TO(IT) Je tohle možné?

13 část

Anna:
Je noc takže logicky spím... Teda aspoň se o to pokouším. Zvednu se s postele s myšlenkou se jít napít. Podívala jsem se na Billyho jestly spí. Pak jsem opatrně otevřela dveře z pokoje a pak zase zavřela. Vzala jsem si skleničku která byla na lince, já vím je to nehygienické, ale já prostě nevím kde ty skleničky jsou. Opláchla jsem si ji a nalila džus. Už jsem byla na odchodu, ale zaslechla jsem jak se otevírají dveře od sklepa. Otočila jsem se a opravdu dveře byly otevřené. Měla jsem strach zároveň jsem byla zvědavá. Teď vyhrála zvědavost. Byla jsem už ve sklepě a všude jsem uviděla vodu. Rozhlédla jsem se zda tu není Georgie nebo dokonce i Pennywise. Jediné co jsem slyšela jak někdo šel směrem ke mě. Ucítila jsem ruku na mém rameni. Vyděšeně jsem se otočila a dala si ruku před pusu abych nevykřikla. ,, Proboha Ani co tu děláš?" Oddychla jsem si. ,, Billy jsi to ty?" Ucítila jsem jak mi drží tvář a utírá mi slzu. ,, Ano jsem nemusíš se bát. Všechno je v pořádku." Obejmula jsem ho. ,, Co se stalo?" Podívala jsem se na něj tentokrát mu nebudu lhát. ,, No když jsem chtěla jít zpátky do pokoje tak se dveře do sklepa otevřely. A..." Billy chytil mojí ruku a táhl mě pryč ze sklepa. Pak se otočil na mě a řekl mi: ,, Ty víš že jsem tu pro tebe Andy. Věřím ti, já jsem něco podobného taky zažil. Jen chci aby jsi byla v pořádku." Usmála jsem se a pevně ho obejmula. ,, Taky jsem tu pro tebe. A jsem ti moc vděčná že jsi mi poskytnul domov. Bez tebe bych to asi nezvládla. Mám tě ráda a nechci tě ztratit. A jsem taky ráda že mám taky přátelství se Stanlym, Eddim, Bevrly a Richiem. Děkuju." Tentokrát to byl on kdo se usmál a stáhl mě do objetí. Pak jsme šli do pokoje a v klidu jsme usnuli.