Seoul Rush | BTS

3. kapitola - Let's see who is the real king.

Slunce proniklo skrz napůl odklopené žaluzie a jeho paprsky tak dopadaly přímo na obličej hnědovlasého chlapce. Netrvalo dlouho, než se na jeho tváři objevil zamračený výraz, jak sám se sebou bojoval, aby se neprobouzel ze sladkého spánku. Brzy se však probral a nezbylo mu nic jiného, než si před nepříjemným světlem zakrýt oči rukou. S tichým heknutím se otočil na záda, vnímaje tupou bolest v podbřišku.

Zívl si, přičemž ústa otevřel dokořán a ani se neobtěžoval překrýt si je dlaní. Nespokojeně zamlaskal nad pachutí na jazyku, její příčinu raději nehledal. Připravený byl možná tak na dalších pár hodin spánku, rozhodně se necítil na vstávání, ale jako naschvál nedokázal usnout. To mu však nezabránilo válet se v posteli a dál odpočívat.

Pevná paže si ho za pas přitáhla k sobě, na krku jej zalechtal cizí dech a následně ucítil něžný, vlhký polibek na své kůži. Něčí rty mu začaly celý krk obsypávat dětskými pusinkami a on nemohl jinak, než jen sundat ruku ze svých očí a spokojeně nad tím zavrnět. Mnohem lepší, než když se probouzel sám, půlka postele byla ledová a on neměl, ke komu se po ránu přitulit.

„Dobré ráno," zaslechl u svého ucha hluboký hlas, po ránu příjemně chraplavý, až mu naskočila husí kůže vzadu na krku a vlnka mrazu sjela po jeho páteři. Cosi mňoukl jako odpověď, vlastně si ani nebyl jistý, co přesně, protože se ochotně nechal vtáhnout do objetí a vnímal jen, jak ho hřeje odhalená kůže.

Za celou dobu se ani neobtěžoval byť jen pootevřít oči. Starší se tomu tiše zasmál, ten zvuk napůl zazněl jen v jeho hrdle, ale přesto ho Jungkook shledal naprosto okouzlujícím. Otočil se na bok, čelem k němu a objal ho kolem pasu, prsty tvořil na odhalených zádech malé kroužky a nos přitiskl k voňavé kůži.

„Ty a tvoje vůně..." zasmál se Taehyung, ale nechal ho, jen si opřel bradu o vrcholek jeho hlavy a dlaní přejížděl po linii páteře, vždy se obraceje na kostrči a následně na vystouplé kůstce pod krkem. Dokázal by proležet hodiny v posteli, objímat toho roztomilého králíčka, laskat ho a být laskán jím. To by byla vskutku výborná vidina strávení celého dne, nacházel se v tom ovšem jeden háček. Dnes byl předposlední den předtím, než musel odevzdat papíry šéfovi a čtvrtina práce ještě nebyla hotová.

Nenašel vůli ihned se zvednout, a tak prostě zabořil nos do hnědých pramenů vlasů, zavřel oči a užíval si chvíli s někým, koho měl opravdu rád. Pousmál se nad polibkem, který si vysloužil mezi klíční kosti, dlaní se zastavil na kostrči a vystouplou kůstku několikrát obkroužil palcem, než pokračoval ve své trase.

Oba ještě na krátko usnuli. Mohlo to být maximálně dvacet minut, takže o spánek se jednalo spíš jen napůl. Vzbudilo je cinknutí mobilu, po kterém se ale ani jeden nenatáhl – nechtěli být rušeni, nehodlali být rušeni.

Jungkook dlouze vydechl, oči už ani nechtěly držet zavřené, a tak tupě zíral na hruď druhého, klouzaje pohledem po klíčních kostech až na ramena, zastavuje se na nafialovělých flíčcích, které mu na kůži zanechal, společně s nepatrným otiskem zubů.

„Chce se ti vstávat?" zeptal se Taehyung spíše z legrace, sám totiž znal odpověď, mladík ji měl přímo vepsanou ve tváři. Zavrcení hlavou snad ani nebylo potřeba. „Nedivím se. Včera ses pěkně rozvášnil," poškádlil ho a dlaní ho poplácal po pravé půlce zadečku.

Mladší se kousl do rtu, když se mu v mysli vyrojily vzpomínky na noc a mezi nimi moment, kdy si tvrdohlavě vydobyl jednu ze svých oblíbených pozic – a tak mu druhý hnědovlásek povolil, aby si divoce zajezdil na jeho klíně, nehty zatínaje do jeho břicha. Ani když ho svaly v nohou začaly bolestivě pálit, nezvolnil tempo, naopak – takovou bolest zbožňoval, dodávala mu pocit dobře odvedené práce. Jen těsně před jejich vrcholem mu starší více pomohl.