Entities - Vkook/Taekook [ j.jk x k.th ]

24. Kapitola

„Co kdybychom si četli navzájem útržky z komiksů?" navrhl Taehyung a plácl sebou na postel. Byl unavený, ale i tak si chtěl ještě povídat s Jungkookem anebo alespoň ho poslouchat. Natiskl se zády na zeď a lehl si na bok, protože chtěl pozorovat mladšího chlapce.

Ten si sedal na židli a prohlížel si pár komiksů v rukách. Začal v nich listovat a u toho se různě tvářit.

„Hm? Co ty na to?" promluvil ještě jednou starší, protože měl pocit, že ho druhý neposlouchal.

A měl pravdu. Jungkook totiž zakroutil hlavou a podíval se na chlapce na posteli. Pokývl hlavou a odkašlal si. „Cože?"

„Chceš si číst komiksy?" zopakoval svou otázku s pobaveným úsměvem. Poté ale dlouze zívl a nechal svou hlavu padnout na polštář.

„Spíš ti budu číst já," zasmál se Jungkook a lehl si na postel. Lehl si ale na záda a rozsvítil si vedle sebe lampičku, aby viděl do komiksu, který zrovna otevřel. Odkašlal si, rychle se napil ze skleničky a začal tiše předčítat jako dítěti.

Ale nevadilo mu to. Děj mu přišel zajímavý, rád četl nahlas a ještě k tomu někomu, koho má rád.

Cítil se dobře. Četl krátké úseky z příběhu, občas se tiše zasmál a usínající Taehyung s ním, ale i tak měl pocit, že je to něco nádherného, i když to bylo obyčejné čtení.

Taehyung vedle něj zavřel oči, poslouchal mladšího vábný hlas a usmíval se pokaždé, kdy uslyšel jeho krásný smích. Jeho imitace anebo tiché a vtipné poznámky.

Četl nějakých pár minut, ze kterých se vyklubala pomalu půlhodina a to donutilo čtecího už vyčerpaně zívnout.

„Spíš?" zamrmlal unaveně k Taehyungovi a podíval se na chlapce. Ten jen vyčerpaně zakroutil hlavou a povzdechl si.

Jungkook tedy komiks odložil, rychle pootevřel okno a lehl si zpátky na postel, ale tentokrát čelem k druhému chlapci.

„Spi," zašeptal a konečky prstů se dotkl jeho tváře. Opatrně mu odhrnul pár vlasů z obličeje, ale když mu tam zpátky spadly, tak to zopakoval a to hned několikrát. Hrál si s jeho vlasy, lehce se dotýkal jeho tváře a díval se na něj s pootevřenými ústy, protože se - podle něj - díval na někoho překrásného a nemohl tomu věřit. „Opravdu se bojím, že se zase ztratím. Za ty dva týdny, co tě znám, tak nevím... okouzlil jsi mě," vydechl tichým hlasem.

Taehyung otevřel oči a navázal oční kontakt. Nebylo nic... pouze oni dva. Dívali si do očí, užívali si teplo vycházející z toho druhého, a i když nebyli úplně nalepení na sebe, mohli cítit, jak oba zrychleně dýchají.

„Je to možná klišé, ale," odmlčel se, semkl rty k sobě a polkl, „jsi krásný. Opravdu... opravdu krásný, Taehyungu. A-a toho si važ, protože to neříkám moc... lidem."

Chlapec se na něj zaraženě díval. Nečekal takový přímý zásah, takže se ihned začal červenat a nervózně culit, což pro mladšího bylo roztomilé gesto.

„Ty... taky."

„Když tak přemýšlím... Nikdy jsem to ani neřekl svojí holce. Tedy... bývalý," zamračil se a potom se uchechtl. „Možná i vím proč."

„A teď máš holku? Nebo chceš nějakou?" zeptal se tiše Taehyung. V jeho hlase šla slyšet nejistota. Nebyl si jistý, pokud chce dostat odpověď...

Jungkook zakroutil hlavou a skousl si ret. „Ne, nehrnu se do vztahů. Po té poslední už mám takový pocit, že chci být nějakou chvilku bez... holky."

„Ach tak-"

„Ale pouze bez holky," přerušil ho rychle a stydlivě se usmál. „Holky pro mě na nějakou chvíli končí... Možná by bylo načase zkusit něco jiného."

„Možná," vydechl starší rychle a rozpačitě sklopil hlavu, aby se nemusel dívat do chlapcových očí, ve kterých se ztrácel.

Mladší se opatrně naklonil a s pohledem upřeným do mladíkových očí mu vtiskl na tvář polibek. Opatrný, jemný a dětský... ale i tak dokázal staršího pobláznit tak, že měl chuť začít kopat nohama a křičet.

Ale i tak se zmohl jen na skousnutí rtu a zatnutí zubů. Zatnuly se mu všechny svaly a on měl pocit, že mu srdíčko na vteřinu taky umřelo.

„Dobrou noc, Taehyungu," promluvil s úsměvem na rtech Jungkook a opřel si své čelo o to jeho. Nejistě mu položil ruku na tu jeho a s úsměvem zavřel oči. Uslyšel, jak starší mělce vydechl a zašeptal něco, co úplně neslyšel.

V tu noc se ti dva mačkali na jedné malé posteli.

----

Je mi lépe >< Dýchá se mi lépe, takže jsem si řekla, že bych mohla něco napsat.

Očka pořád nic moc... strašně mě obě pálí, svědí a slzí 24/7, což je velice nepříjemné :')

Přeji dobrou noc a sladké sny! <3 Pokud nespíte, MAZEJTE spát!

Zároveň i to dobré ráno, uwusky ^^

Jsem ráda, že vás stále baví číst ode mě povídky, protože mě to baví taky a jsem ráda, když se s tím můžu podělit ^^

Konečně budou prázdniny (normální, ne coronaholidays), takže se nebudu muset bát o známky a tak ^^ Třeba nějaký ten stres vyprchá a já budu moct psát

Zároveň ale hledám brigádu, takže to bude takové, že pokud mě vezmou, tak se asi překonám a budou kapitoly o pár hodin dřív než v noci :D

No, doufám, že jste zdraví, šťastní a usmíváte se! Chci, aby alespoň někdo byl šťastný, protože já už pár dní ten úsměv postrádám ^^

Posílám lásku a objetí!

Doufám, že vás v blízké době nezklamu nebo na mě nezměníte "názor", pokud nějaký máte...

Jsem ráda, že vás všechny mám. Opravdu ráda... <3

Miluji vás. Hodně...