29 část

144 5 0
                                    

Anna:
Šla jsem domů. Tedy k Billovi už se stmívalo, ale pořád mě něco táhlo do toho domu. Otočila jsem se a rychlým krokem jsem šla směrem za tím klaunem. ,, Tlačí pěstmi na ty sloupy a přesto tvrdí že vidí duchy." Říkala jsem si pro sebe. Otevřela jsem dveře, ale já tam prostě nemůžu. Byla už úplná tma. Billy už musí mít strach. Tak jo otázkou je jestly mu řeknu pravdu nebo mu budu lhát. Ne a ne,řeknu mu pravdu. Zazvonila jsem a otevřel mi otec Billa. ,, Proboha kde jsi byla? Už jsme tě chtěli jít hledat." Sklopila jsem zrak nechtěla jsem jim přidělávat problémy. ,, Omlouvám se." To je jediné co dokážu říct? Jako really? Šla jsem dovnitř a očima jsem hledala Billa. ,, Můj syn je ve svém pokoji chtěl tě jít sám hledat." Poděkovala jsem a šla do Billova pokoje. ,, Bille?" Jakmile mě Bill uviděl stáhl mě do objetí. ,, Kde jsi byla?" Řekni mu pravdu! ,, Promiň já... Chtěla jsem jít do toho domu." Rychle se ode mě odtáhl. ,, Cože!" Sklopila jsem hlavu, zlobí se? ,,Promiň." Vážně je mi to líto. ,, Mohl ti něco udělat!" Chápala jsem že se zlobí. ,, Nebyla jsem úplně v tom domě." Chytil mojí ruku. ,, Slib mi že tam už nikdy nepůjdeš"  Tohle mu slíbit nemůžu ne když Pennywise půjde po Bev. ,, Slibuju" Proč jsem to řekla? Vždyť tam půjdu. ,, Dobře pojď na večeři" Přikývla jsem. Teprve teď tam půjdu. Těš se klaune!

TO(IT) Je tohle možné?Kde žijí příběhy. Začni objevovat