Kdyby někdo řekl Jiminovým bývalým kamarádům, spolužákům a dalším známým, jaký je ve skutečnosti živel, nejspíš by mu to nikdo z nich nevěřil. Jimin byl vždycky tichý typ, přišel do školy jako jeden z prvních, zabral si lavici sám pro sebe, vybalil si a většinou po těch několik minut času kreslil, opakoval si učivo, nebo vyhlížel z okna ztracený v myšlenkách. Nikdy nebyl zrovna středobodem společnosti a nevypadalo to, že by o to vůbec stál.
A proto ho všichni nechali v klidu si črtat do bločku, nikdo ho nevyrušoval a neničil tak jeho uvolněnost. Každý ho ve škole považoval za neskutečně introvertního studenta bez kamarádů, koníčků, zájmů. Jenže oni nikdy neviděli jeho pravou stránku. Nikomu z nich nedošlo, že kdyby chtěl, jistě by mohl být "nejoblíbenější" na škole a každý by mu div nelíbal špičky bot.
Skutečně tu moc měl. Využíval jí však jen v momentech, kdy ji skutečně potřeboval. Anebo se jednalo pouze o jednoho člověka, nejčastěji o někoho, kdo měl brzy skončit s ním v posteli. Ano, v takových chvílích dovolil téhle stránce prostoupit na povrch. Většinou, když se potuloval po barech ve městě a vyhlídl si někoho lákavého.
Jimin se dokázal z introvertního, tichého já dostat na to divoké, svůdné a hříšné během několika sekund. Stačilo jen vědět, jak na to. Nebo být dostatečně atraktivní. Nikdy se vyloženě nezajímal o stálý vztah - ačkoliv by v nějakém pevném jednou rád skončil -, proto nehledal jemu sympatické povahové rysy. Stačilo mu pěkné tělo, příjemně vypracované, úzký pas, který mohl pohodlně chytit a prdelka k pomačkání.
Jestli byl dotyčný spíše dominantní nebo submisivní, na tom už příliš nesešlo.
Natáhl se ke stolku pro sklenku a upil z ní, přes okraj pohlédl do očí drobnému chlapci, který v tu chvíli - místo tancování u tyče - tančil na jeho klíně. Musel uznat, že mu to šlo dobře, třel jejich klíny o sebe a hladil ho po těle, což si mladík jen a jen užíval. Neměl bohužel čas ani energii na to se sebrat a jít si užít víc, proto jen sklenici odložil, zaklonil hlavu a vychutnával si příjemné pocity prohánějící se jeho tělem.
Nechal chlapce odvést všechnu práci, sám ho jen líně hladil po pevných stehnech, sem tam je zmáčkl. Tiše, spokojeně mručel, kousal se do spodního, plného rtu. Už dlouho neměl šanci zajít do podobného baru, a když už se odhodlal, bohužel byl natolik vyčerpaný, že slast dokázal jen takto přijímat. Mladík si však ani slovem nepostěžoval, dokonce to vypadalo, že je to pro něj pohodlnější, když si může dělat, co jen chce. Občas své pohyby zpomalil, dráždil ho prdelkou natisknutou do vzrušeného klína, než si opět nasadil pohodlné tempo.
K Jiminovým uším dolehl tichý, sykavý sten, líně pootevřel oči a shlédl dolů, jakmile se chlapec ve svých pohybech zastavil. „Tak brzo?" pronesl škádlivě, jakmile dlaní zakryl trochu prosáklé kalhoty a začal ho jemnými pohyby masírovat, dokud jej opět nevzrušil. „Jen pokračuj," vybídl ho, svůdně se kousl do rtu a mrkl na něj, což na chlapce okamžitě zabralo.
Takže se jen pevněji chytil jeho ramen, donutil oslabené svalstvo spolupracovat a dohnat se k vrcholu znovu i s Jiminem.
Když pak později odcházel, nechal chlapci v ruce několik bankovek, ačkoliv ten je zprvu odmítal - přeci jen přišel sám od sebe ho trochu rozveselit. Nakonec však peníze přijal společně s polibkem na čelo a sledoval, jak jeho ‚zákazník' odchází pryč.
Zrzek si dopřál krátkou procházku ke svému bytu, utopený v myšlenkách, přemítal o důležitých věcech i naprostých blbostech. Sám sebe se ptal, kam se to jeho rozdováděné já vlastně ztratilo. Ačkoliv při tréninku s Yoongim se zase cítil jako před dvěma lety, jakmile přišel do baru, postrádal svou obvyklou chuť protančit celou noc a zakončit jí nezávazným sexem.
![](https://img.wattpad.com/cover/172480760-288-k46493.jpg)
ČTEŠ
Seoul Rush | BTS
FanfictionPo rocích závodění se soupeřící týmy mladíků znovu vrhnou do ulic Soulu, odhodlaní získat vysněnou výhru největšího závodu v Jižní Koreji. A společně s ní i titul krále Seoul Rush. * „Připraveni na pořádnou jízdu?" zeptal se Jin spíš řečnicky, proto...