Entities - Vkook/Taekook [ j.jk x k.th ]

36. Kapitola

„Jungkook-ah," zašeptal Jin a zatřásl s chlapcem. Ten se rychle probudil, otočil a podíval na stvoření. „Dongmin tě volá."

Chlapec jen zamručel, přitiskl se k Taehyungovi a políbil ho na krk. „Nechci..."

Stvoření si povzdechlo a zakroutilo hlavou. „Co mu mám říct?"

„Že se mi nechce. Potom," odsekl a nohu přehodil přes tu Taehyungovu. Tiše vydechl a musel se usmát, když cítil, jak nádherně chlapec hřeje. „Chci být jen u něj... jen u něj."

Jinovi se z tváře ihned odstranil zamračený výraz. Nahradil ho úsměv při pohledu na to, jak si ti dva užívají toho druhého. 

Ačkoli Taehyung pouze spal a nechával se objímat. I pro něj to hodně znamenalo.

Proto se stvoření s ostatními přesunulo do kuchyně za Dongminem, se kterým řešili pár věcí a nechali tak ty dva o samotě.

„Tae...? Spíš?" zeptal se tichým hlasem a opatrně se odtáhl. Taehyung si unaveně povzdechl a zakroutil hlavou.

„Už ne..." hlesl a otočil se k chlapci čelem.

„Jsi naštvaný?" zajímal se Jungkook. Byl si nejistý ohledně toho, jak se druhý chlapec cítí, ale naštěstí při pohledu na jeho hlavu, která se zahýbala ze strany na stranu, se musel usmát. „To jsem rád."

Chvilku bylo ticho. Trapné ticho... 

„Myslel jsi to vážně?" ozval se Taehyung a svůj zrak zabodl do deky. Opravdu se právě teď ptal, pokud ho Jungkook miluje? 

„Samozřejmě," zasmál se tiše mladší a donutil staršího s ním navázat oční kontakt. „Jsi tak... úžasný člověk, Taehyungu. Krásný, chytrý a úžasný člověk... Kdo by tě nemiloval?"

Druhý chlapec opět sklopil hlavu, jelikož se začal červenat. Nebyl si jistý, jak má reagovat, co má říct a vůbec, pokud mu city opětuje. Tedy... všichni vědí, že ano, ale on se toho bál.

Bál se toho, že kdyby si začal vztah s někým, tak by se mu život podělal ještě víc. Přeci jen... stále se přeměňoval, byl nestabilní a nevěděl, pokud tak někdy nezůstane navždy. O čem by potom byl takový vztah? 

„Taehyungu," lehce se usmál a políbil ho na čelo, „musím do školy. Prospi se ještě, budu tu kolem třetí odpoledne."

„Ať ti to rychle uteče," zamrmlal a ještě než se Jungkook stihl postavit na nohy, tak se posadil. Své nohy omotal kolem mladšího pasu a přitiskl se na jeho záda jako koala. Pevně jej objal a musel svůj obličej schovat mezi jeho lopatky. Dlaněmi opatrně přejel po chlapcově hrudi a nechal, aby mu chytil ruce a odtáhl jej od sebe. 

„Pokud chceš obejmout, můžeš si říct," zašeptal pobaveně. Otočil se k němu, zapřel se rukama vedle Taehyungových boků a naklonil se blízko jeho obličeji. Taehyung nevěděl kam s rukama, proto je položil opět druhému chlapci na hruď a očima těkal po jeho obličeji. „Jsi tak nádherně... rozpačitý."

„Nech toho," zasmál se tiše starší a odstrčil ho. Opatrně se postavil na nohy, objal ho a tentokrát už normálně. Své ruce omotal kolem jeho krku a nechal ho, aby si ho přitiskl za boky co nejblíže k sobě. 

„Nechce se mi do školy," povzdechl si a zabořil nos do ohbí krku, kam chlapci položil i jemný polibek. „Chci tu být pouze s tebou..."

„Už jen pár dní, to vydržíš," zašeptal nazpátek a ošil se, když ucítil horký dech na své kůži. Jungkook byl přítulný, ale pro něj to bylo až moc... 

„Hm," zamručel a odtáhl se. Prohrábl Taehyungovi vlasy a nakonec mu na čelo vtiskl ještě poslední polibek, než se rychle převlékl a došel za svým strýcem.

„Už mě takhle odepisuješ, když máš Taehyunga, jo?" podotkl pobaveně a Jungkook se jen ironicky zasmál. Protočil očima, sedl za stůl a začal jíst jablko. 

„Nechtěl jsem vstávat, tak mě nech."

„Protože tam máš Taehyunga."

„A problém? Tak nechci od něj odejít. Po včerejšku už vůbec ne," odmlčel se a sklopil hlavu. „Nevím, pokud to je chytré ho tu nechávat samotného. Co když se něco stane?"

„Nic se ne-"

„Ale co když? Ty budeš v práci do večera, já do odpoledne ve škole a nikdo mu nebude moct pomoct," vyhrkl a starostlivě se podíval na dveře, ve kterých se objevil ten, o kom se mluvilo.

„Budu v pohodě. Jungkookie, nemusíš se tak bát," zašeptal a přišel k nim. Sedl si ke stolu a složil si ruce do klína. „Prostě jen běž do školy, já budu spát a potom to bude fajn."

„Jsi si jistý?" zeptal se pro jistotu mladší.

„Určitě," usmál se starší a ukradl mu jablko, „a tohle si beru. Mám hlad." 

Hned co si Taehyung kousl do jablka a napil se z Jungkookova pití, tak se Dongmin ušklíbl a řekl: „Víš to, že teď jste si dali vlastně nepřímou pusu?" 

----

Přeji dobrou noc a sladké sny! 

Také přeji dobré ráno~ 

Doufám, že jste zdraví, šťastní a nemáte špatné dny! Pokud ano, tak doufám, že to bude všechno v pořádku >< ^^ 

Posílám lásku, energii (ačkoli moc energie nemám) a objetí! :3 ^^