Učitel Bieber (Justin Bieber) (Dokončeno)

20.

Vánoce
Dneska je Štedrý den. Biebera pořád nesnáším a Jacka už konečně pustili z nemocnice. Lily začala chodit s Benem. Ben jí jednou pozval na rande a při západu slunce jí řekl, že ji miluje. Jak romantické. Lily mu na to řekla, že ona jeho taky, protože o něm pořád povídala a tak.

Je brzo ráno a je se rozhodla si jít zaběhat. Obléknu se do sportovního oblečení a vezmu si mobil a sluchátka. Zapnu si písničky a dám si sluchátka do uší. Vyběhnu z domu a běžím daleko.

Když doběhnu k rybníku. Rybník je blízko mému domu. Uvidím Biebera. Musím se podívat jestli vidím dobře. Běží a také poslouchá písničky. Nevím co mám dělat. Najednou běží strašně blízko. Modlím se,aby si mě nevšimnul,ale najednou se na mě podívá. Jsem v prdeli. Vyndá si z uší sluchátka.

,,Dobrý den pane učiteli"

,,Ahoj Lis. Já ti chci vysvětlit všechno,ale musíš mě poslouchat"

,, No čekám no"

,,Ona se se mnou začala bavit a začala mě otravovat a já jsem nevěděl, co mám dělat,abych se jí zbavil. Pak jsem jednou šel do kavárny, že tě tam pozvu a když jsem tam byl,tak jsem ti chtěl zavolat,ale najednou tam přišla a sedla si ke mě. Pak na mě začala mluvit a zrovna když si přišla,tak mi dala pusu"na chvíli přestane mluvit,,já tě miluju Lis"

Nevím co na to mám říct. Mužů mu věřit? Já už fakt nevím. Najednou se mi na mobile objeví, že mi někdo volá. Je to Mamka. Vezmu to.

,, Lis už pojď domů. Už je oběd. Jsou tvé oblíbené špagety"

,, Jo už běžím. Za chvíli budu doma"

Típnu jí to.

,, Omlouvám se, už musím"

,, Miluješ mě"

Podívám se mu do očí. Nemůžu odolat těm jeho očím. Má je tak dokonalé. On je celý dokonalý až na to chování někdy.

,,Nevím jestli ti mohu věřit a promiň už  opravdu musím"

Podívá se na mě smutně. Rychle si dám sluchátka do uší. Pustím si písničku a rozběhnu se. Když běžím trochu dál,tak se podívám jestli tam pořád je. Stojí tam,vypadá docela smutně. Nejradši bych se otočila a doběhla za ním a řekla bych mu: Strašně mi chybíš. Pořád na tebe bohužel myslím a stále tě miluju. Pak bych mu dala pusu. Toho ale udělat nemohu.

Doběhnu domů a jdu se rychle převléct. Pak jdu na oběd.

Táta něco říká,ale já ho nevnímám. Pořád musím myslel na Justina. Ach jo. Proč ho pořád musím milovat?

Dojím oběd a jdu do pokoje. Pustím si Přátelé a když je dokoukám,tak uslyším zvonek. Jdu otevřít. Stojí tam Jack, Lily a Ben. Pozvu je dovnitř. Koukáme na Přátele. Zkoukneme dva díly.

,, Tak já Ben už půjdeme. Ještě jsme chtěli spolu jít na procházku. Akorát venku je zima a všude led."

,,Lily nepůjdeme ke mě domů,alespoň bych tě představil rodičům. Ty tě budou mít rádi"

,, Tak jo"

,,Tak si to užijte"řeknu a pak se s nimi rozloučím.

S Jackem si povídám a pak koukáme na  vánoční film. Najednou do pokoje přijde Mamka.

,, Já a táta pojedeme za babičkou. Za asi hodinu a půl se vrátíme."

,, Jo,ahoj"

,, Nashle"

,, Ahoj Jacku"

S Jackem dokoukáme film a pak odejde domů. Jsem sama doma. Celkem se nudím. Vezmu si do ruky mobil. Projedu sociální sítě. Přijde mi,zpráva. Jsou to dva zmeškáné hovory od Justina. Chci mu zavolat, ale na druhou stranu nechci. Nevím no. Najednou mi někdo volá. Příjmu hovor.

,, Dobrý den."

,,Dobrý den. Kdo je u telefonu?"

,, U telefonu je pan doktor Green. Je mi to opravdu moc líto, ale vaši rodiče měli dopravní nehodu a nepřežili"

,, Nespletl jste si mě s někým?"

,, Jste slečna Blacková? Jestli ano,tak bohužel ne"

Najednou začnu strašně brečet a omylem upustím mobil na zem. Rozbije se,ale to je mi úplně jedno. Jak se to mohlo stát? Jak jsem je mohla pustit? Vždyť Lily říkala, že to venku klouže. Panebože. Jsem blbá. Hrozná. Proč? Proč oni? Pořad strašně brečím. Nemůžu to zastavit. Asi půl hodiny jen brečím. Potrebuju někoho s kým si o tom popovídám. Někoho kdo mě vyslechne a uklidní. Napadne mě Justin. Vezmu mamky mobil. Pořád brečím a ten mobil mi zase připomene Mamku. Pamatuju si číslo na Justina. Skoro přes slzy ani nevidím, ale nějak to napíšu.

,,Dobrý den. Kdo volá?"

Poznám jeho dokonalý hlas. Brečím a skoro mi nejde ani nic říct.

,, Haló?"

,, Ju-s-si"vykoktám.

,, Lis to jsi ty? Co se děje? Proč brečíš? Jsi doma?"

,, J-o"

,, Už tam jedu"

Chci mu ještě říct,ať nejezdí, že to venku klouže,ale je už pozdě. Típne to. Pořád brečím. Nechci aby mě takhle viděl, ale potřebuju ho. Potřebuju ho jako ještě jsem ho nikdy takhle nepotřebovala.

Po asi 10 minutách přijede. Dojdu mu otevřít.

,, Lis? Co se stalo?"

Obejme mě. Pořád brečím. Zavře dveře a odvede mě do obývacího pokoje.

,, Co se stalo?"

,, Moji rodiče se vybou-ra-li a nepřeži-"

Ani to nedořeknu a začnu brečet ještě víc. On mě obejme.

,, To je mi opravdu moc líto"

Pak mě začne uklidňovat. Uklidňuje mě asi hodinu. Konečně přestanu,tak hodně brečet. Už jen málo.

,, Chceš něco k jídlu?"

,,Ne"

Pak si pustíme nějaké písničky a pořád si povídáme. Chce se mi pořád brečet. Pak už je 22:00.

,, Lis musíš si dát něco k jídlu"

,, Já nechci"

,, Chci spát"

Justin se mnou jde k posteli. Lehnu si na. On ně přikryje.

,, Já si lehnu dolů na gauč"

,,Né. Prosím,lehni si ke mě"

,, Tak jo"

Lehne si ke mě. Chvíli si ještě povídáme, pak koukám jen do tmy a přemýšlím. Justin už spí. Jsem ráda, že je tu se mnou. Bez něho bych to nedala. Asi po hodině konečně usnu.