Entities - Vkook/Taekook [ j.jk x k.th ]

49. Kapitola

Další ráno bylo něčím speciální. Jungkook kolem sebe totiž cítil velké ruce, obrovské množství tepla a dokonce i na své kůži ucítil mělký teplý dech. Opatrně otevřel oči a zamračil se, když viděl rozmazaně. Protřel si je a zívl, než zaostřil. 

Uviděl Taehyunga... nahého. Ihned odvrátil zrak a dostal se jakýmsi způsobem na nohy. Přišel ke své skříni, vyndal tričko a spodní prádlo. 

„Teď jak," zamumlal si pro sebe a nakrčil nos při usilovném přemýšlení. Nevěděl, pokud ho obléknout sám nebo ho vzbudit, ale mohl by se jednoduše vyděsit.

Ale potom mu to došlo... 

Ležel tam Taehyung v lidské podobě naprosto nahý, což naznačovalo, že se něco muselo stát v noci...

„Taehyungu," oslovil ho a zatřásl s ním. Opatrně položil věci vedle a znovu zopakoval tutéž činnost, díky které nakonec chlapce probudil. Ten si hlasitě zívl a podíval se na něj. Poté ucítil na svém těle chlad a chtěl se přikrýt, ale když se dotkl svého břicha... ucítil pouze kůži. 

Zděšeně se zakryl přikrývkou a střelil pohledem po Jungkookovi. Ten mu podal oblečení a nervózně se poškrábal na zátylku. „A-asi ses v noci musel přeměnit..."

„To není možné," zamrmlal a rychle si oblékl spodní prádlo a boxerky. Povzdechl si, když se cítil tak... silný? Dalo by se to tak říci...

Necítil žádnou bolest, což bylo zvláštní. Vždy po přeměně ji cítil pár hodin i po dlouhém spánku, ale teď necítil vůbec nic. Měl pocit, že spal celý den, jelikož měl energie na rozdávání.

„Já nevím, přeměnil ses a potom ses svlékl? Nebo?" hádal mladší. Sedl si vedle svého přítele, jenž usilovně přemýšlel o tom, co se vůbec stalo. Jungkook si povzdechl, chytil ho za ruku a pohladil ho. Poté se na něj usmál...

Myslel si, že ho úsměv uklidní, ale i tak byl starší zmatený. Nikdy se mu nestalo, že by se v noci proměnil, aniž by ho bolest či celková přeměna probudila. Bylo to až k neuvěření, ale rozhodně si nestěžoval.

Byl totiž rád za tuhle podobu. Noc před tím, než usnul, si přál být v této podobě. Chtěl Jungkooka silně obejmout, moci ho políbit a být tu pro něj, když se jeho otec vrátil. Bylo to pro něj šok... 

...ještě aby ne, byl přeci jen prohlášeného za mrtvého.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se ho s úsměvem. Možná tušil, ale chtěl to vědět na sto procent. 

„Nad čím asi," zasmál se tiše a povzdechl si. Stiskl dlaně do pěstí párkrát za sebou, a poté se uculil. Objal chlapce vedle něj a zhluboka vydechl. 

Ozvalo se zaklepání na dveře. Oba chlapci se tam podívali a hned uviděli Dongmina. 

„Jungkookie, vím, že jsi stále naštvaný, ale," odkašlal si a sklopil pohled k zemi, „chce s tebou mluvit. Vysvětlit ti vše..."

Než mu stihl odpovědět, tak se Taehyung nadechl a přikývl. „Vyslechne ho," řekl za něj a podíval se na mladíka, který se na něj mračil, „no co. Nikdy bys to neudělal a takhle trucovat není správné..."

Jungkook nafoukl tváře a povzdechl si. Chvilku se díval mimo, ale poté se podíval na svého strýce a přikývl. „Fajn... ať sem jde."

Jeho strýc pouze přikývl, přivřel dveře a odešel. 

„Jen poslouchej a neříkej kraviny... určitě ho to mrzí a má pro to dobré vysvětlení," promluvil Taehyung a chytil ho za ruku. Jemně mu ji stiskl a políbil ho na tvář, aby mu dodal pocit bezpečí. 

Ve dveřích se objevilo malé stvoření. To se dostalo až k posteli, kde vylezlo nahoru a vyskočilo na stůl. Tam si sedlo a povzdechlo si. 

„Jsem rád, že mi dáváš šanci ti to-"

„Vysvětluj," přerušil ho bez jakéhokoli respektu a dostal od Taehyunga pohlavek. Nad tím se jeho otec pouze zasmál a přikývl.

„Dostal jsem nabídku... věděl jsem, že ti maličcí potřebují někoho, kdo se za ně postaví, a pomůže jim. Mohl jsem jim pomoct. Strašně dlouho jsem na sobě nechal dělat experimenty, které se v průběhu staly nemocí a já umíral," začal a promnul si nervózně dlaně. „Nechtěl jsem tě opustit, ale když mi řekli, že jediná šance, jak nezemřít, pomoct tobě a ještě těm malým, tak jsem se jí chopil. To snad chápeš..."

„Vyhrožovali mi, že když to nevezmu, tak mi nedají léky a tebe si vezmou na další experimenty, aby nepřišli o výzkum. Vzal jsem to, aniž bych o tom přemýšlel. Jednou v noci jsem spal... asi? Mám pocit, že jsem spal," zasmál se nejistě, ale když zjistil, že se nikdo nepousmál, tak nasadil vážnou masku. „V noci jsem měl rozhovor s někým...? Nevím, pokud to byl člověk, ale co mi něco nabídl, tak jsem začal přemýšlet a hledat. Hledal jsem knihu, kterou jsem nakonec našel."

Jungkook si s Taehyungem vyměnili pohledy. Nevěděli, pokud si myslí totéž, ani pokud si myslí správně, ale báli se odpovědi...

„Byl jsem ten, kdo mohl zachránit všechny. Vyměnit svůj lidský život za všech maličkých..."

„Udělal jsi to?" vyhrkl Jungkook, i když věděl odpověď, když už tam seděl v jiné podobě.

Jeho otec si dlouho povzdechl, sklopil pohled, než si začal hrát s prsty. Poté s ním navázal oční kontakt a zašeptal tiché: „Ano..."

----

Většina už bude spát, což bych měla taky udělat, jelikož se mi mlží před očima jako kráva, ale řekla jsem si, že už musím něco napsat! Tak tu je kapitola, hehe ^^

Přeji všem krásné ráno, doufám, že máte fajn den a užijete si ho! <3 Pokud budete mít špatné počasí a budete doma, tak si zalezte do postele nebo na gauč a dopřejte si chvilku relaxu (zda samozřejmě nebudete někdo v práci)

Moc se omlouvám za tuto aktivitu, ale i tak doufám, že se to zlepší. A také, že vám to tak moc nevadí... i když pochybuji ><

Posílám moc moc lásky, objetí a všeho na světě! <3 

Purple you <3