Entities - Vkook/Taekook [ j.jk x k.th ]

10. Kapitola

Tata si tiše odkašlal a malýma rukama odstrčil chlapcův prst. Sedl si na látku a sklonil se ke skicáku, kam začal kreslit.

„Nějak jsi změkl," zasmál se Jin a opřel se o hranu šuplíku. Hlavu naklonil na stranu a zasmál se, když uviděl, jak se Tata mračí. „Nemrač se. Líbilo se ti to."

„Ne, že by se mi to líbilo," zamrmlalo srdcovité stvoření a podívalo se na Jungkooka sedícího na posteli, „jen se mi..."

Stvoření v šuplíku se uchechtlo a ušklíblo. „Líbilo to, co udělal. Nelži."

„Zaujalo mě to, jasný? Žádný, že se mi to líbilo, pouze jsem byl překvapený."

„Příjemně překvapený," opravil ho a zívl si. „Chápu tě. To i já byl překvapený."

Tata jen něco zamrmlal a také si zívl, jako by to bylo nakažlivé. Skicák opatrně odsunul na druhý kraj klece a lehl si na látku, kterou se i přikryl. 

„Dítě," oslovil Jin Jungkooka. Ten se na něj překvapeně podíval, jelikož nebyl zvyklý na... konverzaci se stvořením. „Nemůžu spát u tebe v posteli? Je tu zima."

Chtěl ještě přidat pár smutných očí, ale chlapec ihned přikývl, převlékl se do pohodlnějšího oblečení a lehl si do postele. Jin mu vyskočil ze šuplíku a sedl si vedle něj. Pozoroval, jak si mladík bere do ruky knížku a po nalistování strany, kde skončil, pokračuje ve čtení. 

Jenže jemu byla zima. Proto si opatrně vylezl na mladíkovo hruď, kde si mu lehl, a chvilku četl děj knihy, o které nevěděl vůbec nic, ale věděl, že se unaví. 

Nakonec hodiny odbily desátou večer, chlapec už cítil, jak mu těžknou víčka a kniha mu pomalu padá do obličeje, proto se rozhodl ji odložit. 

Opatrně knihu odložil na noční stolek, zhasl lampičku a spící stvoření na své hrudi objal. Zavřel oči, převrátil se na bok a spokojeně vydechl, než začal usínat. 

„Nežárli," zasmál se jeden ze stvoření. Tata totiž pozoroval, jak se chlapec lísá k Jinovi a usíná s ním. 

„Pff, proč bych měl?" odfrkl si a přitáhl si látku blíž k sobě. 

„Díváš se na ně divně. Hádám, že budeš jeden z těch, kteří prostě musí něco objímat při spaní. Něco jako Jungkook," pokývl hlavou k posteli a ušklíbl se při pozorování stvoření, jak ho nevěřícně sleduje. „Bingo."

„Jak to můžeš vědět?"

„Při usínání si hraješ s přikrývkou. Mačkáš jí, roluješ, a co já vím ještě," odpověděl mu jednoduše. Pokrčil poté rameni a zachumlal se do své přikrývky. „Proč si neřekneš Jungkookovi? Ten tě klidně pustí a obejme při spaní."

„Nechci," vyhrkl a stiskl přikrývku, „a ani by to neudělal. Jsem tu teprve pár dní, nezná mě. Nevím ani proč-"

„Proč se tě zastal?" dořekl za něj. Stvoření přikývlo a povzdechlo si. „Protože jsi plachý a vyděšený. Jaksi v tobě potom možná našel i nějaké to zalíbení."

Kdyby mohl, tak by se Tata za celý den nepřestal červenat. Ať to bylo kvůli tomu, že mladík často chodí po pokoji bez trička anebo z toho, že myslel na různé věci. 

„Zalíbení?"

„Jo. Vidí v tobě jedinečnost. To je to... zalíbil ses mu."

Srdcovité stvoření se zamračilo. Nevěřilo, že by se on zalíbil chlapci. Ať to bylo v jakémkoli smyslu. 

„A než začneš přemýšlet o tom, jaká to je velká kravina, tak se zkus zamyslet nad tím, co pro tebe dnes udělal," přerušil ho z myšlenek. 

A měl pravdu.

To, co pro něj Jungkook udělal, bylo nepochopitelné. Neuvěřitelně nádherné, ale nepochopitelné.

Mohl ho jednoduše prodat, vydělat peníze a nemusel snášet všechny matčiny stížnosti. Nemusel se s tím trápit a rozhodně se nemusel tak moc hádat...

Takže... „Proč?" zašeptal si pro sebe a podepřel si hlavu, než zavřel oči a mělce vydechl. 

----

Chci vydat alespoň jednu ještě teď, ale jelikož jsem opravdu unavená, pálí mě oči a mám jaksi bouli na očním víčku (dvě možnosti... buď mě něco kouslo nebo alergická reakce) 

Je sice opravdu krátká, ale alespoň je >< 

Přeji vám dobrou noc, sladké sny a ničím nerušený spánek! <3 

Protože jsem debílek a vydávám pozdě, tak určitě už někdo čte ráno, takže přeji i krásné ráno všem! ^^ 

Opět se pokusím zítra (respektive dnes) odepsat znovu na komentáře u minulé kapitoly i tady. Kdyby byly otázky ohledně příběhu, klidně pište! 

PS: už nějakou dobu zpátky mi psala holčina o tom, jak velké si má představovat ta stvoření. Jednodušeji řečeno asi jako 30 centimetrové pravítko. 20-30cm asi tak >< 

Záleží zase jaké, že... :') Ale tak průměrně tolik ^^