes mrtvoly." přemýšlel Aleš. ,,Ještě jste to nezkusila, tak nemůžete vědět. Co dneska večer večeře a pak sklenička? Zvu vás. V 6 tady po službě." usmál se. ,,Já ale s váma nikam nejdu." odsekla mu. ,,Pročpak?" nenechal se odbýt. Lucka je už delší dobu poslouchala a rozhodla se Mery vysvobodit. ,,Tak zaprvý vám řekla, že s váma nikam nejde a zadruhý už plány má, že Mery?" vložila se do debaty. ,,To si měla říct hned, že máš něco domluvené." jakoby se omlouval. ,,O to jsem se snažila, vy jste mě nepustil ke slovu." odbyla ho. ,,Zase jste mě odmítla, ale po třetí už neodmítnete." ušklíbl se. ,,Třeba tisíckrát. A jděte už někam, nedá se tu dejchat." ušklíbla se nazpět. Aleš se sebral a odešel. ,,Děkuju, děkuju, děkuju!" obrátila se na Lucku. ,,No není zač, úplně tě tu dusil. Hele Mery, dávej si na něj bacha, půjde přes mrtvoly, aby tě dostal." upozornila ji Lucka.