Seoul Rush | BTS

9. kapitola - They break parts

Yoongi si vzal v práci několik dní volna, které si zatraceně zasloužil. Ke svým autům choval velice vzácný vztah, vždy pro něj něco znamenala. Kdo to necítil stejně, nemohl pochopit. Tělem i duší zbožňoval pocit zad opřených do pohodlné sedačky, rukou na volantu, zvuk motoru a rychlost, tu neskutečnou rychlost. Bezmoc, která ochromila jeho tělo po tak sprosté krádeži, nedokázal ani popsat.

Už dávno se nevěnoval tak špatným věcem, jako v minulosti. Převážení drog kdysi bývalo skoro na denním pořádku, ostatně, hledal jakýkoliv způsob, jak přijít k velkým penězům a konečně být schopen zúčastnit se vysněného závodu. Nebyl na sebe hrdý, rozhodně ne, spíš se za to styděl. Ale nebýt špíny, kterou si prošel, nestál by tam, kde si přál vždycky být.

Ačkoliv s takovými věcmi přestal, street racing byl jeho vášní, kterou nemohl jen tak odhodit. Tím vším si prošel jen kvůli touze účastnit se nelegálního závodění. Společně s tím šlo ruku v ruce vylepšování aut, shánění drahých součástek, které se však v nižších okruzích daly sehnat za sníženou sumu. Tenkrát potkal člověka, kterého vždy potřeboval. Moc dobře věděl, že se mu Park Chanyeol bude hodit i v budoucnu.

Tenhle muž dokázal sehnat naprosto cokoliv - nikdo nejspíš nevěděl, kde všude měl zdroje -, a to za cenu, která by všechny donutila otevřít ústa údivem. Yoongi si nejspíš ani nepřál vědět, odkud vše, co do jeho aut namontoval, vlastně sebral. Držel se toho, že občas bylo lepší nestrkat nos do smradlavých záležitostí. A takovéhle věci páchly kilometry daleko.

Jenže k zajištění výhry je potřeboval. Kdo byl vlastně v Seoul Rush čestný? Nikdo. Možná nějaký blázen, kterého však mladík ještě nikdy nestřetl. To se netýkalo pouze vylepšování aut, ale také úplatků na správných místech, ačkoliv ty zabraly kupodivu málokdy. Avšak vytlačování ostatních aut z vozovky, sem tam nějaká ta vražda či sabotáž, to se stalo normálními jevy obrovského závodu.

Pokud chtěl člověk vůbec přežít, musel si zajistit přátelství u těch nejvíce nebezpečných. Nebo minimálně dohodu. Nebylo překvapivé, že závodů se často účastnili i členové mafie, kteří si na svůj špinavý účet mohli připsat další smrt bez jakýchkoliv výčitek. Neskutečné, jak daleko dokázali lidé zajít kvůli penězům. A ať už zvolili různé prostředky, nikdo z nich se vlastně nijak nelišil.

Dojet do cíle bylo dalším bodem, který se dal brát jako úspěch. Závod většinou dokončila pouhá polovina, někdy víc a někdy zase míň. Tady už šlo nejen o domluvu, ale také šikovnost a zkušenosti. Yoongi už dávno do jejich ‚výcviku' zakomponoval i učení se různých tras, mnohdy takových, kde se ani nenacházely silnice. Držel se jednoho - pokud byl prostor dostatečně široký, proč ho nevyužít?

Vyhrát, to už byl cíl. Miloval výhry už odjakživa a s jejich láskou se automaticky spojila nenávist k poražení. Proto byl odhodlaný vyhrát, tento rok už doopravdy. Nic ho nedokázalo naštvat víc, ani prohra samotná, jako takzvaná sdílená výhra, kterou zažil v posledním závodě. Nedokázal ji překousnout doteď.

Proto, aby si další vítězství pojistil, investoval neskutečné peníze - koupil nové auto, jedno z nejlepších závodních aut vůbec, kontaktoval svého známého a společně mu přidali to, co potřebovalo - podtrhli tak výkon, zvedli jeho šance. A to vše se stalo naprosto zbytečným, když stál před prázdným místem v garáži a zlostí skřípal zuby.

Nemohl dělat naprosto nic. Volat policii? Musel by být blázen. Hned by zjistili, v čem jede, přišli by na dlouhý list přestupků a ten o nějaký kus kratší, obsahující vážnější porušení zákonů. Několik let by si poseděl a o to ani v nejmenším nestál.