Entities - Vkook/Taekook [ j.jk x k.th ]

1. Kapitola

Jemný sníh dopadal na zem a třpytil se pod pouliční lampou, jež jej osvětlovala a slabě viditelné stopy, které byly zanechány prostými lidmi. 

Někdo by řekl, že je to krásné. Zanechání stopy někde, kde to může vidět někdo jiný. Děti v tom často dělají stopy ve tvaru písmen před okny někoho dalšího, aby mu vyznali, že se mu líbí. 

Píší dopisy, hází si je do schránek, a doufají, že jim dotyčný odepíše. 

Naprosto klidný život... avšak i v tomto světě se naleznou jakési nepříjemnosti, které otravují většinu obyvatelstva. 

Kletba Samhan, jež bdí už od samého začátku. 

Kdysi dávno - jako v pohádce se nevěrnému králi dostalo jeho osudu. Jeho královna byla natolik pobouřena, že utekla z království do hlubokých lesů, kde se skryla a byla nalezena starou a moudrou ženou. Nabídla jí přístřešek, jenž nemohla odmítnout, a tak ženu následovala. 

Po velice krátké době se královna ženě svěřila se svým problémem. Stará žena jí nabídla, že ji pomstí, avšak bude potřebovat něco, co je důležité pro každou ženu. Možnost počít dítě. 

Po dohodě se královna vzdala možností mít dítě, ale dosáhla odplaty. Celé království bylo prokleto a všechny matky, které měly počít dítě, porodily prokleté dítě...

Kletba se šířila a lidé se bouřili.

Při pohledu na ty, jenž byli prokleti, byli strachy bez sebe, proto všechny prokleté hubili. Bohužel... nedařilo se to tak, jak chtěli. 

Kletba se bránila a šířila rychleji. Prostý lid se s tím časem smířil a místo vyhubení našli jinou možnost... zotročení.

Kletba lidi proměnila na malá, bezbranná stvoření, avšak která byla plná tajemství, která nikdo nikdy nemohl zjistit...

...až doteď.

„Jungkookie, pomoz mi s tou klíckou!" křikla žena na svého syna, který si už zase kreslil na starý kus papíru. Tiše si povzdechl, všeho nechal a seskočil z dřevěné židle, než došel do spodního patra menšího bytu, kde měli obchod. A s čím...?

„Ano, matko? Volala jsi-"

„Ano, pomoz mi s touhle velkou klíckou. Dnes konečně mají přijít další, tak snad se obchodu zadaří," usmála se a podívala se na staré hodiny, které visely na zdi. Vyjukaně se podívala a sundala si starou zástěru. „Musím jít. Paní Soo mne čeká. Klícku dej dozadu a nezapomeň jim dát nažrat!"

Jeho matka odešla opravdu rychle a nechala tam svého devatenáctiletého syna samotného. Byl už rozhodně zvyklý. Alespoň od té doby, co jej opustil jeho otec. 

„Prej nažrat," prskl nepříjemně a došel ke kleci, kterou opatrně přemístil do zadní části obchodu. Podíval se do skříně, ve které neviděl žádné krmení pro malá stvoření, která žila v jejich obchodě. 

Tiše si povzdechl, vzal ze šuplíku peníze a klíče, kterýma zamkl obchod, než nasedl na kolo a vyjel do ulic.

Bydlel v malém městě, ve kterém se většina lidí znala, což pro Jungkooka bylo dobré. Měl svou partu kamarádů, se kterými hráli deskové hry pomalu celý víkend. Občas ani nechodili spát, protože do toho byli tak moc zažraní. 

„Jungkookie, jsi to ty?" ozvala se usměvavá paní. Mladík se ihned usmál a přikývl. Lehce se předklonil, než přišel blíže a ukázal na větší balení jídla pro maličká stvoření, se kterými jeho matka obchodovala. 

„Dobrý den, jen toto, prosím," usmál se a vytáhl z kapsy peníze. Zaplatil to a rozloučil se. 

Opět nasedl na starší kolo a dojel k sobě domů, kde ho čekalo překvapení.

Před obchodem stálo auto, ze kterého tři muži vytahovaly různé klece. Ihned si všiml, že klece nebyly prázdné, ale byla tam neuvěřitelně roztomilá stvoření, která měla v očích vepsaný strach. 

„Jsi Jeon?" zeptal se jeden z mužů, když k nim Jungkook dojel blíže. Kolo si opřel o zeď a přikývl. Opatrně odemkl obchod a vytáhl ze šuplíku obálku s penězi, kterou měla matka na tuto koupi. 

„Ano, pane..."

„Vaše matka říkala, že je máme svěřit Vám. Kam je máme dát?" zeptal se slušně a Jungkook se rozhlédl. Ukázal na větší prostor v rohu místnosti a tiše poprosil, že tam by to bylo asi nejpřijatelnější. 

Sledoval, jak muži přesouvají všechny klece do jeho obchodu. Nakonec si vzali peníze a zase odjeli.

Jungkook s povzdechem otevřel balení krmení a nasypal si plnou dlaň, než se sklonil ke třem menším klíckám, ve kterých byla stvoření, která ho už jaksi poznávala. 

Nikdy nechtěl, aby tato stvoření byla zavřená. Bohužel, kdyby je osvobodil, asi by si vysloužil smrt od jeho matky. Při nejlepším by dostal pár ran kabelem...

Byl k nim citově zavázaný a ta stvoření jakýmsi způsobem také. 

Jednou, když se Jungkook jako malý pohádal se svým nejlepším kamarádem, tak plakal a ta stvoření ho dokázala uklidnit. Věděl, že nemohou být zlá... rozhodně ne. Ne, když se k nim chová správně.

„Ahoj, maličcí," usmál se na nová stvoření, která se ihned skrčila v rohu klícek. Tiše si povzdechl, než postupně jednu po druhém vložil do větší klícky, ve které stvoření pustil. 

Bylo jich dohromady něco kolem patnácti. 

Na jednu klícku ale málem zapomněl. Zamračil se, když viděl zvláštní stvoření ve tvaru srdíčka. Sklonil se ke kleci a všiml si papíru, který mělo stvoření připevněné k noze. 

Stvoření se ihned polekalo, když se Jungkookova ruka natáhla k tomu papírku. Ihned se chtělo schovat do opačného rohu, ale papírek, který čouhal mezi mřížemi venku, mu to neumožňoval.

„Neboj se," zašeptal tiše a otočil otrhaný papírek tak, aby zjistil, co tam je. Zamračil se, když to nešlo přečíst, ale nakonec to stejně jen rozluštil a zašeptal: „Tata?"

Stvoření se na něj podívalo, a když se na něj Jungkook taky podíval, tak vyděšeně sklopilo pohled. Jungkook musel pootevřít ústa a pousmát se. „Tak... roztomilý."

----

Snažila jsem se o zajímavý začátek, snažila jsem se vymyslet jakýsi název pro tu kletbu, kterou jsem chtěla pojmenovat po nějakým králi, který panoval v Koreji před X lety, ale nakonec na mě vykoukl název jisté části v Koreji, tak jsem si řekla, že proč ne, kekeke ^^

Je to pouze začátek, takže doufám, že tomu dáte šanci >< 

Když budou nějaké připomínky, klidně dávejte vědět! ^^ 

Budu ráda za každou hvězdičku a komentář. Čím více komentářů uvidím, tím víc budu vědět, že se o to zajímáte, takže se budu snažit vydávat často... hlavně teď ze začátku, ačkoli nic nemohu slíbit ><

No, dost keců na začátek. ^^

Čistý štít na začátek... co ho pošpinit? :)