Instantní sebevražda

175 15 5
                                    

Lydia
„Proč... proč ti nemůžu vzít bolest?"
„Protože to nebolí."
Silnou bolestí hlavy jsem k sobě přitiskla víčka a padla na židli. Čím dál častěji se mi v hlavě ozývaly ty tři hlasy. Čím dál častěji jsem před sebou měla ty tři siluety. A já jsem se čím dál víc obávala, že jsem poznala může klečícího u ženy a držící ji za ruku. Bála jsem se.
Ne. Kdyby tohle opravdu byl Theo, zlomilo by ho to.
Měla bych mu to říct.
Ne, Lydie, neblázni! To nemůžeš!
Ale ty musíš.
Přišla mi zpráva. Vzhledem k mému momentálními stavu mi i tak jemný zvuk doslova málem rozerval ušní bubínky.
Chvilku mi trvalo, než se mi podařilo prakticky bezbolestně zvednout a dojít si pro telefon. Třeba je to důležité.
„Liam?" vydechla jsem udiveně, opírajíc se o bar. Co ten může chtít?
Otevřela jsem zprávy plná očekávání, co se děje.
Tohle mě dostalo.
Theo a Mia jsou zpátky
A sakra.
Ohlédla jsem se za sebe. Stiles byl někde s Emily, Dylan byl nahoře. Povzdechla jsem si. Tohle ráno bylo drsné.
Už jsem za svým synem byla. Odmítal se mnou mluvit. Poslouchal, ale nemluvil. Mrzelo mě to. Jenom proto, že Stiles se neuměl přenést přes minulost, se teď náš syn trápil.
Přemýšlela jsem, jaké možnosti jsem vůbec měla.
V mysli mi utkvěl jeden takový nápad.
Mohlo to dopadnout tragicky.
Ale my jsme se museli pohnout dál.
Našla jsem si na telefonu Scottovo číslo. A když on souhlasil a nabídnul se, že zařídí Liama, zavolala jsem Mii. Tak tohle bude instantní sebevražda.

Theo
„Je to jenom bowling s Liamem. Nechápu, čeho se zas bojíš."
Moc dobře jsem věděl, že mi Mia lže. Ty dny od chvíle, kdy jsme přijeli zpátky a údajně Liam jí zavolal, jestli bychom s ním nešli na bowling, se na mě Mia neusmívala jinak než nervózně.
„No jako nevím, nevím. Víš, jak to dopadlo posledně."
„Ale nakonec to s ní nedopadlo až tak špatně."
„Ne. Jenom se do nás a hlavně tebe a malé začala navážet. Tohle fakt nemám zapotřebí."
„Tati, noták... vždyť co je na tom? Budou tam samí lidi, se kterýma jsi v pohodě."
„A jak si tím můžeš být tak jistá, huh? Na to znám tvou matku až moc dobře, abych nepoznal, když mi něco tají."
Mia se zastavila a vražedně mi pohlédla do očí. „Prosím?"
„Vím, že to není jenom tak. Že to není jenom bowling s Liamem. Kdo tam ještě bude. Hmm?"
Neřekla ani slovo. Jenom mě propalovala pohledem. A stejně tak já ji.
„Heeeeej!" Nell s Mikem nás táhli za ruce dál. „Pojďme. Ať na nás strejda Liam nemusí čekat."
„Jen ať počká. Já jsem-"
„TATIII!" naléhaly dvojčata zároveň.
Mia se nad tím jenom pousmála. „Tak pojď," dala mi svou ruku kolem pasu s takřka vyzařující touhou, abych udělal to samé. Obrátil jsem oči v sloup a opravdu tak učinil. Zlobit se na ni je vždycky tak těžké.
Na koho ještě čekáme?"
Okamžitě jsem se otočil na Miu, sotva mi jeho hlas udeřil do uší. Přikývla.
„Ne."
„Ano."
„Mio, ne!"
„Theo, ano."
„Co se děje?" nechápala Nell.
„Scott tu je, Liam tu je, tak? Isaac je zase v Kanadě, Derek a Braeden nemají podobné akce zapotřebí, Alec je v LA, Hayden doma v Hooveru, Corey a Mason taky zpátky doma, Jackson a Ethan zpátky v Londýně, Kira by přišla s tebou a o Malii pochybuju, že by se tohohle účastnila. Na koho jsem zapomněl?"
„Na nás," řekla Mia, sotva jsme vstoupili do bowlingové herny. Uchvátil mě vztek. Tohle snad nemůžeš myslet vážně!
„Ahoj, Mio," přispěchala k nám Lydia, „jsem ráda, že jste přišli. Všichni čtyři."
„Takhle už to dál nejde. Nemůžeme to dál přecházet."
Lydia přikývla. S úsměvem se otočila ke mně. „Ahoj, Theo."
Neodpověděl jsem. Podle mě se i trochu lekla. Aby ne. Můj pohled by vraždil.
Lydia se přesunula k mým dětem. Já jsem pohlédnul před sebe. Liam se bál, že bude zle. Stejně tak Scott. A stejně tak děti, jež tam byly s nimi. Malý kluk, nejspíš Scottův syn, malá holka, s největší pravděpodobností Lydiina dcera, a... ano. Samozřejmě. Jeho syn. Dylan.
Mia mě pomalými kroky táhla ke skupince lidí, v níž byl i ten, komu bych teď nejradši dal jednu do držky. I dvě. Klidně i tři.
Nell... ohledně toho rána..."
To je dobrý, paní Stilinski. Mě jenom mrzí, že Dylan teď má doma bídu."
O Dylana se nestarej. On je v pořádku. Spíš..."
Konverzace mé dcery s Lydií, od nichž jsme se s Miou a Mikem vzdalovali, mi proletěla jedním uchem tam a druhý uchem ven. Má mysl se soustředila na něj. Na toho hajzla, co o mojí dceři řekl, že je kurva.
„Ahoj, Mio, Theo," předstoupil před nás Scott a vytvořil tak jakousi zeď mezi mnou a Stilinskim, „rád vás zase vidím."
„My taky," Mia předstoupila a obejmula ho. No tak, Mio, pojďme už. Už mu chci dát do tlamy.
„Počkej..." odtáhnul se od ní a prohlédnul si ji odshora až dolů. To už se k nám vrátily i ty dvě. „Ty jsi...?"
„Jo," usmívala se.
Můj pohled se teď přesunul k Nell, která nás nenápadně obešla a stoupla si vedle mladého Stilinskiho. Málem jsem se neudržel, když jsem je u sebe viděl stát tak blízko.
„Tvoje máma je...?"
„Jo. Budu mít sestřičku."
„Ty jo. Gratuluju."
Nell mu s úsměvem vzhlédla k očím. „Děkujem." Tohle se mi nelíbilo. Tenhle pohled jsem znal. Mia se na mě někdy dívá úplně stejně. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. A ještě jednou NE.
„Jak dlouho tu plánujete zůstat?" znovu jsem zaslechnul Scottova slova, tentokrát mířená na mě. Ale i tak jsem na ně nekladl sebemenší důraz. Srdce se mi rozbušilo, když se ti dva nedbale dotkli rukama.
„Jdem hrát?" žduchla do mě Mia. Otočil jsem se k ní. Usmívala se, i přes to však měla nervozitu v očích.
„Takovýhle podraz jsem od tebe fakt nečekal."
„Theo…"
„Děláš, jako bych se o tvou přítomnost prosil."
Sotva promluvil, všichni z naší skupinky ztuhli. Všichni až na . Já už jsem svíral pěst.
Hmm," vykročil k nám s arogancí ve tváři, „Mia se mi začíná vzdalovat, co udělám? Už vím. Chtělo by to další děcko."
Následné rány jsme se všichni lekli. Nikdo to nečekal. A rozhodně ne Stiles.
„Zkus se projednou nechovat jako arogantní debil," Mia, od níž se mu dostalo té silné facky, se mu postavila tváří v tvář, „už jenom kvůli dětem."
„Kdybys jenom věděla, co ta tvoje dceruška za tvými zády prováděla."
„Kdybys jenom věděl, co za tvými zády dělal tvůj syn."
Byl to souboj vražedných pohledů. Stáli tam naproti sobě jak dva dlouholetí nepřátelé, každý z nich jenom čekal na úder toho druhého. Stejně tak my.
„Šach mat, Stilinski."
Uchechtnul se a sklonil pohled dolů. Po chvilce k ní opět vzhlédnul. „Jsi pořád stejná."
„Ty taky. Jenom mě vidíš a už ze mě máš dobrý den."
Oba se na sebe usmáli a padli si do náruče. My zbylí jsme si začali měnit zmatené pohledy. Ostatní si teda ještě vydechli. Zatímco já jsem byl rád, že aspoň facku dostal. Sice to bylo málo, ale pořád lepší než nic.
„Je to nezvyk," odtáhnul se od ní, „vidět tě takhle."
„A kde jinde mám tu malou asi nosit?"
Tohle vykouzlilo úsměv na tváři i mně.
„Jak se bude jmenovat?" přistoupil k nám Scott.
„Tara," řekl Liam. Mia přikývla.
„To vážně?" jako první dokázal vyjádřit překvapení verbálně mladý Stilinski. Opět jsem na něj vražedně zazřel.
„Ano," mamka se na něj usmála, „vážně. Věř mi. Není na tom nic zlého."
Dvě srdce se divice rozbušila. Otočil jsem hlavu doprava. Vycházelo to od dvou nejmladších dětí. Stiles očividně nezahálel.
„Tak jdem hrát?" podotknul Liam. Stiles přikývnul, aniž by se na mě jenom podíval. Dobře mu tak. Měl důvod se bát.

Minulost nezměníš |3| (Teen Wolf FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat