Seoul Rush | BTS

1. kapitola - Unpleasant meeting

Z háčku v chodbě sebral klíče od domu, společně s těmi od auta. Hodiny ukazovaly něco po půl druhé, tudíž byl tak akorát čas vydat se směrem k dílně, jejíž adresu měl zapsanou v mobilu. Konečně mohl dopřát svému drahému miláčkovi zaslouženou péči - celkově nabyl pocitu, že vozidlo notně zanedbával. V práci ho poslední dobou příliš zatěžovali všemožnými úkoly a on nemohl auto vytáhnout ani na pořádnou projížďku.

Spokojeně sedl za volant a kousl se do rtu, jakmile na něj mohl položit své ruce. Promnul hladký, příjemný materiál a div nezavrněl nad pocitem, který se mu tělem rozlil. Jeho auto bylo jeho hrdost. Rozhodně se měl čím chlubit a ten pocit naprosto zbožňoval. Nejraději by se vykašlal na předpisy a sešlápl plyn až k podlaze. Nechtěl na sebe však zbytečně upozorňovat a zavařit si tak problém u policistů.

Protáhl si krk, nastartoval a vyjel do rušných ulic. Po zádech mu sjela vlna příjemného mrazíku, když zaslechl sladké zavrnění motoru, zvuk, který ho dokázal naprosto uvolnit a zpříjemnit mu náladu, ať už se předtím stalo cokoliv. Byl téměř hřích nutit se nepřekračovat povolenou rychlost, ale opakoval si, že brzy si vezme den volna a vyburácí se hezky mimo město.

Zastavil na semaforu a využil chvilky, kdy se nemusel tolik soustředit, aby vyhlédl ven. Řidič z vozidla vedle toho jeho si matně černý vůz se zaujetím prohlížel. Nevšiml si tedy mladíka, který zatím pečlivě zkoumal mladou tvář, především ho zaujala ostrá čelist a nadýchané rty, které druhý řidič trochu špulil. Brzy si uvědomil cizí pohled a vzhlédl, jen aby se setkal s tmavýma očima. Ihned to poznal, chytil se po pouhých dvou sekundách. Proto stiskl spodní ret, ten o malinko plnější, mezi zuby a přivřel oči, jen aby měl možnost tak černovlasého chlapce za volantem luxusního vozu provokovat.

Ten se ušklíbl, z palce a ukazováku vytvořil kolečko, kterým následně prostrčil jazyk. Koutkem oka postřehl oranžovou barvu na semaforu, proto druhému mladíkovi poslal vzdušný polibek, mrknul na něj a sešlápl plyn, aby se mohl dál hnát soulskými ulicemi ke svému cíli. U toho ho samozřejmě doprovodil božský zvuk motoru - netušil, že se z něj neznámému chlapci zježily chloupky na rukou.

Po necelých deseti minutách zastavoval před jednou z prostorných budov. Do mobilu naťukal zprávu, že se dostavil, načež ani ne minutu na to k němu doklusal muž, co mohl mít možná kolem třiceti. Nasměroval ho k jedné z garáží, kam se tedy bez váhání vydal a zastavil tak, aby nebránil ve výjezdu - uvnitř se totiž nacházelo jiné auto. Vystoupil z vozu a přešel k prostoru, kde opravář zrovna lakoval čísi vozidlo. Spíše mu dodával poslední detaily, aby byl majitel naprosto spokojený.

Když se odtáhl a otočil se na nově příchozího, oba strnuli. Opraváři se v obličeji mihlo zmatení, zatímco černovláskem probublával vztek.

„Min Yoongi?" zamrkal dlouhán a trhnutím hlavy odehnal neposedné, blonďaté prameny. Ruce utřel do hadru, ten následně zahodil na starou kolečkovou židli, které již chybělo opěradlo - pracovalo se tak na ní ale mnohem pohodlněji. Po chvilce trapného ticha jen povytáhl obočí a smířlivým hlasem znovu promluvil: „Přání?"

„Už žádné. Takový špíně svoje auto nesvěřím," prskl starší a na patě se otočil, aby tak zamířil zpět ke svému vozidlu. Chystal se nasednout a odjet pryč, vztek uklidnit rychlou jízdou, prohnat auto ulicemi Soulu.

„Špíně?" zachechtal se vyšší muž a odbarvené prameny prohrábl dlouhými prsty, jen aby tak následně získal nebezpečnější zjev. To podtrhoval i fakt, že po stranách hlavy měl vlasy vyholené. „Co jsi potom ty?"

I tmavovlasý se zasmál, avšak z toho zvuku kapal jed. „Já jsem někdo, kdo vyhrál minulý závod. Kdo měl získat celou výhru a rozdělit ji mezi svůj tým. Ale jakási krysa jménem Kim Namjoon mi celou výhru vyfoukla."