Entities - Vkook/Taekook [ j.jk x k.th ]

41. Kapitola

„No," odkašlal si Dongmin a s úsměvem se zvedl, „nebudu rušit. Pokusím se udělat něco k jídlu."

Jungkook se do polibku usmál a chtěl se odtáhnout, ale Taehyung překvapivě pohnul rty proti těm jeho a nechtěl se ho pustit. Ale nakonec stejně po pár vteřinách byli od sebe na pár centimetrů dál a dívali se navzájem do očí.

„Děkuju," zašeptal ještě jednou mladší a pohladil staršího po tváři. Ten se k doteku více přitlačil a usmál se. Tiše si zívl a ruku stáhl zpátky. „Půjdeme spát?"

„Asi ano," přikývl Taehyung a s úsměvem se rozešel do mladíkova pokoje. 

„Nebudeme jíst, ale díky," řekl Jungkook Dongminovi, než se ztratil ve svém pokoji. Tam se podíval na stvoření. Některá spala a některá ne.

„Jste v pohodě?" zeptal se Yoongi a naklonil hlavu na stranu. Starší z chlapců přikývl a stydlivě se uculil, když ho mladší chytil za ruku. 

„Rozhodně jsme," zamumlal s úsměvem a políbil Taehyunga na tvář. „Dám si rychlou sprchu a potom se přijdu."

Jen co Jungkook odešel do koupelny, tak si Taehyung skousl ret a spadl zády na postel. Tiše se zasmál, zavřel oči a objal polštář. 

Cítil se šťastně. A v tuhle chvíli ani nevěděl, proč se tomu pořád vyhýbal. Zničehonic se všechno špatné rozplynulo a existovalo jenom štěstí.

A jeho štěstím byl Jungkook.

„Záříš," zasmál se Jin. Taehyung se pouze uchechtl a zhluboka vydechl.

„Proč jsem se tomu vyhýbal?"

„Netuším," zakroutilo hlavou stvoření a uchechtlo se, „ale vím, že ses bál. Říkal jsem si, že se s Jungkookem nemáš čeho bát."

Tentokrát chlapec pouze přikývl, převlékl se do pohodlnějšího a lehl si do postele. Tam se přikryl dekou a spokojeně vydechl. 

„Taehyungie, spíš?" ozval se Jungkook ve dveřích a rozsvítil. Chlapec v posteli ihned přehodil deku přes jeho obličej, jelikož světlo pro jeho oči nebylo zrovna nejpříjemnější. Nad tím se mladší zasmál a přešel ke skříni, kde si sundal ručník kolem pasu a začal se převlékat.

A přesně v tu dobu si Taehyung sundal deku z obličeje a opatrně vykoukl. Zčervenal nad tím pohledem a snažil se se dívat jinam, ale nešlo to.

„Nemusíš se stydět dívat. Je to všechno tvoje," zašeptal Jin a šťouchl do chlapce. 

Všechno moje, řekl si v hlavně a usmál se nad tím. Mezitím se chlapec před ním převlékl a zalezl do stejné postele.

„Nebude to vadit, ne?" zeptal se, když se k němu přiblížil. Taehyung ihned zakroutil hlavou a usmál se.

„Nebude."

„To jsem rád," zašeptal a přehodil ruku přes chlapce. Přitáhl si ho k sobě blíže, propletl si nohy a spokojeně vydechl, když ho chlapec objal. „Hodně rád."

„Pořád se sám sebe ptám. Mám právo být šťastný?" promluvil tichým hlasem starší a přejel dlaní přes Jungkookovo břicho. „Ale potom se mi v hlavě objevíš ty, objevíš se přede mnou a já nemyslím na nic jiného."

„Aw," ozvalo se od všech bdících stvořeních. 

„Mám to stejně," řekl Jungkook a políbil ho do vlasů, „mám to stejně..."

Chvilku bylo ticho. Díky pootevřenému oknu bylo slyšet cvrlikání, ptáci a občasné zafoukání, ale jinak bylo ticho...

„Jsi teď šťastný?" promluvil opět mladší a stiskl u sebe Taehyunga.

Ten se zasmál a zamumlal: „Ani nevíš jak..."

„Tak to potom jsem i já," usmál se mladší a zavřel oči. Poté je ale překvapeně otevřel, když na svých rtech ucítil ty jeho.

„Dobrou noc," vyhrkl Taehyung a obličej schoval do mladšího hrudi. Mladší se zasmál, jelikož se mu zdál chlapcovy činy neskutečně roztomilé. 

„Dobrou noc..."

----

Omlouvám se, že je krátká kapitola, ale říkám si, že je to pořád lepší než nic. >< 

Nebudu tu chudinkovat, jen mě pálí oči a nepomáhá mi nic :D Takže to tu ukončím a napíšu další asi zítra nebo nevím kdy... (brigáda) 

Předem pardon, kdyby o víkendu nebyla žádná kapitola, pokusím se to dohnat nějak přes týden.

Přeji dobrou noc a sladké sny! <3

Také dobré ráno ^^

Poslední dobou přemýšlím o nějaké kratší (možná delší) pauze... Nevím proč, ale mám z toho všeho divný pocit.