Minulost nezměníš |3| (Teen Wolf FF)

Rodina

Mia
„...proč u nás stojíš jak u vězňů. Nic jsme neudělali."
„Ale kdo ví, jestli něco neuděláte."
„No tak ale teď už si ze mě fakt děláš prdel. Je to ještě kluk! Není mu ani sedmnáct! A není ani jako my!"
„Pokud si dobře pamatuju, tak tobě bylo devět, když jsi-"
„Tati, uklidni se. Nenech se vyprovokovat."
„Vidíš," přiřítila jsem se do skupinky, v níž to doslova vřelo, „říkala jsem ti, že je po mně."
„Mio..." Parrish nemohl věřit svým očím. I když už mě viděl předtím v knihovně. Nechápal to.
„Ahoj, Jordane," zamračila jsem se na něho. Prohlédnul si mě od hlavy až k patě. A snad jako všichni se pohledem zarazil na mé ruce. Okamžitě chytnul Thea za tu jeho a střídavě si je prohlížel. „Takže je to pravda..." vydechnul, „našli jste si jinou smečku."
„Jorda-"
„Nebo se snad pletu?"
„Pleteš," Theo ke mně přišel a ovinul mi svou ruku kolem pasu, „my jsme si žádnou smečku nenašli. Jenom jsme..." sklonil ke mně svůj škodolibý pohled, „jednu obnovili."
Jordan nechápal. Stejně tak Mike.
„To je teď jedno," Jordan se opět nasadil vážný výraz, „ostatní jsou na tebe naštvání tak či tak. Stilinští dvojnásob."
„Neboj," obrátila jsem oči v sloup, „toho jsem si moc dobře vědoma."
„Podívej," svěsil ruce a s přátelským výrazem v obličeji ke mně o krok přistoupil, „rád bych řekl, že jim to mám za zlé. Jenomže tentokrát na Scottově a Lydiině straně nejsem. Prostě mi nějak nejde do hlavy, že by se tak chytrá holka jako ty opravdu zdržovala u někoho... Chápeš," nedokončil to, protože si moc dobře uvědomoval, co znamenal výraz v mém obličeji.
„Jordane, já chápu, jak jste vůči mně všichni strašně ochranářští a tak podobně, ale... Nejsem malá holka, dokážu se o sebe postarat. Když se mi něco stane, budu si za to moct sama." Zarazil se. A já taky. Oběma nám došlo, že z našich úst vyšla úplně stejná slova jako tehdy. Úplně. Do jednoho jediného písmenka.
„Můžu se zeptat," založila jsem ruce na prsou při vzpomínce na telefonát probíhající ještě tak před půl hodinou, „proč jsi tady ty dva nechtěl pustit k Nelle?"
„Mám zakázáno tam kohokoliv pouštět. Melissa to nařídila."
„Melissa není jedna z těch, která by zakázala otci stýkat se s dcerou." Opět se zarazil. Někdo tady nemá úplné informace. „K... Jak jako s dcerou? Chceš mi snad říct-"
„Jordane," vytočeně jsem zafuněla, „řeknu ti to jenom jednou a s klidem. Protože přesně takhle začínala naše hádka se Stilesem. Ano, vzala jsem si Thea. Máme naši vlastní smečku. Rodinu. Syna a dceru. A já ti tady přísahám, že jestli řekneš proti jednomu z nich jediné špatné slovo, jednu ti vrazím." Jordanovi div nespadla sánka. Aby taky ne. Theova taktika být nepříjemný a dávat své emoce najevo měla něco do sebe. „Tak pustíš nás k ní nebo ne?" už jsem málem křičela. Jordan zatřásl hlavou, přikývnul a pokynul mi, ať ho následuju. Když se za mnou rozešli i Theo s Mikem, Jordan je zastavil. „K ní mám důvěru," vyslovil Mikeovým směrem, teď se obrátil na Thea, „narozdíl od někoho." Theo by mu jednu vrazil, Mike si však stoupnul před něj a rukou, již mu přiložil na hruď, ho zastavil. Jordan mě zavedl k Nelle. Melissa McCallová byla překvapená, že mě vidí. Kromě ní a Nell byli v místnosti ještě tři teenageři. Lydiin a Stilesův syn Dylan, toho jsem poznala. Ale další dva, kluka a holku, kteří seděli na stejné posteli a drželi se, jsem neznala. Ani jsem si tím nelámala zbytečně hlavu. Pomohla jsem Nelle vstát a podpírajíc ji jsem šla zpátky ke klukům. Theo si ji bez meškání převzal. Tolik se mu ulevilo. Mikeovi taky, bylo to na něm znát. Jenomže... jako by ho něco tížilo.

„Zůstaneš tady?" otočila jsem se dozadu na Nell hned po tom, co jsme dorazili na naši mezizastávku. Theo byl nervózní. I když neměl proč. Říkala jsem mu, že tam nemusíme chodit. Jenomže on si nedal říct.
„Jsem v pohodě," Nell se usmála a nahnula se ke dveřím; přesně v tenhle moment přitiskla víčka k sobě a zadržela dech.
„Nejdeš nikam," Mike ji opřel zpátky a chytnul ji za ruku. Nějak mi nedošlo, že by se po jeho sevření Nelle výrazně ulevilo. Obrátila oči v sloup, jenomže vraždící pohled jejího bratra ji přesvědčil. „A já tu zůstanu s tebou," dodal. Nell přikývla. „Teda," otočil se k nám, „jestli to nevadí."
„Nevadí," usmála jsem se, „hlavně na ni dej pozor. Že? Theo?"
„Cože?" zatřásl hlavou a nasměroval svůj zrak ke mně. „Že už půjdem, aby na nás naši zbytečně nečekali."
„Jasně," snažil se usmát. Nervozita na něm však byla znát víc než obvykle.
Pobrala jsem svíčky, Theo opatrně vzal balík a po trávníku jsme se vydali hledat ono místo. Třásl se. Spojila jsem naše ruce v jedno, až se naše vypálená znamení dotýkala. Škubl hlavou a sklonil ke mně svůj nepřítomným výrazem zdobený obličej. Lehce jsem se usmála. Na oplátku upevnil naše sevření; úsměv se mu však vytvořit nepodařilo. Ale já mu to neměla za zlé. Být na jeho místě, nebyla bych na tom o ní líp.
Jako by si i po těch letech pamatoval kam jít. Po zhruba třech minutách nebloudění jsme dorazili k našemu cíli. Theo byl v šoku. Nedokázal se hnout.
Přidřepla jsem si a položila obě svíčky na černý mramor. Z kapsy Theovy mikiny jsem vytáhla sirky. Vůbec to nevnímal. Držel balík, ani se nehnul. Neměl daleko k slzám.
Zapálila jsem jednu svíčku. Po chvilce přemýšlení už jsem se chtěla vrhnout na tu druhou, v tom mi zabránila Theova ruka na mých zádech. Dřepnul si vedle mě a pokynul mi, ať mu ty sirky podám. Stejně jako já, i on zapálil jednu svíčku. Opatrně rozbalil balík, svazek lilií se stejnou rozvahou položil mezi dva žhnoucí plameny. Popotáhnul, zavřel oči a otřel si je do rukávu. Snažil se vypadat... drsně. Že situaci zvládá. Bohužel pro něj, jeho emoce byly silnější. Chytla jsem ho za ruku a společně jsme si stoupli. Pevně mé dlaně svíral, hřbety mých rukou hladil palcem. Opřela jsem hlavu o jeho paži, z části i o rameno. Pootevřel pusu. Chystal se něco říct. Místo toho mu do očí vhrkly slzy.
„Kdyby tady byla, odpustila by ti."
„Kdyby tady byla," sklopil obličej k zemi, „nic z toho by se nikdy nestalo. Nebyl bych... nebyl by ze mě-"
„Theo," přitáhla jsem si jeho zrak k sobě, „nemůžeš za to. Bylo ti devět. A byl jsi sociopat. Všichni děláme chyby. Hlavní je to, co je teď. Věř mi. Věř mi, když ti říkám, že se na tebe právě shora dívá a usmívá se. Protože i přes to všechno tě miluje. Protože ví, že bys nic takového už v životě neudělal. Protože i přes to všechno jsi, vždycky jsi byl a vždycky budeš její milovaný mladší bráška." Přiložila jsem mu dlaň na tvář a palcem mu setřela přibývající slzy. Hlasitě vydechnul a opět se zaměřil na hrob jeho sestry. Nebylo mu moc příjemné tam být. Jenomže zase na druhou stranu, kdybychom tam nešli, svědomí by mu nedalo spát.